Podzimní výlet

Říjnové sobotní ráno. Sluníčko na nás zamávalo z mlhavého oparu, jakoby chtělo říci:“ Lidé, podívejte se na tu pozemskou nádheru! Rychle někam do přírody!“

Ani chvíli jsme nezaváhali. Sbalili foťák, brýle proti sluníčku, peníze, lahve s vodou a běželi na vlak, který nás měl dovézt na Karlštejn. V roztržitosti jsme si oba doma zapomněli průkazky na vlak, ale tím se svět nezbořil.

Z vlaku jsme pozorovali proměnu železniční tratě mezi Plzní a Prahou. Dojeli jsme do stanice Beroun. Na vedlejší koleji se pyšnil nový, luxusní osobní vlak City Elefant. S manželem jsme vzpomínali, jak jsme projížděli Německem se stejně pěkným vlakem a tehdy Němcům pohodlný a čistý vlak záviděli. Ani nás však nenapadlo, že do tohoto pěkného vlaku musíme přestoupit. Na poslední chvíli přišel průvodčí a upozornil nás, že sedíme ve vlaku, který jede tam, odkud jsme právě přijeli, tudíž zpátky! Rychle jsme přestoupili. Než jsme se nadáli, byla tu zastávka Karlštejn.

Vydali jsme se cestou ke hradu a pod hradem odbočili na naučnou stezku, která prochází národní přírodní rezervací Karlštejn. Sluníčko již dávno svítilo naplno, ptáčci nám zpívali nad hlavami, po obloze létala vyhlídková letadla a kolem nás byla nezapomenutelně krásná, barevná podzimní příroda. První naší zastávkou byl Dub sedmi bratří, starý asi 350 let, kde si podle pověsti, sedm bratrů loupežníků dělilo svoji kořist. Odtud jsme pokračovali po červené značce ke Králově studánce. Studánka je celkem zachovalá, ale napít z ní jsem se neodvážila.

Cesta lesem rychle ubíhala, většinou stoupala, jen místy klesala. Došli jsme ke Kubrichtově boudě a odtud bylo už jen asi 500 m k Bubovickým vodopádům, které se nacházejí na Bubovickém potoce. Cesta k nim vede soutěskou po skalních stupních s dřevěným zábradlím a po úzkých římsách nad potokem. Vodopády nejsou nijak veliké, ale malebné. Když jsme se pokochali pohledem, vrátili jsme se stejnou cestou po které jsme přišli a zkratkou se dostali k lomu Malá Amerika. Zde se těžil vápenec v pěti patrech. Po ukončení těžby v r.1958 tady vzniklo lomové jezero, hluboké 10 metrů. Jezero je životaschopné. Prohánějí se zde spousty ryb – hlavně kaprů a žije zde rak potoční... Na lomové stěně je řada vstupů do štoly. Vstup do lomu je přísně zakázán, neboť zde hrozí nebezpečí sesunutí půdy nebo pádu dolů.Krásné, téměř hororové místo jsme opustili a pokračovali směrem k lomu Velká Amerika. Cestou jsme ještě objevili Trestanecký lom Mexiko, kterým prošlo od roku 1949 do roku 1953 více než 1400 politických vězňů. Podmínky těchto ubohých lidí – většinou intelektuálů, byly nesnesitelné. Většina z nich skončila v pankrácké vězeňské nemocnici. Nad východní stěnou Trestaneckého lomu byl vybudován těmto politickým vězňům Pomník.

Po delší, trochu náročnější cestě, jsme se dostali k lomu Velká Amerika. Těžba zde byla ukončena v roce 1963 pro velký sesuv půdy. Přístup k prohlídce lomu je pouze na označených místech, chráněných proti pádu zátarasy. Vstup dolů je přísně zakázán. Pohled na dno lomu a na jeho zatopenou plochu je skutečně impozantní. 800 metrů dlouhý a 60 metrů hluboký kaňon nás uchvátil. Sluníčko krásně svítilo a stěny lomu hrály všemi barvami. Rovněž vegetace nacházející se všude kolem, byla zbarvena podzimní krásou. Neradi jsme se loučili s touto úchvatnou podívanou, kterou hojně využívali jak naši, tak i zahraniční filmaři.

Polní cestou jsme seběhli do obce Mořina a dále po modré značce došli zpět do městečka Karlštejn. Po malém občerstvení jsme zdolali ještě výstup na samotný Karlštejnský hrad. Prohlédli jsme si nádvoří, pokochali se pohledem z hradebních zdí a chystali se na cestu zpět na nádraží. Tak početné davy lidí, které jsme za celý den potkali, jsme už dlouho neviděli.

Došli jsme na most přes řeku Berounku a naskytl se nám další zajímavý obrázek.

Na louce u řeky nafukovali horkovzdušný balon. Nafouknutí trvalo 30 minut. Pak do koše nastoupili lidé, kteří si zaplatili vyhlídkový let a koš se s nimi vznesl do výšky. Balon, plující po obloze, nás provázel při zpáteční cestě vlakem až do Zdic.

Posledním zážitkem byla obloha se zapadajícím sluncem. Domů jsme se vrátili již za tmy. Den byl pro nás krásným zážitkem.

Macizaj – čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete