Patlání pizzy, dětský koutek a divadélko......

Plna nadšení píšu tento článek. Hlavně, pln nadšení byl můj čtyřletý syn. Prožili jsme skvělé poledne a popoledne, syn se skvěle bavil a všichni jsme se dobře najedli.

Tak kde jsme to vlastně byli? Světe div se, ale i v Praze se občas objeví restaurace s dětským koutkem, no a v jedné takové jsme byli i my.

Ale popořádku....

Chodím jednou týdně večer na španělštinu. Bydlím sice na druhé straně města, ale jazykové školy bývají povětšinou v centru a tak dojíždím. Ten den jsem se nestihla doma navečeřet a po dvou hodinách intenzivní „conversacion“ mně značně vyhládlo. A jelikož kolegyni také, vyšly jsme ze školy s ideou, že někde najdeme nějakou restauraci, kde se najíme. Vyhnuly jsme se hlavní třídě a prošly několika malými uličkami a až jsme narazily na jednu pizzerii. Nikdy jsme tam nebyly, ale jelikož nebyla prázdná (jak se říká, prázdným restauracím se raději vyhněte), zašly jsme dovnitř.
Kolegyně si objednala pizzu z jídelníčku, já se ptala, zda by si na mnou vybrané pizze dalo něco změnit. Ne všude jsou ochotní změnu udělat, někde za poplatek, ale zde dokonce zadarmo a s úsměvem. To bylo milé. Jídlo bylo moc dobré a když jsem ukojila svůj hlad, začala jsem se rozhlížet kolem.
No a  co nevidím – dětský koutek! A ne nějaký prťavý, docela velký, ohraničený plotem. Houpadlo, skluzavka, stavebnice, různé hračky.... Tak to je ještě bohužel v Praze vzácnost. Hned jsem zastavila servírku a nadšeně jsem jí říkala, jak je to bezvadné, že zde mají dětský koutek, bezva tip na setkání mamin s dětmi.  A ona mi navíc prozradila, že na toaletě je ještě přebalovací pult, nočníky, pro větší děti mají pastelky a omalovánky...no a že teď každý měsíc dělají pro děti akci. Zbystřila jsem a nechala si to blíže upřesnit.
Jednou za měsíc, pokud bude zájem, pro děti je přichystané dětské poledne a odpoledne. Zahrnujte to vlastnoruční udělaní si pizzy a potom divadélko. A pro tyto akce je vyhrazena jedna sobota v měsíci. Znělo to zajímavě, tak jsem objednala stůl pro celou rodinu a čekali jsme, než nastane onen den.

A byla sobota, přišli jsme o půl hodiny dříve. Celá pizzerie byla vyzdobena praporky, balonky a různými dětskými motivy.
Akce měla začít v jedenáct, my přišli jako první, tak jsme zatím vypustili divou zvěř (syna a desetiměsíční dceru) do dětského koutku. Kolem jedenácté se začali trousit ostatní hosté a samotná akce vypukla asi o další půlhodinu později. Jelikož bylo hodně dětí, byla tvorba pizzy na 3 etapy, dvě před divadélkem, třetí poté.
Kluci obdrželi modré a holky červené zástěrky. Děti si stouply k velkému stolu, na kterém byly připraveny ingredience – rajčatový protlak, strouhaný sýr, salám, šunka, žampiony, kukuřice, rajčata, olivy a mouka. Potom mistr pizzy přinesl udělané placky. Děti si stůl posypaly moukou, dostaly placku a mladý muž, mimochodem manažer, dětem začal ukazovat, co mají dělat. Hezky pěkně placku točit dokola, pomalu vytahovat, aby dostala požadovaný rozměr. A dětičky vytahovaly. Ten náš zvědavec, dokonce těsto ochutnával :-). Když byly placky vyválené, začalo se potíráním rajčatového protlaku. Každé dítko si řeklo, kolik lžic protlaku chce a poté roztíralo. Po protlaku přišel na řadu strouhaný sýr. Každý si posypal placku dle libosti. A pak si děti dávaly další ingredience dle chuti. Když bylo dozdobeno, přišel mistr, pizzy nasázel na lopatu a šup s nimi do pece. Po chvíli byly pizzy upečeny.
A než se upekly, na každý stůl s dítětem byl postaven kyblíček s pastelkami a omalovánky, aby si děti zkrátily chvíli. Pak číšník nosil pizzy, děti si musely poznat tu svou, což ovšem byl občas oříšek.
Ten náš si na vlastnoručně udělané pizze docela pochutnal. Jelikož nejí olivy, tak je rozdělil mezi nás, rodiče – černé pro taťku, zelené pro mě:-).
Mezitím jsme se najedli i my, naší malé ochotně ohřáli přinesenou stravu, takže jsme si pochutnali celá rodina. A když se děti najedly, začalo o patro níže, jako by ve sklepení, divadélko. Děti usedly na židle a začala pohádka. Částečně hraná, dekorace byly loutkové v divadélku. Tentokráte to bylo o roupuše, která chtěla vodnici odloudit vodníka. Musím říct, že děti se skvěle bavily, byly vtažené do děje a občas i radily, třeba, zda má či nemá ten vodník vypít lektvar.

Představení trvalo necelou hodinku, tak akorát, aby i ti menší neztratily pozornost. A jelikož to bylo napínavé, vydržely všechny děti.

My po divadélku pomalu vyrazili, jelikož syna ještě čekala projížďka parní lokomotivou. Ale kdo chtěl, mohl zůstat pochopitelně déle.

Já se ze zvědavosti ptala, kdo na takovouto akci vlastně přišel. Bylo mi řečeno, že ne majitel, nýbrž manažer této restaurace, ten, který se dětmi tvořil pizzy. Klobouk dolů, byl to skvělý nápad!
No a když se akce ujme, bude každý měsíc. Nemám strach, že by se neujala. Pizzerie byla totálně plná, děti byly nadšené no a soudím, že i pokladna byla naplněna :-).

Domnívám se, že reference o takovéto akci se rychle roznesou a spousta maminek bude mít další tip, kam se s dětmi jít nejen najíst, ale i sejít se se svými dalšími kamarádkami-maminkami, vypustit děti do dětského koutku či některou sobotu vyrazit s celou rodinou na dětský den.