Ještě v polovině 18. století byla Uhříněves celkem nevýznamnou osadou, kde bylo 17 poddanských domů a dva vrchnostenské dvory. O století později zde však vzniká pivovar, lihovar, akciový cukrovar a továrna na hospodářské stroje a osada je povýšena na městys. Velký význam mělo zavedení železnice roku 1872. Roku 1913 je Uhříněves povýšena na město a v roce 1974 připojena k Praze.
Dopravit se sem můžete autobusy MHD (do zastávky Nové náměstí) nebo vlakem (stanice Praha Uhříněves).
Naše kroky vedou nejprve k baroknímu kostelu Všech svatých. Kromě stavby samotné můžeme obdivovat i interiérovou výzdobu a sochy před kostelem.
Všímáme si pamětní desky upozorňující, že se zde narodil malíř krajinář Oto Bubeníček.
Další památka, nedaleko kostela při hlavní silnici, je celkem nenápadná stavba, asi byste neřekli, že jde o synagogu. Byla postavena v letech 1847–1848 v pozdně klasicistním slohu jako náhrada za starší synagogu z 18. století. Bohoslužby se zde konaly do 2. světové války. Od roku 1946 byla využita jako skladiště, později byla přestavena na prádelnu.
Opustíme zástavbu a kolem moderní budovy městského úřadu zamíříme do přírody - Uhříněvské obory. Jedná se převážně o lesní porosty, které leží v nivě potoka Říčanka. Tato přírodní památka byla vyhlášena v roce 1982 a se svými 35 hektary patří k těm větším chráněným územím Prahy. Je významným biotopem pro celou řadu druhů ptáků, většinou chráněných.
V rozmanité skladbě dřevin si všímáme především statných dubů. Několik je vyhlášeno památnými stromy. Ten nejstarší a nejmohutnější má obvod kmene 515 cm, je vysoký 33 metrů a jeho odhadované stáří je 360 let. Jedná se o tzv. hraniční strom - již od středověku byly tyto stromy vysazovány na hranicích panství nebo v místě, kde se stýkaly hranice pozemků. Bývala do nich vyřezávána hraniční znamení a byly přísně chráněné. Jejich výhodou bylo, že na rozdíl od patníků, sloupů či jiných mezníků strom přemístit nelze. Výsadbu těchto stromů doprovázely různé obřady, aby se tak událost zapsala do paměti lidí. Vyprávěly se o nich i příběhy, nejčastěji o pokladech a o tom, jaké mocnosti je střeží. Tím se i vysvětluje, proč se dožily tak vysokého věku.
Prošli jsme oborou až na její severní okraj a napojili se na trasu zdejší naučné stezky, která nás dovedla k Podleskému rybníku. Z informačních tabulí se dozvídáme, že jde o jeden z rybníků, který se díky své velikosti (14 hektarů) dochoval do dnešní doby. V minulosti zde bývalo rybníků mnohem více, protože oblast je celkem rovinatá a přitom bohatá na vodní toky. V 16. století bylo na zdejším potoce kolem padesáti rybníků a rybníčků, které byly propojeny důmyslným systémem kanálů a stok, takže přebytečná voda byla podle potřeby převáděna i do rybníčků, které ležely stranou. Tento složitý systém však potřeboval údržbu, protože voda tady nemá příliš velký spád. Za třicetileté války, v souvislosti s prudkým úbytkem obyvatelstva, tento systém zpustl a v dalších staletích pak byly rybníky postupně vysušovány a rušeny.
Na infotabuli u Podleského rybníka se dále píše, že v roce 1919 si zvolil za své letní sídlo nedaleký zámeček v Kolodějích prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Podle pamětníků pan prezident rád vyjížděl do okolí a mimo jiné se také koupal ve zdejším rybníku. Je smutnou ironií, že dnes je tak znečištěn, že koupání zde vyžaduje větší dávku odvahy.
Směřujeme dále po naučné stezce směrem k Dubči. Bohužel je v terénu značená spíše sporadicky, ale zabloudit nelze, držíme se stále při potoce.
Na východním okraji Dubče se nachází lom zvaný Rohožník, přírodní památka. Ochrana lomu byla vyhlášena z důvodů geologie, území však má i další přírodní hodnoty. Roste tu kostřava, smělek, šalvěj a srpek. Z ptáků tu hnízdí hrdlička, tři druhy pěnic, budníčci, drozd, kos, červenka, stehlík, pěnkava, strnadi a straka.
Zdejší horniny byly používány mimo jiné na dláždění ulic jako tzv. kočičí hlavy. V minulosti jimi byla vydlážděna převážná část pražských ulic. V současné době se s nimi setkáme již jen vzácně.
Z tohoto místa se nám otevírá také hezký výhled na dubečský kostel sv. Petra. Nynější podoba je pseudogotická z roku 1867, kdy byla přistavěna i věž.
Při návratu do Uhříněvsi se ještě zastavíme u židovského hřbitova. V 18. století zde bylo poměrně hojně zastoupeno židovské obyvatelstvo a tak není divu, že tu byl založen samostatný hřbitov. Nejstarší náhrobky pocházejí z roku 1730 a ve svém celku se jedná o cennou kulturně-historickou památku, jakých není v Čechách mnoho. Je proto škoda, že tento soubor není v dobrém stavu a je často pustošen vandaly.
Pokud se vydáte na vycházku Uhříněvskou oborou, k Podleskému rybníku a podél potoka Říčanka až k Dubči do lomu Rohožník, můžete se držet modré turistické značky a možná narazíte na tabule naučné stezky. Ale i mimo značené trasy je spousta zajímavostí - viděli jsme např. jelení farmu a v nedaleké osadě Netluky spoustu koní.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz