Členitý terén, v němž se střídají sametově hebké kopce plné zeleně s loukami a poli, na obzoru se na všechny strany táhnou hřbety hor a kopců, údolí zdobí malebná vesnická stavení s kvetoucími zahrádkami a nad tím vším modré nebe a průzračný vzduch. Člověk má skoro pocit, že se dívá na obraz z dob národního obrození, kterým chtěl autor demonstrovat svou lásku a sounáležitost s rodnou zemí. Ale on to není obraz, je to skutečnost a je o to krásnější, že do ní - na rozdíl od obrazu - můžeme sami vstoupit a vnímat ji všemi smysly.
Minulý výlet nás zavedl za skalními vyhlídkami Broumovských stěn, dnes se z Machova vydáme na opačnou stranu, k našim polským sousedům.
Procházíme Machovskou Lhotou a Machovem a tentokrát věnujeme pozornost nejen krásným zachovalým chalupám, ale též Mariánskému sloupu se sochou Panny Marie Bolestné z roku 1761 na náměstí a nedalekému pozdně renesančnímu kostelu sv. Václava.
V dolní části obce už zdáli vyhlížíme památný strom - mohutnou Šrůtkovu lípu. Pamatuje 13 generací a věkem 500 let je nejstarším stromem okresu Náchod, uvádí se obvod 7 m.
Machov opouštíme po červené značce a pozvolna stoupáme mezi pastvinami s idylickým názvem Pod Machovskými končinami a posléze lesem na Závrchy. Nevelkou osadu o pár chalupách ležící na samých polských hranicích zdobí další památný strom - Bohdalova lípa - a kousek od rozcestí malá zvonička, tvarem trochu podobná té z Machovské Lhoty.
Modrá značka ze Závrch vede přímo do Pstrążna, my si ale uděláme malou zacházku. Vydáme se z kopce dolů po neznačené cestě mezi chatami souběžně se zprvu nevýrazným potůčkem. Asi po 10 minutách přicházíme do údolí. Dnes již téměř nepoznáte, že zde v minulosti bývaly uhelné šachty. Těžba zde skončila roku 1922. Z bývalé správní budovy dolu Vilemína je dnes výletní restaurace. (Bohužel v září 2012 majitel zemřel, další osud pohostinství je zatím nejasný).
Z Dolů nás cesta vyvádí lesem přes česko-polskou hranici do obce Pstrążna (česky Stroužné). A to je dnes náš hlavní cíl. Na svahu hory se nachází malý skanzen - Muzeum lidové kultury Sudetského mezihoří. Byl založen v roce 1984 a podává obraz života na polském venkově od 18. do začátku 20. století. V létě zde probíhá řada kulturních akcí s folkloristickou tématikou. Na nejvyšším místě svahu je zrekonstruovaný větrný mlýn. Skanzen je otevřen mimo pondělí a vstupné je 7 zł.
Jen pár kroků od skanzenu se nachází smažírna ryb s lovištěm. Tyto restaurace jsou v oblasti velmi populární, pokud chcete, můžete si svého pstruha sami ulovit a v restauraci vám ho připraví. Rybářské náčiní je k dispozici. Čerstvé ryby opravdu nemají chybu!
V osadě Pstrążna ještě nahlédneme na hřbitov s kamenným kostelem sv. Trojice a serpentinami vystoupáme na náhorní planinu Bukovinu (Bukowina Klodzka) s dětskou ozdravovnou Orlík. Otvírá se odtud krásný výhled do krajiny, na Krkonoše, Hronovsko a Policko. Ke státní hranici je to už kousek.
Procházíme místy, kudy v minulosti vedl tzv. Tkalcovský stezník. Ve zdejším kraji bylo ruční tkalcovství významným zdrojem obživy chudých lidí. Doplňovalo ho drobné zemědělství, kamenictví a další řemesla. Do konce 18. století se zde nejvíce zpracovával len, v polovině 19. století se začala šířit i bavlna. Její tovární zpracování postupně vytlačilo tkalcování v domácnostech.
Do Machova následně klesáme mezi remízky a poli po žluté značce, závěrečnou třešničkou na dortu je lavička v loukách nad obcí s kouzelným výhledem na panorama hor na české straně a polskou Hejšovinu opačným směrem.
Výlet do Pstrążna lze spojit i s návštěvou Bledných skal, ale protože nechceme krajinou jen proletět, ale náležitě si ji vychutnat, vydáme se tam příště.
ChytráŽena.cz