Cestování o Velikonocích

Letos mne dcera konečně přemluvila k cestě do Nizozemí v době, kdy kvetou tulipány. V cestovce vybrala a zaplatila zájezd pro obě dvě. Dohodly jsme se, že nemusíme vidět ozdobené alegorické vozy s květinami a vybraly si právě velikonoční termín, který vedl i částí Belgie. Moje maličkost měla obavy, jak zvládnu přesun autobusem v nočních hodinách a pak další den chodit ještě celý den po městech. Náš autobus byl velmi pohodlný, přestávky byly dány potřebami řidičů, tudíž vždy na benzínce, kde se osazenstvo protáhlo i odlehčilo na WC. Nakonec jsem se i trochu prospala. Díky cestovatelským zkušenostem dcery z předešlých dovolených bylo pro mne vše jednodušší.


V pátek byl první den, kdy jsme v časných ranních hodinách navštívili vlámské město Gent, které bylo ve středověku považováno za konkurenci Paříže. Kolem poledne jsme se přemístili do „Benátek severu“ romantických Brugg. Prohlídli si hlavní náměstí a tržiště města, zvonici, basiliku Svaté Krve, gotický kostel Pany Marie, kde je Michelangelovo sousoší madony s dítětem vytvořeného z bílého mramoru, tzv. Bruggská madona. Toto město je protkané kanály, kde se nechá objednat projížďka. Toto jsme nevyužili, čekala nás jinde.

Průvodce nás dovedl na místo, kde jsme měli možnost vidět výrobu pravých Belgických pralinek spojenou s jejich ochutnávkou. Je tu možnost si nakoupit jejich výrobky, tudíž ji mnozí využili. I my nakoupily hlavně pro maminu k jejímu svátku i pro ochutnávku. Ve volném čase jsme prohlížely výlohy krámků s krásnými paličkovanými krajkami, nebo čokoládové figurky a pralinky. Když jsem pozorovala dceru, jak se nad tou čokoládou rozplývá, navrhla jsem jí: „Pojď, koupíme si několik kusů a ochutnáme, abychom věděly, jak chutnají čerstvě udělané Plody moře, které si kupuješ v doma v marketu.“ Po malém váhání jsme vešly a vybraly si několik kousků, každý jiný, ale pro obě stejný. Pak jsme usedly u kanálu na sluníčkem zalitou lavičku a slastně ochutnávaly.  Bylo to opravdu famózní, nezklamaly nás. Byly čerstvé a tudíž lepší.

Pak již následovalo ubytování a vytoužený odpočinek po náročném dni. Další den jsme se probudily do pršení, tudíž se v klidu nasnídaly a ani nevyužily možnosti nakouknout na pláž Severního moře. Další putování vedlo do města Delft, kde jsme navštívili manufakturu s výrobou delftské fajans. Jde o zajímavou dekoraci porcelánu, která namalována před vypálením má černou barvu a tepelnou úpravou se mění na modrou. I zde si bylo možno zakoupit jejich výrobky. Jelikož moje dcera sbírá slony a jednoho zde objevila, váhala, zda koupit či ne. Přidala jsem jí na něj a paní nám ho zabalila do pořádného kusu bublinkové folie, aby nepřišel k úhoně. Celou cestu vydržel dopravu až domů. Toto město má také renesanční a gotické štítové domy, které jsme cestou míjeli.

Dále se naše putování ubíralo k prohlídce sídelního města nizozemské vlády Haagu, kde jsme krátce nahlédli do jeho centra. Okolí je velmi hezky upravené. Odpoledne jsme konečně navštívili nejslavnější květinový park Holanska Keukenhof, kde  každý rok na 32 ha vykvete kolem 6 milionů cibulovin, hlavně tulipánů, narcisů a hyacintů. Opravdu jsem nebyla zklamaná, nevěděla jsem, kam dříve koukat a co fotit. Nebyly tu jen ty zmíněné cibuloviny, ale i nádherné hvězdníky, lilie, naaranžované do mís a květináčů. Poté nás čekalo další ubytování v blízkosti letiště, ale naštěstí nás letadla nerušila.
   
Další poslední den našeho putování nás čekal skanzen s dřevěnými domy, větrnými mlýny ZAANSE SCHANS.  Zde jsme viděli výrobu dřeváků a sýrů. Byla možnost si výrobky zakoupit, hlavně dobré sýry a čokolády. Odpoledne nás čekalo korunovační město Amsterdam s jeho slavným náměstím Dam, Královský palác. Navštívili jsme brusírnu diamantů, velmi zajímavé.  Muzeum  Vincenta van Gogha, kam nás to některé táhlo, se nezadařilo navštívit, lístky byly beznadějně vyprodané. Pan průvodce nás dovedl k domu Anny Frankové, kde se dokola pohybovala též fronta zájemců o návštěvu.

Další cesta vedla k domu, kde pobýval J.A. Komenský. Prošli jsme si květinový trh, kde bylo mnoho cibulovin ke koupení. Odolala jsem, nic si nekoupila, netuším, zda by cibulky zakoupené v tuto dobu vyrostly a byly by dále životaschopné.   
 
Dále jsme prošli i pověstnou uličkou lásky, pokochali se v čínské čtvrti. Měli jsme v ní trochu času se někde posilnit kávou či jinými dobrotami, a hlavně na chvilku ohřát, jelikož celé odpoledne nás pronásledovalo pršení, chvilku i kroupy. Nakonec se počasí umoudřilo a sluníčko ukázalo svoje paprsky, jen již moc nehřály.  Ale i tak jsme spokojeně nasedli v podvečer do kryté lodě na projížďku po místních kanálech. Moc jsme si užívali závěr našeho putování a dojeli do přístavu za soumraku, kde nás vítal krásně osvětlený hotel Viktoria a Amsterdamské nádraží.     
Unavení  a spokojení jsme se usadili v autobuse a putovali zpět domů. Celou cestu pršelo a na hraničních horách se kolem dálnice v trávě ukazovalo trochu bílého sněhu. Snad není 17. dubna, ale o měsíc dřív, jsem si říkala. Cesta domů proběhla bez potíží, již v pondělí v poledne jsme vystupovaly doma na nádraží. Zmrzlé, ale spokojené.