Turecko - země zaslíbená...

Rozhodla jsem se napsat Vám něco málo z našich dlouholetých zkušeností z pobytů i výletů po kouzelné zemi zvané Turecko. Navštívili jsme několik letovisek a zúčastnili se také zájezdů do historických i přírodních památek.

Náš mladší syn, tenkrát studující na Slezské univerzitě, si vybral dost netradiční studijní pobyt, a to právě do tureckého Izmitu na univerzitu Kocaeli. A hlavně z jeho popudu vzešel plán, aby se naše rodina „slétla“ do Istanbulu a společně tam pobyli 5 dní.

Měla jsem také obavy ze zlodějů, únosců, násilníků a teroristů, a tak jsem trošku propadala skepsi. Ale jelikož jsem tvor zvědavý a chtivý dobrodružství, souhlasila jsem.

Dcera letěla do Istanbulu z Říma, syn Lukáš to měl z Izmitu kousek a přijel vlakem a my s manželem a starším synem jsme letěli z Prahy. Ubytování v hotelu nedaleko nejznámějších mešit - Haya Sofia a Modré mešity nemělo chybu. Stejně tak byly přijatelné a přátelské ceny pokrmů a nápojů, které jsme ve městě konzumovali. Během 5 dnů jsme se nesetkali s vandalstvím, opilstvím, sprejery, krádežemi nebo podfukářstvím. V čajovnách jsme zahaleni do plédů sledovali večer točivý tanec derviše, vyzkoušeli jsme vodní dýmku a oblíbili si dobré turecké pivo Efes. K jídlu nám vždy jako zajímavým hostům /bylo nás 5/, přidali i mini turecký čaj ve skle nebo nějakou sladkost.

Procházky po městě byly vždy bezpečné, ostražitost policistů byla na místě, tak nás ani nerušili kontrolní „rámy“ u památek nebo v supermarketech.

K nezapomenutelným zážitkům patřily výpravy k mešitám v pozdních nočních hodinách.  Byly krásně nasvícené jako v Pohádkách tisíc a jedné noci. Do toho pravidelný zpěv muezínů znásoboval naše okouzlení. Dopřáli jsme si plavbu po Bosporu, návštěvu harému, Topkappi atd. Nemohli jsme vynechat pověstný bazar. Směs vůní koření, kůže a sladkostí byla omamná a mumraj ve spletitých uličkách dával tušit, že to bude „šus“. Ano, prodavači se snažili své zboží nabízet i prodat. Syn mě již předem poučil, že není radno třímat při výběru zboží „šrajtofli“ v ruce, protože pak je téměř nemožné sbít cenu. Vždy jsme nakonec byli spokojeni všichni, žádný podfuk nebo vychytávka stran prodejců se nekonala.

Za zmínku stojí ještě jedna informace z tohoto města. Ve výlohách a na stáncích jsme si všimli krásných bílých oblečků pro malé chlapce. Byly v podobném duchu jako šatičky pro družičky nebo na přijímání. Dozvěděli jsme se, že právě tento bílý šat souvisí s obřízkou, kterou tito malí hrdinové podstupují…

O dovolených jsme s manželem sice odpočívali v letoviscích, ale nenechali jsme si ujít výlety na zajímavá místa. K těm patřil výlet do starobylého Hierapolisu, plavba lodí řekou Manavgat do Středozemního moře. Vyzkoušeli jsme i koupání, rozdíl mezi mořem a řekou byl víc než 10 st.

Na Pamukkale /Hrad z bavlny/ jsme se pohybovali bosí. Na svahu vytvořená jezírka vypadala jako z obláčků, tyto útvary vytvořil kysličník uhličitý a uhličitan vápenný za 14 000 let. Jde o jednu z nejvyhlášenějších přírodních památek v zemi.

K těm úsměvným i poučným zážitkům patří výprava za podmáslím do tureckého supermarketu po neopatrném rožnění na sluníčku. Asi po hodině hledání jsme objevili keifir. Na pokoji se vzájemně namazali. Manžel zbytek nápoje vypil a ke svému páchnoucímu zábalu si s chutí přikusoval brambůrky. Se slovy: „Ber, ženo, má to chuť jako brambory s podmáslím a voní to domovem.“,  jsem jeho nabídku s povděkem odmítla. A když kolem půlnoci manžel spláchnul tu všehochuť červeným vínem, tušila jsem, že přijde pohroma. Taky že jo, ale po snídani do postele, hrnci horkého a hořkého kafe, se manžel trochu vzpamatoval, protože odpoledne jsme odjížděli. V opačném případě bych jej tam asi nechala a další sezonu by tam, coby zaměstnanec, vítal hosty známým „Merhaba“!!!

Všichni členové naší rodiny si Turecko zamilovali a nedáme na ně dopustit. Kam se hrabe Itálie, Chorvatsko. Byli jsme spokojeni se službami, jídlem a i když jen velmi málo vládneme cizími jazyky, vždycky jsme se domluvili. Češi jsou zde oblíbeni a vítání.

Turecko je zvláštní země, já si ji však vybrala i pro psaní eseje v loňském roce při svém studiu. Lidé jsou soudržní a často spolu  žije několik generací. Navzájem si pomáhají, na vzdělání dětí si berou i půjčky. Jsou pracovití, protože vědí, že po období nadbytku v sezóně přijde období, kdy se budou muset hodně uskromnit.

I když já sama jsem jiného vyznání, pobyty v mešitách měly pro mě zvláštní a neopakovatelné kouzlo. Takový klid a mírnou atmosféru, rozjímání nad životem. Nenalezli jsme zde nic, co by degradovalo jiná náboženství, všichni lidé dobré vůle byli zde vítání. Turecko zkrátka uvízlo v našich srdcích a pokud se zase budeme rozhodovat, kam na dovču, už vím, která země to na plné čáře vyhraje.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10