Z Dobrušky do Police nad Metují

Občas přemýšlím o tom, kde je vlastně ideální místo pro dovolenou. Odpověď – alespoň pro mě – není vůbec jednoduchá. Miluji hory, mám ráda moře, ráda se toulám krásnými městy i malebnými vesničkami a lákají mě málo známé kouty naší vlasti.

Většinou to dopadá tak, že se mi zdá ta poslední dovolená tou nejhezčí. Jako ta na přelomu července a srpna, kdy jsme se s mužem vydali na pětidenní cestu do východních Čech, do Broumova a okolí. Byly to dny plné příjemných překvapení, i když tato oblast (snad mimo Adršpašské skály) nepatří mezi místa přeplněné turisty.

Už první den, cestou od nás z jižní Moravy do Broumova, jsme navštívili dvě půvabná městečka – Dobrušku a Polici nad Metují.

Dobruška leží v okrese Rychnov nad Kněžnou v podhůří Orlických hor a má asi sedm tisíc obyvatel. Většina z nás si určitě s názvem Dobruška vybaví jméno významného českého buditele Františka Ladislava Heka, známého spíše pod jménem F.L.Věk, který se zde v roce 1769 narodil. Poměrně velké náměstí v Dobrušce  nese jméno tohoto významného českého buditele. Dominantou náměstí F.L.Věka je nepochybně renesanční radnice se 45m  vysokou věží a Věkův dům v její bezprostřední blízkosti (není to ale Věkův rodný dům). Samozřejmě hned po příjezdu do Dobrušky jsme začali rodný dům Františka Ladislava Věka hledat. Našli jsme jej jen pár metrů od náměstí. V domě se nachází stálá expozice o životě a díle tohoto významného vlastence 18. a 19. století. V tomto malém přízemním stavení jsme si mohli prohlédnout světnici, ve které se Věk narodil a kde jsou vystaveny i hudební nástroje, na které Věk hrál – housle a spinet. Jedna místnost je věnována době, ve které Věk žil, jeho knihám, a také Jiráskovu románu F.L.Věk  a jeho televiznímu a divadelnímu zpracování. V další místnosti je zase kupecký krám, protože Věkův otec, a nakonec i Věk sám, byli kupci. Věkův otec ale přestěhoval svou živnost na hlavní náměstí do domu označovaném dnes jako dům F.L.Věka. V současnosti je tato budova s krásnou fasádou využívána komerčně, a tak jsme si ji aspoň vyfotili. Na náměstí je kromě historické radnice také zajímavá moderní kašna s kamennou koulí, kterou jakoby nadnáší tryskající voda. Po vydatném obědě v místní pizzerii jsme se vydali dál na cestu.

Několik kilometrů za Náchodem jsme si všimli poutačů u silnice, upozorňujících na muzeum stavebnice Merkur. Nikdy by mě nenapadlo, že by stavebnice mohla mít své vlastní muzeum. No nakonec proč ne?  Merkur je přece po desítky let jednou z nejoblíbenějších stavebnic - hráli jsme si s ní my i naše děti... 

Ani na chvíli jsme nezaváhali a ujížděli do Police nad Metují, kde se muzeum nachází. V budově v městském parku si přijdou děti i dospělí na své. Stavebnice, rozvíjející technické dovednosti a fantazii a učící trpělivosti, se vyrábí od roku 1920. Najednou se ocitnete v opravdovém království stavebnice Merkur. Co všechno se dá z drobných kovových dílů a šroubečků postavit? Všechno možné: auta, vrtulníky, ruské kolo, korečkové rypadlo, Petřínská i Eiffelova věž ... a dokonce celé město: Ocelové město po vzoru města ze stejnojmenného románu Julese Verna. Ocelové město z dílků merkur zaujímá celou poměrně velkou místnost muzea. Jedná se o celoživotní dílo pana Jiřího Mládka. Já, ač technický antitalent, jsem byla výstavou unešená a nevěděla, co si mám prohlédnout dřív.

V posledním sále pak seděly děti s rodiči kolem velkého stolu, na kterém byla hromada všech možných součástek stavebnice, a stavěly svá možná první technická dílka. Kolem dokola místnosti se nachází galerii těchto výtvorů. Asi po hodinové prohlídce muzea jsme vyšli ven a vydali jsme se k polickému náměstí. Je moc hezké: náměstí zdobí kašna a sloup Panny Marie Bolestné, a dokonce jsme zde našli i pramen s pitnou vodou, s roztomilým jménem Julinka. Kolem náměstí najdete samozřejmě obchody, kavárnu i cukrárnu. Nejhezčí ze zdejších budov je ale místní radnice se světle zelenou fasádou postavená v romantickém stylu.

Do našeho cíle, do Broumova, nám zbývalo už jen pár kilometrů... Před námi byly ještě čtyři dny strávené v nádherné přírodě Broumovského výběžku. Čekaly na nás Broumovské a Adršpašské stěny i návštěva České Skalice a Babiččina údolí. Ale o tom až příště.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10