Samozřejmě, že když budu chtít vidět pořádnou vinici, zajedu si na jižní Moravu. Představte si vlahý podvečer po letním dni stráveném v sedle kola; sedíte se sklenkou vína v ruce pod pergolou, sklípek na dosah, pozorujete západ slunce nad Pálavou... Nejde jen o ten mok, ale o celkovou atmosféru, kterou přes veškerou snahu ve městě nevykouzlíte.
Než se společně vydáme podívat, jaké vinice v naší metropoli máme, neuškodí několik informací o révě, kdysi popínavé rostlině, rostoucí divoce v přírodě. Své vítězné tažení světem začala zhruba před 5 tisíci lety a za její kolébku je považována oblast kolem Kaspického moře.
Podle vykopávek v místech dnešních Novomlýnských nádrží pod Pálavou jsou počátky vinohradnictví na našem území spojovány s Římany. Další zprávy jsou z dob Velkomoravské říše, a protože se víno tehdy vyrábělo především pro liturgické účely, je pochopitelné, že rozvoj vinařství významně ovlivnily klášterní komunity.
Na tyto tradice navázal Karel IV., vylepšily se viniční řády a právní normy. Rozmachu vinařství zasadila tvrdou ránu třicetiletá válka, blýskat na lepší časy se začalo až po válkách napoleonských.
Přelom 19. a 20. století přinesl zkázu - révokaz (mšička révová napadající kořeny révy vinné) zdecimoval vinice v celé Evropě. Řešením bylo štěpování na odolné podnože dovezené z Ameriky.
Při toulkách Prahou jsme si nemohli nevšimnout, že i zde se nějaký ten kousek révy vyskytuje a to nejen v názvech (čtvrť Vinohrady, v různých koutech města jsou ulice Na vinici, Pod Strašnickou vinicí, Viničná, Nad Vinicí, K vinicím...), ale i na pražských stráních. Zdejší půdní podmínky byly příznivé pro pěstování vinné révy, doložena je existence vinice v místech dolní části dnešní zahrady Kinských a na svazích Botiče.
Největší rozmach pražského vinařství nastal za vlády Karla IV., ale jak už bylo zmíněno výše, každá válka znamenala pro vinařství úpadek. Postupem času až na nevelké pozůstatky téměř všechny pražské vinice zanikly.
V poslední době ale dochází na řadě míst k jejich obnově a mohou se stát cílem našich vycházek.
A kde jinde začít, než na Svatováclavské vinici. Legendární vinice s tisíciletou historii je nejstarším vinohradem v Čechách a je tak dokladem dlouhé vinařské tradice na zdejším území. Mimořádně dobře exponovaný jižní svah v těsném sousedství Pražského hradu si vybral pro pěstování révy již kníže Václav na počátku 10. století. Po svém zakladateli také nese vinice jméno – Svatováclavská. V roce 2008 byla obnovena výsadba révy a po generální rekonstrukci celého areálu bylo celé území poprvé ve své více než tisícileté historii zpřístupněno veřejnosti. Jsou zde vysazeny dvě základní odrůdy révy vinné: Ryzlink rýnský a Rulandské modré (Pinot noir) - dvě nejušlechtilejší odrůdy severních vinařských oblastí. Kromě toho je podél vyhlídkové cesty vysazeno 35 odrůd révy vinné zapsaných v Odrůdové knize ČR.
Projdeme-li areálem Pražského hradu a sestoupíme do Jeleního příkopu, nalezneme asi 60 keřů révy u Masarykovy vyhlídky (hlavně ryzlink rýnský).
Za největšími pražskými vinicemi se musíme vydat na pravý břeh Vltavy do Tróji. Ve svahu nad Trojským zámkem je to vinice Salabka, mezi botanickou zahradou a Bohnicemi a vinice sv. Kláry, která je součástí botanické zahrady.
Vinice se původně rozprostíraly mnohem dále, do prostor kde je v současnosti zoologická zahrada, jak dosvědčuje například bývalá viniční usedlost Černohouska (dnes občerstvení poblíž horní stanice lanovky). Nebo Sklenářka (nesprávně nazývaná Katovna), osamělá, romantická budova shlížící na výběh žiraf.
Jako nejsympatičtější vinici jsem vybrala tu v Havlíčkových sadech, Gröbovce. Je to takový malý zázrak, sedět přímo ve vinici a přitom téměř v centru Prahy. K vidění je zde i krásně zrekonstruovaný viničný altán a pavilon a samozřejmě grotta, umělá krápníková jeskyně.
Nedávno byla obnovena vinice Máchalka (název má po jejím posledním majiteli Josefu Máchalovi) na jižním svahu pod Prosekem v Praze 9 poblíž bobové dráhy. A také tzv. Arcibiskupská vinice v Modřanech. Tu ve 12. století daroval Soběslav II. Vyšehradské kapitule a v církevní držení byla až do 19. století.
I na Vyšehradě se vždy pěstovalo víno, údajně nejstarší vodovod v Čechách vedl právě tady - ze studánky Jezerky a sloužil k zavlažování těchto vinic.
Pražská vína jsou zajímavá a kvalitní, ale moravští vinaři rozhodně nemusí mít obavy, že by jim Praha mohla objemem produkce či šíří sortimentu konkurovat. Jde především o připomenutí prastaré historické tradice. Vinice vždy byly nedílnou součástí kulturní krajiny a je dobře, že se je daří udržet i v současné pražské aglomeraci.
Doufám, že se vám putování za vínem líbilo. A mě teď čeká jedno velké dilema: zda otevřít tramín červený nebo sauvignon? A nebo se sebrat a odjet na Pálavu :-)
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz