Po pečlivých přípravách i někdy poměrně humorných situacích od shánění chybějících dat kvůli letenkám, přes neplatný pas jedné z našich (čerstvě provdaných členek, naštěstí s sebou měla planou občanku) až po skoro do půlky těla svlečeného basisty při celní kontrole (vzal si s sebou konzervičku, aby nebyl hlady), jsme v pořádku doletěli na letiště Stanford. Tam už nás očekávala vedoucí sboru a doprovodila nás do svého útulného domečku, kde jsme byli bohatě občerstveni a následně rozděleni do přátelských rodin k ubytování.

Myslím, že naše společné vystoupení mělo velký úspěch. Po koncertě následovala společná večeře, kde jsme nejen ochutnali typicky anglická jídla, ale ještě si společně zanotovali. Následující den jsme strávili po nákupech a projížďkou lodí po Temži, každý ve své „rodině“ povečeřel, vyspal se a už jsme se chystali na cestu domů. Cesta zpátky proběhla bez komplikací a brzy jsme byli v matičce Praze.
Moc se nám v Londýně líbilo a potěšilo nás, že naši noví přátelé z Londýna přijali naše oplátkové pozvání a měli jsme společný vánoční koncert zase u nás v Čechách v našem malém městečku, kde jsme jim mohli oplatit jejich pohostinnost. Rýsuje se možnost, že bychom příští rok mohli opět zavítat do Londýna, bylo by to pěkné se tam opět podívat. Na závěr dodávám, že já anglicky neumím vůbec, ale moji kamarádi mě nenechali na holičkách a překládali a překládali. Díky jim.
Botka - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz