Strašidelné hrady a jejich pověsti – I. část

Je známo, že skoro na každém hradě, zámku či zřícenině máme nějaké to strašidlo. Nejznámější jsou baziliškové, divoké baby a víly, běsi, bejválkové, bludičky, čarodějnice, divocí lovci a jejich strašidelné družiny, hejkalové, noční můry, klekánice, plivníci a ohnivci, prašivci, skalníci, štrakakalové a vlkodlaci.

Svojanov

Svojanov je přímo rejdištěm strašidel. Při úpravách bylo objeveno neobvyklé množství lidských kostí, podle pověstí patřily dělníkům, kteří budovali tajnou chodbu a po jejím dokončení byli zabiti. Jejich duchové prý dodnes hledají někoho, kdo by je vysvobodil. Pod hradbami sedává Bílá paní a krásně zpívá. Nejznámějším strašidlem je však přízrak zemana jménem Rašín. Podle pověsti dal postavit jeden z domů na Svojanově, měl ale málo dělníků a velice je týral. Za to nemá jeho duch po smrti pokoje. O půlnoci každého dne se otevírá jeho hrob na blízkém hřbitově, jedenáct vozů vjíždí pak do hradu a za nimi následuje Rašín, celý v černém, který sedí obráceně na ohnivém býku.

Ralsko

Úměrně k nedostatku historických podkladů se k hradu vztahuje mnoho bájí a legend. Povídá se, že v zasypaném podzemí hlavní věže se nalézají velké poklady, které však hlídá nebezpečný vlkodlak. Přesto se tu v honbě za zlatem již několikrát skutečně kopalo. Při nočním výstupu po staré hradní cestě je také možné před sebou zahlédnout černý kočár tažený koňmi, jimž z huby šlehají plameny. Na kozlíku sedí bezhlavý rytíř s hlavou v podpaží. Je to přízrak hradního pána, kterého husité po dobytí hradu takto poslali na onen svět za napáchané krutosti. Strávit noc ve spacáku pod donjonem nebo ve stínu štítové zdi, dosud šest metrů silné(!), může být tedy i dnes nejen velmi romantické, ale stát se také pořádnou zkouškou odvahy. A nemusí to být jen za silné letní bouře, kdy její klikaté blesky při pohledu z kopce ozáří velkou část kraje kolem hradu.

Hrad Okoří

Ve vysoké věži hradu Okoř nedaleko Prahy také strašívá bílá paní. Na rozdíl od své vzdálené šelmberské kolegyně je to však duch veskrze hodný. Podle známé trampské písně zde dokonce s místním šerifem o půlnoci eroticky vyvádí. Kromě této milé povinnosti má za úkol hlídat velký poklad. Že se nejedná jen o novodobou pohádku, svědčí i nález z konce minulého století, kdy byl v jedné ze síní této rozlehlé zříceniny objeven vyrytý nápis "letha Panie 1456 kopali jsme zde..." doprovázený vyrytou střelou.

Staré hrady

Tak jako každý hrad, i Staré Hrady jsou opředeny pověstmi. Ta nejtajemnější je o templářích. Říká se, že byli původními vlastníky tvrze Stará. Z výprav do východních zemí si přivezli sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti. Ty zde nechali zakopat a kopáče zaživa zazdili, aby nedošlo k vyzrazení místa úkrytu. Když chtěli templáři později poklad přemístit, skončili strašlivou smrtí, prchajíce před přízraky zemřelých. A tak podle pověsti skončí každý, kdo by se chtěl pokladu zmocnit, neboť duše mučedníků bdí nad pokladem doposud. Jiná verze legendy je, že se nejednalo přímo o sochy apoštolů, ale o obrovské valouny zlata, které při správném postavení otevírají bránu do časoprostoru.

Hrad Roštejn

Jak čert stavěl Roštejn

Pán na Telči chtěl mít na kopci a na skále hrad, ale neměl peníze ani stavitele. Upsal se tedy ďáblu. Čert slíbil postavit hrad za jednu noc. Nosil kameny od Telče a stavbu by do rána určitě stihl postavit. Ale na Starem Městě žila chytrá selka, která pána milovala. Před rozedněním probudila kohouta, ten zakokrhal a hloupý čert si myslel, že je ráno. Stavbu nedokončil. Poslední kámen odhodil vztekle ke Staroměstskému rybníku a pán byl zachráněn od pekelných sil.

Ronov (hrad u České Lípy)

Na hradě údajně straší duch někdejšího hradního pána.

Je zde ukryt velký poklad, který hlídá velký obr s ohnivýma očima a který je možné objevit na Květnou neděli.

Český Krumlov

Paní Perchta z Rožmberka označovaná jako Bílá paní žila na Českokrumlovském hradě v 15. století. Její otec Oldřich II. z Rožmberka ji proti její vůli a bez lásky provdal za moravského šlechtice Jana z Lichtenštejna, který Perchtu celý život krutě týral. Když Jan ležel na smrtelné posteli, nechal si paní Perchtu zavolat a prosil ji o odpuštění. Ona odmítla a její manžel ji za to proklel. Od těch dob musí duch Bílé paní Rožmberské obcházet rožmberské hrady a zámky a zjevuje se v okamžiku, kdy má dojít k nějakým významným událostem. Bílé rukavičky na jejích rukou věstí věci dobré, černé rukavičky upozorňují na blížící se neštěstí.

Jessynka – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete