První setkání s realitou Kréty absolvoval manžel před naším stěhováním, když přes realitní kancelář hledal byt k pronájmu. Když chtěl při placení poplatku realitní kanceláři doklad o provedení platby, vynásobili mu (už tak nemalou částku) číslem 1,25. Dostal tím tedy na výběr variantu „s daní a lístkem“ nebo „bez lístku a bez daně“. Po přestěhování se musel manžel zaregistrovat a získat číslo, jehož přesný název vám bohužel nesdělím. Je to jedinečná identifikace člověka, jako je u nás rodné číslo. Nemohl by tu bez něj pracovat. Jeho vyřízení zabralo spoustu běhání po úřadě, na kterém nikdo neuměl anglicky. S tím mu ale kolegové naštěstí pomohli.
Další fází byla žádost o internet. Bylo nám sděleno, že na vyřízení mají 30 dnů. Pracovních. Jak jsme později zjistili, dny, kdy se stávkuje, nejsou počítány mezi pracovní dny. Když tato lhůta vypršela a stále se nic nedělo, začali jsme žádost urgovat. Po týdnu nám sdělili, že nás v naší vesnici nenašli a tudíž že naši žádost o internet zamítli. Nikdo se nenamáhal zvednout telefon a položit dotaz ve smyslu: „Jezdíme po vesnici a nemůžeme vás najít – kde že to bydlíte?“ Nemám z toho pocit, že by Řekové (minimálně v této firmě) měli zájem vydělávat peníze… Požádali jsme o internet druhou firmu. Taktéž měli čekací lhůtu 30 pracovních dnů a taktéž se celou dobu nic nedělo. Nakonec jsme se internetu dočkali díky sousedovi – Řekovi, který žádost urgoval 2 dny po sobě přímo na ředitelství. Ještě jsme absolvovali to, že příjezd techniků v 9 hodin znamená někdy po 11. hodině, a když prší, tak „přijedeme v pondělí“ znamená, že „v pondělí se na to vykašleme, protože prší, nikomu nic neřekneme a bez zavolání přijedeme ve středu“.
Otevírací doba banky je od 8 do 14.30 hodin. Netuším, jak se do ní dostávají běžní lidé. Manžel musí žádat o volno z práce, protože jeho pracovní doba začíná dřív a končí později. Zážitkem byla i návštěva úřadu při registraci auta. Úředník (beroucí 13. a 14. plat, který je rozhodně vyšší než zdejší minimální mzda 750 E) házel papíry lidem takovým způsobem, že staré paní s berlemi přistály až na zemi, aniž by ho to zajímalo. Nejvíc problémů jsme si zažili s bytem – od předražených účtů za elektriku (protože měl majitel na elektrice dluhy), přes 3 týdny bez topení (v noci klesaly teploty v ložnici na 13°C), přes 3 týdny brodění se ve vodě v koupelně až po boj s plísní. Majitel buď nebere telefony, nebo slibuje řešení a neřeší. Možná jsme měli smůlu na majitele.
U lékaře platím 50 E za každou druhou návštěvu. Když jsem chtěla potvrzení pro svou pojišťovnu, oznámil mi, že v tom případě budu platit každou návštěvu. Stát tu evidentně okrádají všichni. Během zimy jsou stromy obsypané pomeranči, zpracovává se minimum z toho. Většina padá na zem a hnije pod stromy. Je otázkou, jestli se zpracování zimní úrody opravdu nevyplatí.
Vozový park na Krétě taktéž stojí za zmínku. Spousta nových a drahých aut stylu Škoda Octavia v plné výbavě. Pochopila bych, že některé vozy byly koupeny ještě před krizí. Některé jsou ale rok staré – z doby, kdy už se o krizi dávno vědělo. Podotýkám, že v tomto je Kréta asi „tak trochu jiné Řecko“, protože ve vnitrozemí mimo turistické oblasti je situace jiná.
Co napsat na závěr? Lidé jsou různí. Všude. I tu jsou lidé, kteří mají dvě zaměstnání, aby uživili rodinu (to druhé obvykle načerno). Jsou lidé, kteří by rádi pracovali a sehnat práci je pro ně nemožné (lidé pracující v zapadlých vesnicích pro turistický ruch mají tento problém mimo sezonu). Ale je tu spousta lidí, kteří mají luxusní auta, 13. a 14. platy, kteří si práce neváží (zmíněný úředník) a kteří dělat nechtějí (firmy poskytující internet). Stát okrádá, kdo může (od realitní kanceláře po lékaře). Aby bylo líp, je potřeba, aby se Řekové vzpamatovali…
Patulka – čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz