Výlet lodí kolem ostrova Rab

V rámci naší letní dovolené na ostrově Rab jsme také vyzkoušeli jeden lodní výlet do okolí. Náš hotel stál přímo v přístavu, a tak jsme při procházce viděli nabídky všech větších i menších lodí. Nám zprostředkovala výlet přímo cestovní kancelář, a tak jsme se nemuseli o nic starat, jen jsme nastoupili a očekávali, kam všude nás kapitánka lodi zaveze.

Naše plavba kolem ostrova a po okolí měřila 55 km a trvala téměř celý den. Vyplouvali jsme v 10 hodin a vrátili jsme se v půl sedmé večer zpátky do přístaviště. Bylo nádherné počasí, moře bylo klidné a nálada na lodi výborná.

Nejprve nás loď zavezla do zátoky ZAVRATNICA. Je to jedno z těch krásných míst, které znáte z televize. Natáčely se zde totiž některé scény ze slavných filmů o Vinnetuovi. Na skále nad mořem dokonce byly ještě vidět skoby, které držely lano, po němž jezdila kamera. Pohled na křišťálově čistou vodu v zátoce byl vskutku úžasný. Ze zátoky jsme vypluli na širé moře a pokračovali v naší plavbě, až jsme dorazili na první místo, kde jsme zastavili, na ostrov GOLI OTOK. Goli otok znamená v překladu „Pustý ostrov“. V období první světové války byli na ostrově drženi ruští váleční zajatci. V průběhu druhé světové války zde Německo a Itálie měly svou vojenskou posádku a na ostrově byl vězeňský tábor.

Také po válce byl na ostrově zřízen vězeňský tábor. Výstavba gulagu byla zahájena v roce 1949. Byli zde vězněni kriminální delikventi a také političtí odpůrci režimu tehdejšího vůdce Josipa Tita a stoupenci stalinismu. Nejtěžší odsouzenci pracovali na místě zvaném Monastir, kde se věnovali těžbě kamene. Mužský gulag byl přísně tajný. Ani sami odsouzenci nevěděli, kde se nacházejí. Vězni byli na ostrov přepravováni lodí z Rijeky. Tábor byl uspořádán do vícero oddělených a samostatně střežených lokalit. Vězni pracovali buď v kovovýrobě, dřevovýrobě nebo v kamenolomu.

Vězni byli ubytováni ve zvláštních barácích s nepříliš příznivými podmínkami. Součástí tohoto prostoru byla i kantýna a pekárna. U mořského pobřeží byla zřízena restaurace, která měla na kolem projíždějící lodě působit normálním, klidným dojmem. V táboře se v jednom okamžiku nalézalo kolem 3000 vězňů. Tábor byl uzavřen v roce 1988, později byl změněn na památník a stal se turistickou lokalitou. Za dobu existence v něm zemřelo asi 400 osob. Zbytky gulaku jsme prošli a dokázali si nedůstojné podmínky vězňů představit. Bývalé budovy ale velmi chátrají. Místní správa asi nemá zájem tento památník nijak udržovat. Turisté sem však jezdí a místo si prohlížejí. V přístavišti je také obchůdek se suvenýry a na druhé straně restaurace.

Po dobu, kdy jsme byli na prohlídce gulagu a někteří využili čas na koupání v moři, na palubě se připravovalo jídlo. Milovníci ryb si pochutnali na rybě – ŠKRPINĚ- červené rybě, která prý má český název „ropušnice obecná“. Prý je to jeden z těch tvorů, o němž platí, že čím je ošklivější, tím chutnější. Ostatní, kteří nemají ryby rádi a nebo se bojí obírání kostí jako já, dostali obrovskou porci vepřového steaku s úžasným salátkem. Byla to opravdu dobrota. Po obědě jsme vypluli a pokračovali v naší cestě.

Další zastávkou byl ostrov SVETI GRGUR. Také na tomto ostrově bylo dřív vězení. Za druhé světové války zde měly opět své okupační jednotky Německo a Itálie. Vojáci na ostrově zbudovali lapač vody a celý systém na zásobu pitnou vodou. Dále zde vytvořili několik desítek pevnůstek typu Tobruk, také nějaké domky se dvěma celami – samotkami. Byla tu i třistametrová promenáda s domy, které sloužily jako jídelna a klubovna, jak vězňům, tak věznitelům. Na konci promenády byl honosný dům velitele tábora. Tábor posloužil také po válce jako vězení. Za vlády Tita zde byl ženský gulag a vězeňkyně musely nanosit na prudký kopec kamení a sestavit nápis TITO (bíle) a nad ním rudou hvězdu. Nápis je vidět dodnes. V roce 1989 tábor zanikl a je z něj opět turistická lokace.

Tady jsme se už do zbytků gulagu podívat nešli. Využili jsme volno a nejprve se podívali do obory daňků, kteří jsou na návštěvníky zvyklí, nebojí se, přiběhnou až k nim a očekávají nějakou dobrotu. Pak jsme se uvelebili na krásné oblázkové pláži a na chvíli se osvěžili v moři. V přístavu ovšem moc místa na plavání nebylo, protože tam zrovna v ten okamžik parkovalo neskutečné množství lodí, člunů a jacht.

Pak jsme pokračovali v cestě dál. Loď dlouho plula po širém moři. Pak na chvíli zastavila a paní kapitánka začala lákat delfíny. Ti sice připlavali a na chvíli jsme je zahlédli, ale vždy jen kousek ocasu nebo ploutve. Delfíni lovili, a to pak nevyskakují vysoko nad moře. Navíc se k nám blížila jiná výletní loď, která je plašila. A tak jsem sice občas některého zahlédla, ale vyfotit se mi je nepodařilo.

Poslední zastávka naší plavby byla na širém moři. Loď se zastavila pár metrů od břehu. Zájemci skákali z lodě přímo do moře, ti méně odvážní si do moře vlezli po schůdcích. A plavali kolem lodě, někteří skákali víckrát. Někteří doplavali až ke břehu, chvíli cítili pod nohami písečné dno a pak plavali zpátky. Po poslední zastávce už loď namířila směrem zpět do přístavu města Rab. Obeplouvali jsme ostrov Rab z jiné strany, tak jsme viděli část LOPAR, kam jsme měli v plánu zajet další den, viděli jsme pobřeží Frkanje, kde jsme se koupali v předchozích dnech a hlavně jsme si užili pohled na čtyři městské zvonice, které jsou pro město Rab charakteristické.

Celodenní plavbu s dobrým obědem, koupáním v moři i procházkou po okolních ostrovech jsme si moc užili. Stála za to. Až budete na Rabu, nenechte si nějakou takovou lodní plavbu ujít. Večer, když jsme chodili po pobřeží, jsme viděli, že lodě vyplouvají i na noční plavby, i to mohlo být zajímavé. Tak třeba někdy příště.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete