Baby on board neboli jak cestovat s malými dětmi

Hektický životní styl nás nutí denně strávit i několik hodin v autě. Chtě nechtě s sebou vozíme i naše ratolesti, pro které je cestování na zadní sedačce často zdlouhavé a nudné. Přinášíme tedy několik užitečných tipů, jak našim nejmenším cestovatelům jízdu zpestřit a přestát přejíždění z bodu A do bodu B k oboustranné spokojenosti. Některé rady se Vám budou hodin při delších cestách, jiné jistě využijete při každodenním dojíždění do školy, školky či na zájmové kroužky. Inspirací můžou být i poznatky dvou zkušených dětských psychologů.

Na prvním místě je vždy bezpečnost – v České republice musíte dle platných právních předpisů připoutat do autosedačky každé dítě, které váží méně než 36kg nebo měří méně než 150cm – na věku nezáleží.

Pokud máte více dětí a menší vůz, třetí dítě na zadním sedadle mít sedačku nemusí, pokud je starší tří let – musí však být připoutáno bezpečnostním pásem.

Na rodiče, kteří dopravní nařízení nerespektují, čeká až dvou a pul tisícová pokuta a obdržení dvou trestných bodů.

Je potřeba myslet i na další pravidla – např. nenechávat na zadním okénku věci, které by mohly děti ohrozit.

Aby se děti cítili co možno nejlépe, zaměřte se na následující body: mějte při ruce vhodný prášek proti nevolnosti (Kinedryl nebo Nokinal), přibalte dětem přímo do auta dostatečné množství vhodných nápojů, dodržujte bezpečnostní přestávky.

Pokud víte, že se vašim dětem dělá při cestách autem špatně, dejte jim preventivně před cestou Kinedryl (dětem se podává čtvrt až půl tablety šedesát minut před jízdou). Nenechte je sledovat video, ani si prohlížet knihy. S dětmi komunikujte, ale nesnažte se je vyhecovat radami typu „to zvládneš“. Pokud se jim začíná dělat zle, vždy jim vyjděte vstříc a podle možností co nejdříve zastavte. Pravidelně větrejte, aby děti měly přísun čerstvého vzduchu.

Promyslete si program na cestu dopředu: je potřeba se nudě snažit předcházet. Pokud děti netrpí kinetózou, vezměte jim do auta knihy, časopisy, kapesní DVD přehrávač nebo sešit a pastelky. Věnujte se dětem, hrajte s nimi slovní hry a povídejte si s nimi.

Měňte činnosti i typy her - děti se v závislosti na věku dokážou koncentrovat na určitou aktivitu jen omezenou dobu. Snažte se je zaměstnat – v rámci možností zkuste i pohybové hry nebo jim zadávejte různé úkoly.

Kromě pitného režimu se zaměřte i na vhodnou stravu, která je během jízdy velmi důležitá. Strava, která rovnoměrně dodává energii, zabraňuje únavě dětí a vede k jejich vyrovnanosti a uvolněnosti. Zvolte např. celozrnné potraviny, ovoce či zeleninu. Při konzumaci potravin s vysokým obsahem cukru jako jsou čokoláda nebo jiné sladkosti dostávají děti brzy hlad a mohou být podrážděné, proto jsou jako občerstvení na cesty nevhodné. Chcete-li dítěti zvednout náladu pamlskem, zvolte vitaminové bonbony bez cukru, žvýkačky nebo müsli tyčinku.

Stavějte pravidelně, ideálně každou hodinu a půl – malí cestovstelé mají nejen možnost si oddechnout od stísněného prostoru auta, ale nová místa pro ně znamenají nová dobrodružství. V mnoha částech Evropy jsou již na odpočívadlech dětská hřiště nebo dětské koutky.

Podle psychologů zvládají děti cesty kolem cca tisíce kilometrů dobře, je dobré také naplánovat výjezd tak, aby děti mohly část cesty prospat.

Rady dětských psychologů, jak nejlépe zvládat cestování s malými dětmi:

PhDr Františka Diblíková :
„Cestování autem na delší vzdálenosti je bezpochyby zátěží jak pro rodiče tak pro dítě. Nemusí však negativně ovlivňovat psychiku dítěte, naopak, již od raného věku může mít cesta autem pro děti nádech dobrodružství, napětí z očekávání, radosti z poznávání nového.
Kojenecký věk je na delší jízdu autem snad úplně nejlepší – většina dětí v autě hodně a ráda spí. V batolecím a starším věku jsou pro dítě směrodajné postoje a emoční nastavení rodičů – jestli je rodič spokojený, během cestování pozitivně naladěný, má sílu motivovat dítě k výdrži do cíle, dítě jeho pocity i postoje přebírá a cestování se mu může stát radostí či samozřejmostí.
Je mnoho možností, jak dítěti zpříjemnit delší jízdu - zabavovat knížkou, hrou, zpíváním, poslechem pohádek či hudby, oblíbené je též kreslení, plyšová zvířátka, polštářky, specielní hračky do auta... – určitě zde platí pořekadlo - „kdo si hraje, nezlobí“, jen to vyžaduje velkou vynalézavost ze strany doprovodu. Psychologové se obecně shodují na tom, že se děti na cestě v autě nejlépe zabavují povídáním - obyčejným rozhovorem o ubíhající krajině, vyprávěním svých zkušeností, zážitků, znalostí o všem, co dítě zajímá, úspěšné bývají třeba slovní hádanky. Vyplácí se, když během cesty jeden z rodičů může sedět na zadní sedačce a lépe i rychleji tak vnímat potřeby dítěte. Na vzdálenosti až tak nezáleží, dělají-li se během cesty pravidelné přestávky na proběhnutí. Dítě má totiž velmi silnou potřebu pohybu a připoutání v sedačce se pro něj může rychle stát nesmírně frustrující. Na druhou stranu se děti regenerují rychleji než dospělí a často jim stačí několikaminutové proběhnutí, aby zas byli svěží a klidné.“

PhDr Slavomil Hubálek :
„Předně si myslím, že pro dítě je mnohem lepší cestovat než necestovat. Mám s tím bohaté zkušenosti. Děti cesty dobře snášejí, když je v autě pohoda, když se s nimi mluví, když se mají na co těšit. Zastávky v cizině znamenají nové neznámé zmrzliny, zákusky atd. Je dobře dělat zastávky po hodině a půl, jít se projít, proběhat, vyčurat. V Západní Evropě bývají na parkovištích i prolézačky a pod. Výborné je v autě zpívat, hrát slovní fotbal a podobné hry. Jinak si děti mohou brát svá oblíbená CD s písničkami a dnes jezdíme s vnučkou, která má před sebou zavěšený DVD přehrávač a pouštíme jí její oblíbené pohádky. Děti vydrží cesty okolo 1000 km snadno, nevidím v tom problém, část cesty také prospí. Myslím, že to snášejí lépe než dospělí.“

ZUZI
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	Vánoce
	Stardance 2024
	Prostřeno
všechny speciály