Sokolník a dravci

První zmínky o sokolnictví jsou v Asii a teprve až později přešla tato speciální vášeň do střední Evropy. Ve středověku bylo sokolnictví jen pro šlechtu. Jednak chování dravců bylo finančně náročné a zároveň se jednalo o ochráněná zvířata, takže povolení k chovu nedostal obyčejný člověk. Už tehdy též věnovali péči o poraněné jednotlivce, které náhodně našli v přírodě. Teprve později se sokolník stanovil jako povolání, které zajišťoval vybraný a schválený obyvatel regionálního panovníka.

Sokolnické umění představuje chov a péči o dravce, tedy nejen v zajetí, když někdo najde zraněného ptáka, ale též ve volné přírodě. Dravci jsou totiž velmi důležití, protože na nich závisí fungování přírody, neboť svým lovem pomáhají zachovávat rovnováhu. Klasickým představitelem je Káně lesní, které žije v Evropě a v Severní Africe. Zajímavostí je jejich věk a přepočet na srovnání s člověkem. Když třeba samice má 20 let, tak přepočet na život člověka dělá ekvivalent 80 let. Běžnou potravou jsou pro ně myši a hraboši.

Další známý představitel je Sokol, u něhož je samice výrazně větší než samec, přičemž může dosahovat až velikosti havrana. Vyznačuje se dlouhými špičatými křídly a krátkým ocasem, který se ke konci zužuje. V rámci zbarvení je charakteristický tmavý „vous“ na bílé tváři. Má velmi nadprůměrný zrak, neboť dokáže vidět hraboše na vzdálenost 12 km, což je pro nás lidi nepředstavitelné. Mezi další kořisti též patří i jiní ptáci do velikosti kachny. I přes značně dobrý zrak je při útoku paradoxně málo úspěšný, neboť přibližně až na každý patnáctý útok je teprve oběť ulovena. Avšak dokáže vyvinout rychlost až 399 km/h při střemhlavém letu, což ho řadí mezi nejrychlejší živočichy v současné přírodě. Sameček se dožívá 25 let, což přepočteno na člověka je ekvivalent 90 let.

Mezi dravce též patří Raroh velký, což je v současnosti ohrožený dravý pták z čeledi sokolovitých. Hnízdí v širokém geografickém pásmu, tedy od východní Evropy východně přes Asii až po Mandžusko. Je převážně tažný, přičemž s oblibou zimuje v Etiopii, na Arabském poloostrově, v severní Indii, Íránu a západní Číně. Tento druh je velký dravec dorůstající 47 – 55 cm s rozpětím křídel 105 – 129 cm. Na povrchu je převážně hnědý s šedými letkami, temeno hlavy je zbarveno hnědě. Spodina těla je světlá s hnědými stříkanci na břiše. Obě pohlaví jsou si velmi podobná, ale jejich mláďata jsou v porovnání s dospělými jednotvárněji více hnědá. Obývá zejména otevřené krajiny s řídkým porostem stromů. Živí se hlavně hlodavci a ptáky, které loví přímým pronásledováním. Hnízdí na zemi, v holých skalních římsách nebo v opuštěných hnízdech jiných větších ptáků na stromech. Snáší 3 - 6 vajec. V současné době je vyhodnocen jako ohrožený druh, neboť je rychlý populační pokles, který je viditelný zvláště na asijském kontinentě. Jeho největší hrozbou je ztráta přirozeného biotopu a lov. Raroh létá rychlostí 44 km/h, přičemž na srovnání nejrychlejší výcvik sokolového dravce je okolo 180 km/h. Když má sokolník rukavici, tak ji vnímá jako bezpečí, protože tam jí potravu a je v klidu.

Nelze nezmínit Sovy, které jsou poměrně početný řád masožravých ptáků čítající více než 200 druhů. Vyskytují se na všech světových kontinentech s výjimkou Antarktidy. Většina sov jsou samostatně žijící noční živočichové s výborným zrakem, takže v pohodě umí lovit za tmy. Dříve byly sovy považovány za příbuzné s dravci, podobnost mezi oběma řády je však zapříčiněna obdobným způsobem lovu a výživy, a jejich nejbližší příbuznou skupinou jsou lelkové. Lidé si občas pletou Sovy s Výrem, který je značně větší. Jako doplněk lze zmínit i poštolku obecnou, která je všestranný dravec. Vyhledává k přebývání hlavně kostelní a hradní věže, ale dnes i balkóny, takže není překvapením ji zahlédnout i na sídlišti.

Dravci byly ve středověku též využíváni pro utrpení vybraných odsouzenců, kteří spáchali zvlášť hrubý zločin jako vražda či těžké ublížení na zdraví. Prakticky to probíhalo tak, že odsouzence přivázali na pranýř, nařízli mu prsa nožem a nechali na něm dravce nasytit. Pokud se vám to zdá kruté, tak věřte, že to byla ta lepší varianta, neboť ta horší byla rovnou trest smrti.

Dnes se věnuje sokolnictví už jen málo nadšenců, kteří se též starají o poraněná zvířata, která najdou v přírodě. Pro většinu z nich tak vzniká přirozený přírůstek do chovu s tím, že pak už si je nechá. Obvykle jsou nejběžnější dravci Káně lesní a Poštolka. Přesto je možné na některých hradech a zámcích o sezóně navštívit doprovodný program, kde jsou všichni zmínění dravci vystaveni na svých bydlech. Samozřejmě nechybí výklad od nadšených chovatelů, možnost focení s nimi nebo dokonce ukázky létání.

Například zámek Plumlov nebo Hrad Sovinec od jara průběžně pořádá víkendové předvádění dravců včetně létání. Sokolník „Monty“ tam téměř pravidelně nejen vypráví záživnou formou o dravcích, ale též umožňuje dětem i dospělým vyzkoušet nasazení speciální rukavice, na kterou jim dravec přímo přistane. Pro všechny je to úžasný zážitek i zábava. Předpokládáme, že do jara se situace s covidem zlepší a návštěvníci včetně rodin s dětmi si budou moci zmíněné ukázky dravců opět vychutnat, neboť každý rok se na tyto aktivity těší, což je i výborný námět na výlet.

Lotusolog - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete