Toulky po Lubelském vojvodství 2. část

Opustili jsme Lublin, abychom navštívili další krásné polské městečko KAZIMIERZ DOLNY. Je to malebné městečko s 3,5 tisíci obyvateli. Leží na březích řeky Wisly. A je to městečko, které mi učarovalo. Podél řeky jsme šli z parkoviště až do centra městečka. Jeho centrem je náměstí, uprostřed něj stojí dřevěná kašna a je obklopeno historickými domy.

Řekla bych, že leží v dolině, protože chcete-li navštívit zříceninu zdejšího hradu, musíte samozřejmě do kopce. V městečku jsme měli rozchod a času spoustu na to, abychom se každý podívali, kam chceme. Nejprve jsme se opravdu vydali k místnímu hradu. Je to zřícenina komplexu hradních opevnění ze 13. a 14. století. Prolezli jsme jej ze všech stran, udělali pár fotek a pak jsme se vydali ještě do nedaleké hradní věže. Byla nazývána Lokietkova věž, je pětipodlažní, pochází ze 14. století, plnila obrannou funkci. Když jsme vystoupali až nahoru, vydýchali jsme se, mohli jsme se rozplývat nad nádhernou vyhlídkou do okolí. Kazimierz i údolí řeky Wisly jsme měli jako na dlani.

Pomalu jsme se vrátili zpátky na náměstí, kde to žilo. Turisté obklopovali obchůdky se suvenýry, posedávali v zahrádkách před restauracemi a kavárnami. Hučelo to tam jako v úle. Byl horký letní den. Posadili jsme se také do jedné zahrádky a objednali si džus z čerstvých pomerančů. Ten nás naprosto osvěžil a povzbudil k dalšímu chození. To už jsme se ale vraceli k autobusu. Šli jsme opět po břehu řeky a pomalu se s tímto krásným místem loučili. Odjeli jsme zpět do hotelu. Pan průvodce nás pozval na noční program. Po večeři jsme si měli chvíli odpočinout a pak spolu jít pěšky na Litevské náměstí, abychom se přidali k těm zvědavcům, kteří si také chtějí užít multikulturní fontánu.

Večerní procházka od hotelu do centra města byla zajímavá. Samozřejmě jsme se dívali do výloh obchodů a zjistili jsme, že na jedné ulici v poměrně krátkých vzdálenostech mají asi šest svatebních salonů. Naši lidé to okomentovali tím, že Poláci jsou hodně věřící a žení se a vdávají, na rozdíl od Čechů, o sto šest. Čím blíž jsme přicházeli k náměstí, tím větší hukot bylo slyšet. Náměstí bylo plné lidí. Pomalu si hledali místa kolem hlavní fontány. Píšu hlavní, protože Litevské náměstí a jeho okolí je plné různých fontán, kašen, vodotrysků tryskajících přímo ze země. V noci navíc každý vodotrysk hraje různými barvami.

Multikulturní fontána je dominantou náměstí a stojí zde od roku 2016 a prý je nejmodernější fontánou v Evropě. Kolem celého objektu je 650 míst k sezení. Od května do září se každý den od 21 hodin odehrávají jedinečná multimediální představení. Tvůrci fontány spojili dohromady vodu, světlo, obraz, zvuk a lasery. Lasery promítají obrazce do vody, voda tryská do různých výšek. To vše je doprovázeno hudbou a průvodním slovem k jednotlivým představením.

My jsme viděli projekci pod názvem Unia narodow, která měla představovat historii spojení Polska a Litvy. Projekce byla velmi pěkná. V rámci projekce se Vám nad fontánou promítají také obrazce toho, co můžete v Lublinu navštívit, a to od historických památek až po dnešní kina, divadla nebo kulturní centra. Je to taková pozvánka do města. Bylo to opravdu zajímavé a zanechalo to v nás pěkný zážitek. Vraceli jsme se v noci zpátky do hotelu a všimli jsme si, jak město v noci o víkendu žije. Všude na lavičkách posedávali lidé. Bavila se mládež i starší. Nás už žádná zábava ovšem nečekala. Nakonec po celém dni jsme už byly tak unavené, že jsme se snažily dostat co nejkratší cestou do hotelu a do postele. Těšily jsme se na další den a byly jsme zvědavé, co dalšího si pro nás průvodce přichystal.

Třetí den našeho putování jsme trávili mimo Lublin. Hned ráno jsme jeli až na úplný východ země. Přijeli jsme do městečka CHELM, které leží jen 27 kilometrů od ukrajinských hranic. Trošku se nám pokazilo počasí a začalo pršet. Ovšem v našem programu to žádná závada nebyla, neboť jsme nějaký čas trávili v podzemí. V Chelmu jsme totiž navštívili KŘÍDOVÉ podzemí. Je to jediné podzemí křídového dolu v Evropě. Jeho trasa je dlouhá 2 km. Z počátku jsem byla trochu zklamaná. Asi jsem čekala krásnou výzdobu jako mají naše krápníkové jeskyně. Ono je to spíš bludiště. Měli jsme ale úžasného průvodce, který po počátečním šoku z toho, že jsme přijeli až z Moravy, že takovou výpravu ještě neměl, začal skvělý výklad plný různých legračních průpovídek. Občas nás vyděsil nějaký podzemní duch. Průvodce sem tam vybral někoho z nás a ten nás měl dál ve složitém labyrintu chodeb vodit a najít správnou cestu ven. Prohlídka byla opravdu zajímavá a stála za to. A ještě jsme se dost nasmáli.

Z Chelmu jsme hned po prohlídce odjeli do dalšího pěkného města. Po hodince v autobuse jsme vystupovali v dalším krásném městečku ZAMOŚĆ. Je to historické městečko. Patří k nejzachovalejším renesančním městům Evropy. Jeho historické centrum je zapsáno na seznamu UNESCO. Má čtvercové náměstí 100 x 100 m zvané Rynek Wielki. Kolem něj stojí spoustu krásných historických budov. Přijeli jsme zrovna v době, kdy na náměstí byly nějaké trhy, takže nebylo možné pořídit fotky náměstí, jak vypadá bez všech stánků.

Nejprve jsme navštívili místní muzeum Zamoyskie. Muzeum byl vlastně takový model domu měšťanů. Část expozice byla věnována Janu Zamoyskemu, kancléři, hejtmanovi a politikovi, zakladateli města Zamość. Prohlídka domu byla velmi pěkná. Po ní jsme dostali zase čas pro sebe. Město bylo nabité místy, kam bychom se mohli jít podívat. Ve městě byly židovské památky, historická středověká pevnost, galerie, ale usoudily jsme s kamarádkou, že historie a chození už bylo dost a času bylo málo, abychom si to prohlédly pořádně, tak jsme zůstaly na náměstí. Prošly jsme stánky se suvenýry i dobrotami. Koupily jsme domů nějaké dárečky a šly si sednout do arménské restaurace. Jen tak tak jsme se schovaly před deštěm. Objednaly jsme si kávičku a BAKLAVU. Chtěly jsme ochutnat zase něco nového. Ještě jsme to nikdy neměly. Baklava je velmi sladký zákusek, který prý pochází ze zemí, kde byla původně Osmanská říše. Baklava byla opravdu hodně sladká, nakonec jsme byly rády, že jsme si ji daly jen na vyzkoušení na půl. Ne že by nám nechutnala, ale jako chuťovka k dobré kávě stačila.

Denní program byl vyčerpán a my jsme se znovu vraceli do Lublinu na dobrou večeři. Když jsme si trošku odpočinuly, rozhodly jsme se, že si ve svém volnu znovu ještě zajdeme do centra k fontánám. Už jsme nezůstaly na celou projekci, ale prošly jsme se po náměstí, prohlídly si okolní historické budovy v nočním osvětlení a vrátily se zpět.

Poslední den našeho zájezdu bylo třeba rozloučit se pořádně s Lublinem. A jak jinak než procházkou ve dne. Po stejné trase, kterou jsme šli k fontánám v noci, jsme se k nim nyní šli podívat za dne. Náměstí v neděli ráno oproti předchozím večerům zelo prázdnotou. Fontánky poklidně vystřikovaly svou vodu, která byla průzračná. Po barvách a hudbě nebylo ani památky. Z náměstí jsme pokračovali dál do jiné části města, kde jsme byli objednáni na prohlídku muzea v prostorách Krakowské brány.

Bylo to Muzeum dějin města Lublinu. Všechny památky, které jsme navštívily, jsme vždy měly s jejich místním průvodcem. I v tomto muzeu jsme nemohli jen sami libovolně chodit, měli jsme opět průvodkyni. Muzeum bylo rozděleno do několika částí podle historických etap. Exponáty vystavené v muzeu pocházejí od 8. století až do konce druhé světové války. Raritou je zvon z roku 1585, který byl za války poškozen. Nyní je vystaven v muzeu. Samotná Krakowská brána byla vjezdovou branou do Starého Města, části Lublinu. Je jedním z pozůstatků staroměstského opevnění a pochází ze 14. století. Z muzea jsme se pomalou procházkou přes staré centrum města přesouvali k hradu, abychom odtamtud zašli k autobusu. Měli jsme ještě dostatek času do odjezdu. Někteří stihli ještě další kafíčko. Stejně jako my. Usadily jsme se do zahrádky před kavárnou a měly krásný výhled na hrad. A to byla poslední tečka za naším programem v Lublinu. Cestou domů nás však ještě jedno zastavení čekalo.

Jako třešnička na dortu byla naplánována prohlídka zámku KOZLOWKA. Palác Kozlowka byl barokní rezidencí rodiny Zamoyskych. Byl vybudován v 1. polovině 18. století. Patří k nejzachovalejším polským sídlům a doslova nás uchvátil. Zámek Kozlowka by se směle mohl poměřit s našimi nejkrásnějšími zámky. Nejprve jsme byli na komentované prohlídce interiérů zámku. Interiéry jsou bohatě zdobené a jsou v nich velké sbírky hodnotných uměleckých děl. Poté jsme se procházeli rozsáhlým zámeckým parkem, který byl v jednom květu. Návštěva Kozlowky se nám opravdu moc líbila. Celý zájezd jsme s kamarádkou vyhodnotily jako opravdu podařený. Viděly jsme toho spoustu, a přesto to nebyla žádná honička. Stihly jsme si i posedět, dát si kafe nebo džus. Ochutnaly jsme polská jídla. Byla jsem ráda, že jsem zájezd nezrušila. A kamarádka byla ráda, že jsem ji poprosila o doprovod a na tu báječnou cestu vytáhla.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete