Cesta vedla listnatými lesy, kde byl příjemný chládek. V Hostimi nás upoutala budova zrekonstruovaného válcového mlýna. Dále jsme pokračovali – stále podél potoka Kačák - , do jednoho z nejkrásnějších míst naší vlasti, ležícího pod vápencovým bradlem Skály, do obce Svatý Jan pod Skalou.
Svatý Jan pod Skalou je malebná vesnička, kde je po většinu roku čilý, turistický ruch. Nachází se zde mnoho historicky zajímavých památek.

Od těchto skvostných památek jsme pokračovali dále a snažili se vystoupat na svatojánskou skalní stěnu, vypínající se do výšky 210 m nad okolní terén. Výstup dlouhý jeden kilometr byl dost namáhavý. Konečně jsme stanuli na vrcholu, kde se vypínal veliký dřevěný kříž, který prý je zde od nepaměti. Pohled shora dolů byl úchvatný. Obec Svatý Jan pod Skalou jsme měli jako na dlani. Samotný vrchol skalní stěny byl obehnán zábradlím, na němž se houpaly desítky visacích zámků, jejichž klíče prý byly hozeny z vrcholu dolů. Zpátky jsme šli částečně stejnou cestou jako nahoru. Pod

Od Solvayových lomů jsme se vrátili do Sv. Jana pod Skalou a dále pokračovali stejnou trasou jako ráno až do výchozí železniční stanice Srbsko.
Jedna perlička na závěr. Při zpáteční cestě jsem zjistila, že nemám sluneční brýle. Jelikož nebyly nejlevnější, vrátila jsem se je / i přes protesty mého muže/ hledat. Cestou mě jedna turistka informovala, že mé brýle našla skupina lidí v Hostimi a ptali se v tamní restauraci, zda je někdo nepostrádá. Samozřejmě jsem se do restaurace vrátila, ale neuspěla jsem. Cestu jsme si tak prodloužili asi o 5 km. Ztráta brýlí mě mrzela, ale hlavně, že jsme se vrátili ve zdraví domů!
Macizaj – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz