Pobyt u moře skončil, smutně jsme se rozloučili s naším hotelem a vydali se dál na jih, až ke konci Mrtvého moře. Zde již nebyla žádná rekreační střediska, ale bagry, které z moře těží různé minerály. Je rozděleno hrázemi a v každé části má jinou barvu – to podle toho, co se v té části těží.
Ocitli jsme se v oblasti Sodomitských hor, na rozhraní litosférických desek Arabské a Sinajské. Zde stávalo biblické město Sodoma. Nakonec jsme uviděli i solný sloup – Lotovu ženu, která zkameněla, když se přes zákaz ohlédla. U silnice se povalovalo několik velikých kusů skal, které se uvolnily při některém z poměrně častých zemětřesení a my se přesvědčili, že pohoří je opravdu celé ze soli. Pak už jsme zamířili k severu a vnitrozemím kolem četných beduínských ležení a přes beduínská města zamířili k našemu poslednímu cíli, Tel Avivu. Míjeli jsme obrovské sady pomerančovníků, citroníků, mandarine plné plodů a květů, viděli sklizeň obilí, které se zde sklízí po celý rok kolem dokola, zahlédli mnoho obrovských skleníků se zeleninou.
Ještě bych se ráda vrátila ke košer jídlu. Možná, že to všichni víte, já to nevěděla. Domnívala jsem se, že jen musí být vařeno všechno v extra nádobě, ale ono je to mnohem složitější. Ortodoxní židé konzumují stravu pouze speciálně upravenou ze surovin, jež nebyly chemicky ošetřeny, z masa zvířat, která nebyla krmena chemicky upravenou stravou. Maso je před úpravou zbaveno veškeré krve, samozřejmě maso se vaří v jiné nádobě než třeba mléko. Na to, aby bylo vše košer, dle tóry, dohlíží rabín. V Tóře je totiž vše ta pečlivě popsáno, co se smí a co ne, že je to vlastně taková kuchařka. Každopádně všechno tam bylo vynikající a i přes to, že jsem se opravdu přejídala (nebylo možné odolat něco neochutnat a i když od všeho jsem si vzala jen kousek, byly toho narvané talíře), jsem od stolu vstala bez nepříjemných pocitů z přejedení. Mně vyhovovaly ty spousty zeleniny a různě upravené ryby, maminka s dcerou zas neodolaly sladkým zákuskům, jejichž hlavním obsahem byl med, ořechy, skvělý netučný krém a ovoce. Jí se tam tak zdravě, že tam civilizační nemoci téměř neznají. Nikdo z naší skupiny netrpěl žádnými zažívacími potížemi, jak je v těchto exotických krajích pro evropské turisty běžné.
Nakonec jsme dorazili do Tel Avivu. Prohlédli si jak starou část města (letos Tel Aviv oslaví 100 let od založení města), navštívili Náměstí králů, místo atentátu na Jicchaka Rabina, nyní Rabinovo náměstí, původní židovskou čtvrť Neve Cedek. Zašli jsme i na Tel Avivskou tržnici, kde námoči přecházely z množství nádherných šťavnatých známých i neznámých plodů, koupili zdejší pochoutku chalvu, prohlédli spousty krámků s rybami, suvenýry, potravinami, ale i se zbožím ne nepodobným se zbožím v našich asijských obchůdcích. Viděli jsme i novou moderní část zvanou Bílé město s jejími honosnými výškovými budovami a luxusní čtvrť Ramat Avio. Ještě před večeří jsme se prošli po nádherném nábřeží kolem Středozemního moře, posbírali pár mušliček na památku, někteří se ještě vyčvachtali v moři, koukli na nádherný západ slunce a po skvělé večeři honem zalezli do postýlek nabrat alespoň trochu sil na cestu domů.
Budíček ve dvě byl drsný. Po snídani jsme se rozloučili s naší izraelskou průvodkyní a vydali směr letiště. Odbavování bylo opět zdlouhavé, museli jsme otevřít všechna svá zavazadla, v nichž se pracovníci letiště trochu prohrábli, ale návštěvníci z jiných zemí na tom byli hůře, těm ty kufry celé vysypali a prohlíželi jim krémy, zda jsou to opravdu krémy. Vzhledem k nebezpečí terorismu jsme to chápali a věděli jsme, že je to i pro náš klid. Ještě by tu všichni z naší skupiny pár dní vydrželi, ale nic naplat, dovolená snů skončila. Užili jsme si každou její minutu a vracíme se domů plni dojmů, vzpomínek a s touhou se sem ještě někdy vrátit.Tak na shledanou Izraeli, bylo nám tu fajn.:)
Haskova – čtenářka
ChytráŽena.cz