Za krásami Andalusie

Zájezd byl v květnu, takže poznávací, na koupání to moc nebylo, tedy aspoň pro mě ne, člověka zhýčkaného teplou vodou Indického oceánu. Ale za koupáním jsme sem ani neletěli, chtěli jsme poznat to, co  nabízí Andalusie, nespočet  krásných míst, přírodních i historických. Andalusie zaujímá jižní část Pyrenejského poloostrova a je jediným regionem, který omývá jak Středozemní moře, tak Atlantický oceán. Je zajímavá svou islámskou architekturou, osobitou kulturou, gastronomií, folklórem i přírodními krásami. Je plná  ohnivých rytmů flamenca, jednohubek tapas i býčích zápasů. Neopakovatelnou atmosféru nabízejí starobylá města s maurskými pevnostmi, malebné vesničky i proslulé písečné pláže. Statistika mluví o 300 hodinách slunečního svitu za rok a průměrná teplota v zimě se pohybuje kolem 16°C a léta jsou velmi horká. Proto jsme tam byli na jaře, kdy byla teplota snesitelná. Ale teď pěkně popořádku.

Odlétali jsme z Prahy s mírným zpožděním, tehdy začínaly problémy s letadly, ale nakonec byl problém vyřešen a letadlo bylo připraveno k odletu. Let byl bez problémů a trval něco přes 3 hodiny. Zbytek dne byl na ubytování a průvodkyně nás seznámila s programem na druhý den.

Ráno, hned po snídani byl u hotelu připraven autobus, který nás odvážel do přírodního parku Torcal de Antequerra, kde vápencové skály tvoří rozsáhlé skalní městečko. Celé území parku je chráněnou krajinnou oblastí, vyskytují se tu vzácné rostliny. Zastavili jsme se i u dolmenů na okraji městečka. Toto říká Wikipedie o dolmenech: „Dolmeny v Antequeře je název jedné ze španělských památek světového kulturního dědictví UNESCO. Nachází se v Andalusii, provincii Málaga, ve městě Antequerra. Pod ochranou UNESCA se nacházejí dolmeny Menga,  Vierra a Tholos de El Romeral společně s přírodními úkazy Peňa de los Enamorados (vápencová skála) a Torcal de Antequerra (krasové pohoří). Tyto monumenty, postavené v období neolitu a doby bronzové z velkých kamenných bloků, jsou tvořeny vnitřní komorou se střechou provedenou z velkých kamenných překladů či formou falešné kopule. Stavby sloužily jako pohřebiště a jsou jedním z nejvýznamnějších stavebních děl evropského pravěku a příkladů megalitické architektury.“

Naše cesta pokračovala do města Córdoba, je to jeden ze skvostů Andalusie, je tu spousta zajímavých památek, je tu plno pomerančovníků, ale plody těchto stromů jsou nepoživatelné, jsou hořké. Córdoba láká svou arabskou architekturou z doby kolem roku 1000. Z této doby pochází také dominanta Córdoby – Mezquita (později předělaná na křesťanskou katedrálu), ke které vede starověký římský most Puente Viejo přes řeku Guadalquivir. Mostu dominuje věž Torre de la Calahorra, která v minulosti sloužila k obraně města a dnes se v ní nachází muzeum. Pro Córdobu jsou typické domečky s romantickými dvorky posetými květináčky s rozkvetlým barevnými květinami – Patios cordobieses.  Za návštěvu  stojí zámek Alcazar ze 14. století, který je obklopen nádhernými zahradami s fontánami. Je tu i zajímavá židovská čtvrť, ale den se chýlil ke konci a autobus nás za chvíli už zase vezl nazpět do hotelu.

