Asi by bylo zbytečné rozepisovat se o tom, kolik je na Šumavě krásných míst a turistických tras – ať už pro pěší, nebo pro cyklisty (případně běžkařských tras pro milovníky zimních sportů). Každý si tu najde své, výlety můžete volit nejen podle obtížnosti a délky nebo ročního období. Spousta tras je vhodná i pro kočárky, starší osoby nebo prostě méně zdatné turisty.
Já se často vydávám na nenáročnou vycházku do okolí Borových Lad. Má oblíbená trasa začíná v Nových Hutích – Studeném potoce. Mám to tu ráda, protože tohle místo je stále trošku stranou od masové turistiky. Nejraději tuhle cestu podnikám později odpoledne, kdy je tu největší klid a většinou potkávám už jen pár „zbloudilých“ cyklistů. Téměř celá cesta vede přes šumavské louky s pěknými výhledy do okolí a jen krátký úsek téměř na počátku vede lesem. Cesta je vyasfaltovaná, což mě jako turistu trochu mrzí, ale radost z procházky mi to nepokazí. Mám před sebou zatím přibližně čtyři kilometry pohodové chůze k infocentru Svinná Lada.
Cestou míjím křížek a lavičky s dřevěnou cedulkou a s léty stále méně čitelným nápisem, že tu dříve bývalo U Fastnerů. Před lety se jednalo o krásné posezení s výhledem na pastviny – s tenkrát malými syny jsme tu vždy poseděli na lavičkách a u stolu posvačili před další cestou. Dnes se lavičky rozpadají, ale i tak má tohle místo pro mě své kouzlo.
Pokračuji v chůzi z mírného kopce a o kousek dál míjím další starý zdobený litinový kříž s česko-německým nápisem „Vzpomínáme v modlitbách Gedenket in Gebet Theresia u. Liebreich Heigl und seine Kinder“.
Křížek stojí kousek od cesty před hradbou stromů, téměř byste ho přehlédli. Já o něm ale vím a vždy se u něj zastavím.
Po krátké pauze znovu rozhýbávám nohy a podél pastvin brzy dojdu ke krásnému kamennému domu – hned naproti němu je studánka, ze které se dá v horkých letních dnech napít. Svinná Lada s několika domy se nachází v nadmořské výšce 915 m a odtud jsou tyto domy už na dohled. V místním informačním středisku si můžete dopřát třeba kávu nebo drobné občerstvení, prohlédnout si stálou expozici věnovanou šumavským rašeliništím nebo se dozvědět více o zdejší přírodě díky audiovizuálním pořadům. Hned u střediska je také menší areál pro děti.
Byla by škoda nepokračovat dál povalovým chodníkem na Chalupskou slať, která je v posledních letech čím dál více navštěvovaná – tedy není divu, za mě osobně jde o nejkrásnější slať na Šumavě. A vlastně jde o největší rašelinné jezero v České republice. Příjemnou procházkou převážně mezi břízkami dojdu zhruba po deseti minutách na konec povalového chodníku přímo k okraji slati. Na menší plošince je tu jedna lavička na posezení – v podvečerních nebo časnějších ranních hodinách bývá při troše štěstí volná, takže se tu tou dobou dá v tichu posedět a pokochat se pohledem na slať. Zpátky od slati se musíte vrátit stejnou cestou. Povalový chodníček se ale kousek pod informačním střediskem rozdvojuje, a tak teď své kroky stáčím vlevo na silnici vedoucí do Borových Lad.
Obec Borová Lada je odtud vzdálená necelý kilometr. Tady už svůj výlet zakončuji… Můžete pojíst a popít v jedné ze dvou hospůdek – v případě pěkného počasí je ideální venkovní posezení – a už jen rozjímat a plánovat, co přinese další den. Nebo se ještě můžete vydat přes most a podél toku Teplé Vltavy krátkým povalovým chodníkem pokračovat k sovím voliérám. Já většinou volím sladkou tečku: zákusek v dnes již známé a oblíbené cukrárně, která se nachází naproti placenému parkovišti u mostu.
Šumava má prostě co nabídnout během celého roku a mně se nikdy neomrzí.
ChytráŽena.cz