Holandsko - země tulipánů

Po pěti letech jsem se vydala s cestovní společností opět do Holandska za tulipány. Tentokrát sama  sólo bez dcery. Vlastně ten plán se měl uskutečnit již v roce 2020, ale díky covidu nebylo možno vycestovat. Snad to tak mělo být, protože se nám vydařilo počasí na jedničku. Jen vítr nám dělal všude společnost.

Tentokrát byl začátek cesty spojený s návštěvou květinové burzy v Aalsmeeru, jež si vydobyl renomé nejvýznamnějšího nizozemského střediska pěstování květin. Byla jsem fascinovaná, jak rychle se pohybovaly vozíky v uličkách, aniž by se srazily. Rovnáním jednotlivých přepravních boxů k sobě a následné odvezení k odbavení.

Zbytek dne nás čekal Amsterodam, kde jsem si mohla v klidu prohlédnout náměstí Dam. Minule jsme se prodírali mezi davy lidí, nyní se nám v plné kráse ukázal knížecí palác, katedrála, muzeum voskových figurín. Někteří navštívili museum Van Gogha, prošli jsme si uličky a květinový trh. Byla tu objednaná projížďka po grachtech. Pro mne za slunečného poledne,  minule jsme končili večer. 

Další den navštěvujeme město Alkmaar, jeho sýrový trh na náměstí Waagplein. Nosiči v pestrobarevných čapkách nosí velká navoskovaná kola sýrů Goudy, Eidamu Leidenu z vážnice na náměstí, kde se sjednávají další podmínky.

Následuje skanzen s větrnými mlýny Zaanse Schans, kde byl snad největší vítr za celý náš pobyt v Nizozemí. Shlédli jsme i výrobu sýrů spojenou s jejich ochutnávkou, poté využili k nákupu. Odměnou bylo překvapení v podobě krásného páva, který se ukázal v celé své parádě. Shlédli i ruční výrobu dřeváků.

Poslední zastávkou tohoto dne je historické rybářské městečko Volendam, k jehož atrakcím patří tradiční kroj, dřevěné domky. Zde jsme ochutnali rybí pochoutky, poseděli v místní restauraci.

Poslední den patřil květinovému parku v Keukenhofu, kde je 6 milionů cibulovin (modřence, hyacinty, narcisy). Nemohla jsem se vynadívat, fotila a fotila. V pavilonech mne uchvátily hvězdníky, jejich velké květy,  některé i plnokvěté. Neodolala jsem a cibuli přivezla domů. Budu čekat zda mi vykvete.

Letos mne překvapil pavilon s orchidejemi a anturiemi. Uprostřed se tyčila stavba, kde po ochozech lidé mohli shlédnout tyto květiny ve vyšších řadách, v závěsech, nebo dlouhá lata květů. Nemám ráda schody, ale neodolala a vypravila se do vyšších prostor, kochala se tou nádherou. Ani si neuvědomovala narůstajícího počtu lidí. V tento den se v přilehlém městečku projelo světově proslulé květinové korso, přehlídka alegorických vozů vytvořených pouze z květin. Právě tam se postupně tyto davy přemístí, aby se pokochaly tou krásou. Tak trochu udolaná hledáním kudy a kam se uchýlit, abych si ty krásně ozdobené vozy užila, využívám pomoci naší průvodkyně, která mířila na začátek příjezdu, kde bývá přece jen méně lidí a lépe se vše pozoruje. Byla jsem za ten doprovod velmi ráda, vše měla na dosah ruky.

Tady již v sobotu nefoukalo, jen sluníčko hřálo a dodávalo všemu tu správnou atmosféru. V klidu a míru usedáme do autobusu, odjíždíme s částí spolucestujících na letiště a pak pokračujeme autobusem domů. 

2baculka - čtenářka
ChytráŽena.cz