Výlet do Barcelony

Bylo mi něco málo přes dvacet. Jako studentka vysoké školy jsem od našich dostala dárek k přijetí ke studiím. Maminka už dávno věděla, že sním o výletě do Barcelony. Pocity si vybavuji jako dnes, kdy jsem vystoupila z letadla. Ta lehkost španělského bytí byla ve vzduchu! Letiště bylo plné hlasů, různorodých melodií propletených mezi katalánštinou, španělštinou a směsicí slov vyřčených turisty. Nastoupila jsem do taxíku, nedočkavá si obhlédnout město, o kterém jsem tolik snila.

Taxikářka se se mnou snažila komunikovat všemi možnými způsoby, a když jsme se blížily k centru, otevřelo se přede mnou velkolepé město se svými teplými slunnými barvami, zdobenými fasádami budov a těmi mimořádnými křivkami, které proslavil Gaudí. Mým cílem byl malý apartmán poblíž Plaça Catalunya, tak abych mohla chodit na procházky.

První odpoledne jsem věnovala promenádě na La Rambla. Bylo to chaotický zážitek, vše bylo tak živé. Ve stáncích byly k vidění rozličné květiny, knihy, malby. Zastavila jsem se i na Mercat de Sant Josep de la Boqueria, místním trhu, přála bych vám zažít tu explozi barev a vůní. Neodolala jsem a dala si salát z tropického ovoce a šunku tapa jamón ibérico, nic lepšího jsem od té doby snad nejedla.

Večer jsem měla ještě spoustu energie, a proto jsem se rozhodla navštívit Gotickou čtvrť. Úzké uličky jako by vyšly z románu a na každém rohu jsem objevovala malá náměstíčka, skryté kavárny a pouliční umělce. Zastavila jsem se na jídlo, byla to taverna, kde jsem ochutnala paellu z mořských plodů doprovázenou sklenkou vína. Nikdy nevymažu z paměti vůni rýže smíchané s čerstvými mořskými plody a zvuk flamenkové kytary, která nám zpříjemňovala atmosféru.

Další den jsem se podle knižního průvodce soustředila na umění. Jak jinak. Sagrada Família mi vyrazila dech. Čekala jsem všechno a viděla ještě více. Každý detail této stavby vyprávěl nějaký příběh. Strávila jsem hodiny prohlížením stavby a každou chvíli se mi chtělo plakat nad tou nádherou.

Dále mé kroky vedly do parku Güell, který jsem nemohla vynechat. Procházela jsem se mezi lavičkami pokrytými mozaikami a kochala se výhledy na město a moře. 

Když o tom tak píšu, dostala jsem chuť si do Barcelony znovu zajet. Jel by někdo se mnou?

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10