Blatno a Žatec - oázy západních Čech

Tak jsme se dočkali, je tady léto a to letošní je opravdu horké. Procházíme s rodinou městem a zastavíme se v zahradní restauraci na něco k pití. Dnes ani já nemám chuť na sladkou lepivou limonádu a raději upřednostním českou klasiku, řádně vychlazené točené pivo. Chutná výborně, má jiskru a pořádný říz a pěnu hustou jako šlehačku. České pivo nemá chybu, je to náš poklad a to neříkám jen já, je to stará známá pravda. Cíl prázdninové cesty se tedy nabízí jako na stříbrném podnose. Zjistit jak pivo vzniká a navštívit bohatý úrodný kraj. Putování za národním klenotem bude do oblasti pěstování chmele.

Podíváme se na západ Čech a projedeme se vlakem. Naše trasa je Plzeň - Žatec a cestou uděláme menší zastávku. Příroda je krásná, z okénka proudí osvěžující vánek a krásný letní den je právě na začátku. Monotónní zvuk kolejí nás pomalu uspává, ale za chvíli nás probere hlas oznamující stanici Blatno u Jesenice. Tady vystoupíme a uděláme si výlet po okolí. Malé nádraží je hezky upravené, květiny zdobí okna i nástupiště. Naproti nádraží je budova s nápisem Bílý dům. Prezidenta tam ale nenajdeme, je to totiž místní oblíbená restaurace. Docela malá obec má zajímavou historii, první zmínka o Blatně je z roku 1253. Tehdy Anežka, dcera krále Přemysla I. darovala rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou tři vsi: Blatno, Bálkovou a Tis. Křížovníci v Blatně vystavěli klášter a později získali další vsi: Pastuchovice, Velečín, Ostrovec, Žďár a Krty a vzniklo tu menší církevní panství. Nedaleko kostela v podzemí domu čp.10 se po řádu zachoval profilovaný gotický portál z počátku 2. pol. 13. stol. Hlavní činností řádu bylo zakládání a provozování špitálů. Zajímavý je mimo jiné tím, že je to jediný církevní rytířský řád založený v českých zemích a současně jediný mužský řád založený ženou.

Od Bílého domu jsme se vydali doleva a za několik minut stojíme před kostelem. Vypadá hezky a na malém náměstí dělá dojem mohutnosti. Barokní kostel sv. Michaela, patrona vojáků, byl původně vystavěn ze dřeva a půdní prostor byl používán pro uskladnění obilí z farních polí v Žihli. Podle historických pamětí tady patron vojákům pomohl dne 25. dubna 1680, když se u obce střetlo vojsko se vzbouřenými nevolníky z okolních panství. Povstalci byli poraženi, 50 z nich na bojišti padlo a armáda neztratila jediného muže. Kostel byl opraven v polovině 18. století a jeho tvar s hranolovou věží v západním průčelí zůstal dodnes nezměněn.  Před kostelem ve stínu stromů je stará lavice a právě se tu potkaly místní obyvatelky na kus řeči. Obešli jsme celý kostel a zaujal nás polokruhovitý rybníček s rákosím, který je pozůstatkem kruhového vodního příkopu. Zastavili jsme se u soch svatých a na rozcestí trochu váhali, kam dál. Jedna cesta vede ke hřbitovu k památnému 300 let starému dubu s obvodem kmenu 600 cm. Druhá cesta vede k rybníku a vzhledem k vedru jsme zvolili tu druhou variantu. Cestu lemují krásné vzrostlé stromy, na jejímž konci se otevírá nádherný pohled na okolní krajinu. Lesy v dálce ve všech odstínech zelené barvy a ohromná vodní plocha. Slunce se odráží na hladině, opodál vidíme labutě a jinak tady není vůbec nikdo...

Po chvíli snění a odpočinku je čas vrátit se k nádraží a pokračovat v cestě. Potkali jsme skupinku na kolech a později jsme se sešli ve stejném vlaku. Vyprávěli, že procestovali celou oblast Jesenice a okolí. S množstvím rybníků je to ideální místo pro dovolenou. Je tady klid a krásná romantická čistá příroda. Není divu, že pro svoji klidnou, harmonicky vyváženou krajinu a přírodní zajímavosti bylo Jesenicko vyhlášeno přírodním parkem. Přímo u Jesenice leží Velký rybník s rozlohou 45 hektarů. Je zde příjemné koupání s hezkou písčitou pláží, pěkné volejbalové hřiště a dětské prolézačky. Skvělé jsou projížďky na lodičkách a nechybí ani letní restaurace. Je tady vše, co člověk potřebuje k zábavě i odpočinku.

Cesta rychle ubíhá a do Žatce zbývá už jen pár kilometrů. Město nabízí mnoho atrakcí a protože bylo na konci 19. století centrem světového obchodu s chmelem, tak se podíváme do chmelařského muzea. Přehledně se zde popisuje vývoj chmelařství od raného středověku až do současnosti. K významnému rozšíření a zvelebení chmelařství došlo již za panování císaře Karla IV., který znal přednosti českého chmele. Žatecký chmel se stal evropským měřítkem kvality a v roce 1922 zde byla zákonem zřízena Veřejná známkovna chmele. Ten je důležitou základní pivovarskou surovinou, která určuje kvalitu piva. Dodává mu typickou hořkou chuť a přispívá k charakteristickému aroma. Vlivem požadavku pivovarů se světový trh rozdělil na dvě základní skupiny chmele. Jedná se o skupinu aromatických chmelů, jejichž charakteristickým znakem je čistě jemné chmelové aroma a skupinu hořkých chmelů s vysokým obsahem hořkých kyselin. Ve skupině aromatických chmelů je vysoce ceněn Žatecký poloraný červeňák, který je na světovém trhu uznáván pro špičkovou kvalitu. Na dvoře muzea je pro názornost návštěvníkům ukázána část konstrukce chmelnice. Jsou na ní vysázeny nejrozšířenější odrůdy chmele pěstovaného na Žatecku a kdo má zájem, může si v obchodě s hezkým názvem Sedmý schod koupit výborné místní pivo. Příjemné posezení v restauraci nabízí samozřejmě pivní speciality a nedalo se odolat Pivovarskému guláši.

Ještě se projdeme a můžeme zvolit i procházku s průvodcem a vybrat si ze tří možných tras, malý, střední, nebo velký okruh, potěšila i degustace piva. Dostali jsme se ke Kapucínskému klášteru, na který navazuje rozsáhlá zahrada, která zaujme hlavně děti. Je zde dětské hřiště, ptačí voliéry a výběh pro zvířátka. Děti se naučí rozeznávat rostliny v bylinkové zahradě a ostatní si mohou odpočinout pohledem na krásné růže. Byl to hezký výlet a jistě se sem znovu vypravíme a příležitost bude zanedlouho. Dočesná, jak se říká slavnosti chmele bude již 6.9. - 7.9.2013.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10