Prodloužený víkend v Budapešti - sobota

V sobotu, hned po snídani v jednom malém pekařství, jsme s dcerou vyrazily dolů po Andrassyho ulici ke středu města. Na první velké křižovatce jsme se daly doleva do ulice Dohány utca, kde stojí největší synagoga v Evropě. (o pátku se dozvíte ve včerejším článku)

Synagoga byla postavena v 19. století v byzantsko-maurském slohu a působí velkolepě. My jsme si ale k naší návštěvě vybraly nesprávný den, protože v sobotu je synagoga veřejnosti nepřístupná. Škoda, takže příště...  Ulicí Dohány jsme se brzy dostaly na rušnou Rakocziho třídu a z ní jsme pokračovaly na ulici Váci. Na konci této ulice stojí historická budova Centrální tržnice, která ovšem zvenku připomíná spíš nádraží.   

Ve dvou podlažích je bezpočet stánků se vším možným: v přízemí jsou výhradně potraviny – převážně maďarské – ovoce, zelenina, koření, masné výrobky. Čerstvá paprika žlutá, červená..., paprika sušená navlečená jako korály na šňůrách nebo svázaná do kytek, paprika mletá – sladká, pálivá, velmi pálivá, paprika do guláše atd., uheráky, čabajky, klobásy nejrůznějších tvarů a vůní, čerstvé maso, slanina, vejce, med, džemy..., dobroty všude, kam oko dohlédne. V druhém patře bylo k mání nejroztodivnější zboží: oblečení, např. „lidové“ vyšívané halenky, šátky, keramika, sklo, kožené výrobky i nejrůznější cetky. V budově tržnice jsou samozřejmě i stánky s občerstvením, kde můžete ochutnat speciality maďarské kuchyně. My jsme si daly klasický perkelt (guláš). Bála jsem se, že bude příliš ostrý, ale mé obavy byly naprosto zbytečné. Ke každé porci přiměřeně ochuceného guláše dostanete mističku s drcenými ostrými papričkami a může si pak sami guláš „přiostřit“ podle své chuti.

Když vyjdete z tržnice, jste už skoro u Dunaje a u mostu Vítězství. Přes řeku vede v Budapešti devět mostů. Nejznámější z nich jsou Margaretin most - spojuje Margaretin ostrov s oběma částmi města, Lanový most se sochami lvů, Alžbětin most s bílými betonovými „okny“ na obou koncích a ocelový most Vítězství s mnoha ozdobnými prvky.

Naše cesta z tržnice vedla dále po nábřeží kolem Alžbětina k Řetězovému mostu, po kterém jsme přešly na budínský břeh k pozemní lanovce „Sikló“. Lanovkou jsme vyjely nahoru přímo na velké prostranství před Budínským hradem s krásnou vyhlídkou na Dunaj a Pešť. Budínský hrad působí sice velkolepým dojmem, ale několikeré zpustošení hradu a jeho následné opravy jej docela nepěkně poznamenaly. Po poslední přestavbě v klasicistním stylu nechal kdosi zasadit do stavby obyčejná sériová okna  a lá 70. léta minulého století. Moc hezky to tedy nevypadá. V budovách hradu se nacházejí muzea a Národní galerie. Hrad jsme jen minuly, protože daleko hezčí je o pár set metrů vzdálený Matyášův kostel uprostřed docela pěkného starého města s úzkými uličkami s krámky a hospůdkami. (Do Malé Strany v Praze však má i tahle čtvrť dost daleko.) Matyášův kostel je postaven v novogotickém stylu a vnitřní stěny jsou pro nás dost nezvykle zdobeny barevnými vzory, vysoká gotická okna jsou samozřejmě vykládána nádhernými vitrážemi. A co jsme vůbec nečekaly: v chrámovém muzeu byly tehdy k našemu překvapení vystaveny kopie korunovačních klenotů uherských králů: tzv. svatoštěpánská koruna, zlaté žezlo a jablko.

Hned za kostelem je známá Rybářská bašta, oblíbené vyhlídkové místo. Odtud máte jako na dlani novogotickou budovu maďarského parlamentu, Margaretin most a ostrov a vlastně celou Pešť. Na prostranství mezi kostelem a bílými baštami s podloubími a věžičkami stojí jezdecká socha sv. Štěpána s dvojramenným křížem. Chvilku jsme poseděly na lavičce a pozorovaly hemžení kolem. Turistů bylo v tu dobu v Budapešti ještě docela hodně, a v těchto atraktivních místech kolem bašty obzvlášť. V jednom z podloubí bašty hrála cikánská kapela, před kostelem posedávali malíři a nabízeli své obrázky nebo fotografie s motivy Budapešti. V nedalekém altánu vyhrával postarší muž na klarinet známé operní a operetní melodie. Bylo teplé zářijové odpoledne a nám se tam tak hezky odpočívalo.

Cestou do hotelu jsme se zastavily na kávu na rohu Andrassyho ulice, povídaly jsme si a netušily jsme, jaké překvapení na nás ještě toho večera čeká. Ale o tom až v našem dalším vyprávění.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10