Na břehu Blanice, stojí Maletice... zpívá se v jedné lidové písni. Protože v Čechách máme Blanice dvě, upřesním, že se jedná o Blanici jihočeskou, která se také nazývá Vodňanská, a je pravostranným přítokem Otavy.
A právě od soutoku Blanice s Otavou se vydáme na naše dnešní putování.
Soutok je dosažitelný nejlépe z Písku, od Zátavského mostu stále proti proudu Otavy, a nachází se zde tábořiště, využívané především vodáky.
Soutok je dosažitelný nejlépe z Písku, od Zátavského mostu stále proti proudu Otavy, a nachází se zde tábořiště, využívané především vodáky.
Nyní už nás bude doprovázet říčka Blanice a asfaltovou cestou kolem několika chat pokračujeme k Putimi. Po kilometru opatrně přejdeme hlavní silnici a jsme v obci, jejíž název nám připomene další lidovou píseň - Když jsem já šel tou Putimskou branou - a především Švejkovu slavnou anabázi.
Dům s četnickou stanici, místo Švejkova zatčení a vyslýchání, poznáte snadno, je opatřen stylovými tabulkami z doby c. k. monarchie. Dominantu vesnice tvoří kostel sv. Vavřince ze 13. století, na hřbitově můžete najít hrob románové postavy J. Š. Baara - Jana Cimbury. Statek, v němž Jan Cimbura bydlel a hospodařil, je v horní části návsi.

Necelé tři kilometry vzdušnou čarou odtud je Tálinský rybník. A tak si můžeme zazpívat "Už se ten Tálinskej rybník nahání...", případně "Moře, to není Talinskej rybník..." od Václava Neckáře a proti proudu Blanice pokračovat dále do obce Myšenec. A je tu další lidová písnička: Chovejte mne, má matičko, jako míšeňské jablíčko... Opravdu "míšeňské"? Pomolog (pomologie je specializovaným odvětvím botaniky, které se zabývá popisem a podrobnějším studiem odrůd ovoce) Hynek V. Burian tvrdí, že tato jablíčka pocházela z Myšence, takže správně by mělo být "... jako myšenské jablíčko." Docela zajímavá teorie, nemyslíte?
Myšenec je kromě pěstování jablek zajímavý také přírodní památkou - tzv. Myšenecká slunce - což jsou paprskovité shluky turmalínů. Najdeme je v ulici hned pod náměstím, na jehož opačné straně stojí kostel sv. Havla.
Můžeme si ověřit, zda "cesta k Protivínu netrvá hodinu" (na kole určitě ne, jsme tam coby dup) a podívat se např. na památnou platanovou alej u pivovaru. Návštěvu zdejších památek a zajímavostí (pivovar, muzeum, krokodýlí ZOO apod.) si ale necháme na špatné počasí. Je krásně a tak šlápneme do pedálů a míříme do obce Skály a Budičovice obdivovat zdejší lidovou architekturu.
A to ještě není všechno. Ještě nás čeká obora Radany s poněkud nezvyklým osazenstvem - zubry. Je ukryta v lesích poblíž Pohorovic, pokud pojedete po asfaltové cestě od Tvrzského rybníka, držte se šipek a u hájovny nepřehlédněte odbočku vlevo (souřadnice obory 49°11'45.296"N, 14°9'30.370"E)
Na krátké naučné stezce se dovídáme, že zubr byl a je původním obyvatelem Evropy, že se vyskytoval i u nás, dokládají názvy obcí - např. Zubří. Zásadní zlom v zubří populaci nastal v první polovině 20. století - během obou světových válek byl loven na maso a téměř vyhuben. I přes projekty záchranného chovu je tento největší suchozemský savec evropského kontinentu stále ohrožen vyhynutím.
Zubři jsou plachá zvířata (v blízkosti obory se pohybujte pomalu a klidně, nehlučte, zvěř nekrmte), ale budete-li mít štěstí, uvidíte toto krásné zvíře v jeho přirozeném prostředí.
Na jeden den jsme toho již viděli dost, a byla pěkně pestrá mozaika zážitků, na kterou budeme rádi vzpomínat.
Doporučená mapa: Shocart č.37 - Písecko.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz