Petrohrad - Benátky severu

Je to asi tři roky, co muž objevil zájezd do Ruska, do Petrohradu. Cestovní kancelář vyřídila vízum a v červnu jsme na vlastní oči viděli toto krásné město, přezdívané Benátky severu. Petrohrad byl vybudován za těžké dřiny dělníků v bažinách délty řeky Něvy do Finského zálivu. Naše ubytování bylo skromné u řeky Fontánky v blízkosti Něvského Prospektu. Po příjezdu jsme se šli jen trošku projít a hlavně vyměnit rublíky.

Průvodce objednal u místní cestovky výlety. Petrohrad je velký a jak jsme později zjistili, každý den jsme ušli až 10 kilometrů, i když jsme popojížděli metrem, které je mimochodem staré, krásné, mramorové. Navštívili jsme spoustu památek. Petropavlovskou pevnost, kterou nedobyl ani Hitler. Zimní palác, Ermitáž - největší galerii světa. Jednu z největších katedrál Chrám sv. Izáka, Chrám vzkříšení Krista a taky Auroru a mnoho dalšího. Na návštěvu  Ermitáže jsme šli hned po snídani, pár lidí se opozdilo. I když jsme před galerií byli před otevřením, čekala tam už dlouhá řada.

Dostali jsme se dovnitř asi ve třetí várce. Ostatní čekali asi hodinu a půl. Ta řada je tam každý den. Lidé stojí několik hodin, aby se dostali dovnitř. Do Ermitáže se jde na celý den. Můžete si tady dát oběd, nebo posedět s vlastní svačinou, dát si kávu, čaj, nealko, služby jsou tu jako v každém evropském městě. Ke vstupence jsme dostali plánek, protože bychom jinak asi bloudili. V paláci je na tisíc místností.

Můžu vám říci, že jsem byla jako ,, Alenka v říši divů''. Tolik nádhery na jednom místě nebylo ani v pařížském Louveru, a už ten mě okouzlil.  Byla tady spousta zlatých šperků, porcelánu, soch, obrazů, starých i moderních, prostě nádhera. Viděli jsme díla z doby Egypta,  Etrusků, Říma, přes středověk až po moderní umění. Píše se, že se zde nachází ke třem milionům exponátů. Muž se snažil i fotit. Já jsem ukázněně nechala svůj fotoaparát s batůžkem v šatně. Na plánku byla i výstava - místnosti Petra Velikého.

Řekli jsme si, že vstupenka platí i tam, tak jsme šli venkem hledat vstup. Venku pršelo. Já měla pláštěnku, ale muž byl jen v bundě. Ono to bylo přece jen několik set metrů a než jsme se tam dostali, byl pořádně promoklý. Stará paní v šatně zapla radiátor a dala bundu přes židli sušit, to mě dost překvapilo. Druhá ,,bábuška'' nám dala tištěného průvodce v angličtině a když jsme vrtěli hlavou, že tomu nerozumíme, tak nám pomalou ruštinou říkala, co vidíme.

Byl tam postavený domeček, kam Petr Veliký utíkal z paláce, jeho socha v životní velikosti, sál s vymalovanou večerní oblohou a dokonce i jeho vycpaný pes... zvláštní zážitek. Bunda trošku oschla a my poděkovali a šli zpět do našeho hotelu. Dalších několik zážitků vám popíši zase někdy příště.