Silvestrovský výstup na Záruby

S manželem velmi rádi chodíme na túry, k čemuž nás přivedli známí a později kamarádi z turistického oddílu TJ Tatran v Liptovském Mikuláši. S touto partou turistů jsme prochodili značnou část Slovenska, ba vydali jsme se i na vysokohorskou turistiku do Alp ve Švýcarsku a do Dolomitů v Itálii. Když jsme se v roce 2006 přestěhovali do rodné Trnavy, turistika nám chyběla, i když ta náročnější nás, vzhledem k věku, už až tak nelákala. Proto, když švagr vzpomenul silvestrovský výstup na nejvyšší vrch Malých Karpat - Záruby, neváhali jsme ani chvíli.

Silvestrovský výstup na Záruby organizuje Klub slovenských turistů Slovšport TRNAVA.    Má mezi trnavskou turistickou a trampskou veřejností dlouhodobou tradici - tento rok to byl 29. ročník. Záruby (768 m n. m.) jsou nejvyšším vrcholem pohoří Malé Karpaty, které jsou nejzápadnějším a nejkrajnějším pohořím karpatského oblouku. Je to středohorské pásmo, dlouhé asi 100 km. Výchozím místem k této túře je dědina Smolenice, vzdálená od Trnavy jen 22 km.

A tak se ráno setkává parta, odhodlaná na výstup, na železniční stanici v Trnavě. Část „výpravy“ necháváme ve staniční budově vystát frontu na jízdenky a my ostatní jdeme na nástupiště, abychom hned po přistavení vlaku chytili místa na sezení, protože dnes bude vlak do Smolenic přeplněný k prasknutí. Když se nám ale nepodaří obsadit místa pro celou bandu, nic se neděje, vždyť cesta trvá jen nějakých 25 minut a dá se přežít i ve stoje. No a když cestou debatujeme, tak ani nepozorujeme, že je už třeba vystupovat.

Z vlaku se ve Smolenicích vyrojí tolik lidí, až se člověk diví, jak se tam všichni vešli. Ze Smolenic vedou na Záruby čtyři různé trasy:
- zelená značka vede okolo jeskyně Driny
- modrá značka vede dolinou Hlboče, což je kaňonovité území, vyhlášené za přírodní rezervaci
- druhá modrá nás zavede okolo Smolenického zámku
- žlutá značka vede od vlakové stanice a odbočuje do lesa ještě před dědinou.

Tyto čtyři trasy se však nakonec setkají a spojuje je společný výstup po zelené značce. My jsme se poprvé zúčastnili výstupu v roce 2006, a jelikož jsme nebyli znalí poměrů, vydali jsme se trasou okolo Smolenického zámku přes Čertův žlab a sedlo Zárub, čímž jsme udělali celkem zbytečnou cestu do středu Smolenic, abychom se velkým obloukem dostali do cíle naší túry. V dalších letech jsme už byli po radách zkušenějších turistů a po prostudování turistických map moudřejší.

Takže se od železniční stanice Smolenice vydáme okolo obalovačky po žluté značce, která se dál napojuje na červenou Štefánikovou magistrálu a na Záruby se dostaneme po krásném hřebeni přes vyhlídkový vrchol Havranica (717 m n.m.). Cestou si párkrát uděláme přestávku na doplnění tekutin, čímž úspěšně maskujeme to, že nám dochází dech a ve vyšších polohách se kocháme výhledy po okolí. A i když nejde o žádnou náročnou turistiku (před dvěma lety ji v pohodě zvládla naše tehdy 5,5letá vnučka - a musím podotknout lépe než já), poslední úsek po zelené značce je poměrně strmý, a tak se vždy dost zapotíme, neboť jen neznalí poměrů si myslí, že výstup na Záruby je brnkačka. Vždyť ze smolenické stanice je to cca 550 m převýšení. No ale co by to bylo za turistiku bez námahy, že? To by se člověk snad ani nemohl těšit z toho, že stojí na nejvyšším bodě celého pohoří. Nakonec se ale vždy dostaneme do vytouženého cíle, kde se scházejí lidé ze všech koutů nejen okresu a kraje, ale dá se říci, že z celého Slovenska. Vybalíme z batohů zásoby jídla a pití a po posilnění si vyfasujeme od organizátorů pamětní listy, turistický kalendář na další rok a zakoupíme si odznak. Uděláme zápis do návštěvní knihy, která je na vrcholu Zárub k dispozici těm, kteří se chtějí s ostatními podělit o své pocity z výstupu a samozřejmě nezapomeneme udělat pár vrcholových fotek na památku a pomalu se vydáme na cestu dolů. Doteď jsme se vraceli do Trnavy vždy celá parta společně, ale letos jsme se s manželem rozhodli, že strávíme Silvestra na chatě. A tak jsme se na rozcestí pod Ostrým kamenem zastavili, abychom se s partou rozloučili a popřáli si veselou rozlučku se starým rokem a do nového všechno dobré.

A zatímco se ostatní vraceli na železniční zastávku do Smolenic, my dva jsme se vydali na cestu do dědiny Buková a odtud kolem kamenolomu k chatě. Nakonec musím povědět, že navzdory nepříznivému a upršenému počasí se výstup opět vydařil a už teď se těšíme na ten další, který bude pro nás už devátý. K článku přikládám na porovnání fotky z posledních třech výstupů, abyste viděli, že na silvestrovský výstup chodíme každý rok rádi bez ohledu na počasí.