3. den byl v plánu výlet do Granady, města v srdci Andalusie na úpatí pohoří Sierra Nevada, zasazeného do přírody s pohádkově krásnými památkami z doby maurské nadvlády.  Za perlu Granady a Andalusie vůbec je považován palácový komplex  Alhambra. Ta sloužila jako pevnost muslimské dynastii Nasrovců a od roku 1492 byla palácem katolických králů. V současnosti se tato památka dělí na 4 hlavní části: Nasrídský palác, pevnost Alcazaba, Medinu (město) a zahrady Generalife. Palácům vévodí renesanční Palác Karla V. Prý ho dal postavit sám císař, protože v části Alcazaba neměl prostor ani pohodlí pro svůj život. Palác má čtvercový půdorys a vyniká  vnitřním nádvořím kruhového tvaru, jediným svého druhu tehdejší doby a jednou z nejlepších staveb ve Španělsku. Torre de Comares je v komplexu jednou z nejvyšších věží, měří 45 metrů. Uvnitř se nachází krásný salón, kolem kterého je několik balkónů vyplněných barevnými skly. Arabské umění zde dosahuje svého vrcholu. Voda, světlo, barvy a bohatá dekorace neuvěřitelně souzní a ladí. Lví dvůr (Patio de los Leone) je asi nejznámější místo v Alhambře. Jméno dostal po 12 kamenných lvech, hlídajících uprostřed dvora kašnu z bílého mramoru. Nejstarší část komplexu představuje pevnost Alcazaba spolu s věží Torre de Bermejas. Celý palác Alhambra je neskutečně krásný a je až s podivem, jak se všechny kresby a vůbec výzdoba dochovaly až do dnešní doby. O tomto paláci by se dalo popsat mnoho stránek a já mám jen jeden článek a ještě další pozoruhodnosti Andalusie.

4. den jsme odjížděli časně ráno na dlouhý výlet do Cádizu. Po cestě byla zastávka v romantickém městečku Vejer de la Frontera - bílém městečku s krásnými vyhlídkami, v rychlosti jsme si prohlédli centrum města a cesta pokračovala do Cádizu. Cádiz je malebné bílé město, které leží na úzkém poloostrově. Je to přístavní město, které ztratilo svůj význam, když Španělsko přišlo o poslední zámořské kolonie. Je tu krásná katedrála a příjemné promenády. Ale my jsme měli ten den ještě jeden cíl - zastávku ve městě cherry - v Bodegas Gutiérrez Colosia. Zde jsme měli objednanou návštěvu vinařství, majitel nás provedl s výkladem celým procesem zrání cherry, dostali jsme ochutnat 10 různých druhů a to, které nám nejvíce chutnalo, jsme si na konci prohlídky mohli zakoupit. V tomto vinařství nakupuje i španělský král, pan majitel nám ukázal soudky s cherry, které jsou pro královskou rodinu. Bylo to příjemné zakončení dne. Tento den už nás čekala jen cesta autobusem nazpět do hotelu a večeře.

5. den jsme měli na výběr, buď odpočinek u moře nebo výlet vlakem z nedalekého nádraží do Málagy. My jsme samozřejmě zvolili Málagu. Málaga je přístavní město, ale i tady jsou místa, která stojí za zhlédnutí, například mohutná katedrála, maurská pevnost nebo rodný dům Pabla Picassa. Navštívili jsme i trh, viděli jsme zde prodej mnoha mořských živočichů, o některých jsme ani netušili, že existují. A tady jsme taky koupili výborné pražené mandle, paní průvodkyně říkala, že Málaga je těmito mandličkami vyhlášená; a opravdu, tak veliké mandle jsem ještě nikde neviděla a byly i výborné. Prohlédli jsme si katedrálu, jejíž stavba  byla započata v roce 1528 a trvala více jak dvě a půl století. Dokončena byla až v roce 1782. Tento časový úsek způsobil, že je na katedrále možné pozorovat střídání několika uměleckých slohů. Uvnitř katedrály najdeme kapli ze 17. století s desítkami dřevěných soch s dramatickým až teatrálním výrazem.  Mají tu krásné varhany z roku 1871, které jsou významným muzikantským exemplářem. Pevnost Alcazaba je původně starobylá římská pevnost, která byla přestavěna v 11. století, kdy sloužila jako palácová pevnost arabských panovníků. Je dominantou města Málaga, protože se nachází na vyvýšenině, kde ji  jako by střežila. Muzeum malažského rodáka malíře Pabla Ruize Picassa narozeného 25.4.1881, má sídlo v Palacio Buenavista, renesanční budově z 16. století. Prohlédli jsme si krásy Málagy a odpoledne jsme se vláčkem zase vrátili do hotelu. Ten den jsme měli konečně čas prohlédnout si i okolí hotelu a jít se podívat k vodě. Na koupání to nebylo, aspoň pro mě ne, ale pár odvážlivců ve vodě bylo.

6. den byl naplánován výlet na Gibraltar, tady po nás chtěli pas, je to britská kolonie s bezcelní zónou, hlavou státu je tu britská královna, ale mají tady svého guvernéra, který se stará o místní záležitosti. Malé autobusy nás vyvezly na mohutnou skálu s pevností a  krásnými výhledy na africký kontinent. Je zde jediná volně žijící kolonie opic Makak magot, opičky nejsou zlé, ale je potřeba dávat pozor, jsou to velmi šikovní zlodějíčci. Z Gibraltaru jsme odjížděli přes hory do oblasti bílých městeček a do Rondy. Ronda je malebné, nad skalní rozsedlinou rozložené městečko, které upoutá svou roztomilostí. Leží na severozápadě malažské provincie, obklopena horami Serranía de Ronda. Je to andaluské město s velmi dávnou historií. Všechny kultury, které prošly Andalusií, zanechaly své stopy i zde v Rondě. Kostel Svaté Marie - původně zde stála arabská mešita, z které se dodnes zachoval pouze jeden oblouk. Katoličtí králové po dobytí města nařídili na místě mešity postavit kostel. Další zajímavost -  Plaza de Toros - býčí aréna v Rondě,  je známá jako jedna z nejstarších ve Španělsku. V 18. století se při zápasech s býky začíná používat i kůň. Zajímavý je i Nový Most (Puente Nuevo) přes řeku Tajo, symbol města, který je bohužel i častým místem sebevrahů. Most 98 metrů vysoký, vystavěný z kamenů právě řeky Tajo, spojil novou moderní část města se starobylým centrem. A už zase do autobusu a cesta zpět do hotelu.

7. den je zase možnost výběru - odpočinek v hotelu  nebo výlet do Sevilly. Samozřejmě vyrážíme do Sevilly, hlavního města Andalusie a také hlavního města flamenca a býčích zápasů. Je tu třetí největší katedrála v Evropě, krásný zámek v maurském slohu a bílá židovská čtvrť. Sevillská katedrála je největší katedrálou Španělska  Stavba prý začala památnou větou: „Postavíme chrám tak velký, že si celý svět o nás bude myslet, že jsme blázni.“ Stavět se začalo roku 1401. Uvnitř se nacházejí ostatky Kryštofa Kolumba, rakev nesou čtyři strážci, kteří představují každé království španělské koruny -  Castilla, León, Aragón a Navarra. Zvenku můžeme vidět krásné portály, například Puerta del Perdón, které fungovaly jako hlavní vchod do bývalé mešity. Mešita se změnila v katedrálu v době, kdy křesťané dobyli město. Další pozoruhodnost -  Reales Alcázares, hrad byl sídlem arabských emírů. Krásná procházka je v místních zahradách, které zachovávají tvář arabskou, renesanční i moderní. Zajímavá je i Židovská čtvrť.                               

V Seville je samozřejmě mnohem víc zajímavostí, než jsme stačili za jeden den shlédnout, na představení flamenca nebyl prostor, ale o flamenco jsme nepřišli, viděli jsme i několik pouličních tanečnic. Návštěvou Sevilly náš pobyt v krásné Andalusii končí. Druhý den ráno nás odvezl autobus na letiště a vraceli jsme se do Prahy. Byl to nezapomenutelný zážitek, na většinu dovolených jezdíme sami, tuhle jsme zvolili přes cestovní kancelář, takže jsme celá parta šli za průvodkyní, která to taky s námi neměla jednoduché, bylo nás hodně a uhlídat, aby někoho někde nezapomněla a nemuselo se čekat; ale zvládla, my jsme museli pořád hlídat krajkový slunečník, abychom se neztratili. Adiós, krásná Andalusie.