Výlet na Bradlo

Tento rok už naplno využívám toho, že jsem už v důchodu a mohu si dovolit být na chatě od  brzkého jara až  do pozdního podzimu. Zkrátka jsme na chatě daleko víc jak doma... Chatu máme v dolině, kde všechny víkendy a prázdniny trávil můj manžel už od svých sedmi let, spolu s mámou a bratry a jejich otec přes léto z chaty dojížděl do práce. V tu dobu tam podobně trávily celé léto i jiné rodiny s dětmi a žili tam spolu jako jedna velká rodina.

Děti celé dny běhaly po lukách a po lesích a často se stávalo, že většina z nich jedla jednou u jedněch a podruhé zas u jiných. Všem maminkám se říkalo teto a otcům zase strýčku. A jak tak roky ubíhaly, původní majitelé postupně předávali "žezlo" svým dětem a mnozí z nich už bohužel nejsou mezi námi.  Ale přece jen se najde ještě pár tet a strýců, kteří ačkoli jim táhne už na osmdesátku, na chatu stále jezdí. Jednou z nich je i teta Zdenka, máma jednoho z manželových kamarádů z dětství. Navzdory několika překonaným i nepřekonaným chorobám a bolavým nohám se už od začátku roku těší na to, až se počasí umoudři, oteplí se a ona se bude moci odstěhovat na chatu, kde stráví celé léto a brzký podzim.

Tento rok nebyl výjimkou. Syn ji dovezl na chatu už v květnu, ale protože se tetě Zdence z roku na rok hůře chodí, poprosil nás, abychom ji šli každý den "zkontrolovat", podívat se, jestli je v pořádku a jestli třeba něco nepotřebuje. Jelikož teta je velký šprýmař a člověk se s ní nikdy nenudí, celkem rádi jsme tuto úlohu přijali. Chodíme k ní každý den, a vždy, když něco upeču nebo navařím nějakou dobrotu, vždy jí přineseme s sebou k zakousnutí, chodíme jí zalévat květiny i cestu, aby se jí neprášilo do chaty na terasu, kde sedává s knížkou, křížovkou, nebo jen tak pozoruje okolní přírodu a kolemjdoucí. Syn s nevěstou za ní jezdí každý víkend a tehdy máme "volno". Ale i tak se občas navštívíme na kus řeči, stavíme se na skleničku vína a zavzpomínáme na mladé časy, a také vypomoct nebo aspoň si poradit navzájem s pracemi okolo chaty. Tento rok přijeli "mladí" (kamarád před měsícem oslavil šedesátku) na chatu na dvoutýdenní dovolenou a dohodli jsme se, že společně někdy vyrazíme na výlet. Rozhodli jsme se pro Bradlo.

Bradlo je vrch dominující Myjavskej pahorkatine svojí nadmořskou výškou 543 metrů, nad cestou mezi městem Brezová pod Bradlom a Košariská.  Na tomto kopci se nachází Mohyla generála Milana Rastislava Štefánika - astronoma, politika, generála francouzské armády, zakladatele československého státu, prvního československého ministra války. M.R.Štefánik se narodil 21.7.1880 v obci Košariská.
V listopadu 1904 odešel do Francie, kde pracoval jako astronom a vědec ve francouzské hvězdárně. Byl členem Belgické astronomické společnosti a stal se uznávaným ve vědeckých kruzích. Pracoval i na Tahiti, kde položil základy tahitské hvězdárny a založil meteorologickou stanici.  Zvěst o první světové válce zastihla Štefánika v Maroku, kde měl v plánu zřídit observatorium. Po návratu do Francie absolvoval výcvik v letecké škole v Chartres a výcvik ve stíhací divizi v hodnosti poručíka. V květnu 1915 byl odvelen na frontu. Spolu s T. G. Masarykem a Eduardem Benešem v únoru roku 1916 v Paříži založil Československou národní radu, vrcholný orgán Československého zahraničního odboje, kterého se stal místopředsedou. Ze zajatých rakousko-uherských vojáků české a slovenské národnosti vytvořil československou armádu a vysloužil si hodnost generála. V srpnu 1918 podstoupil náročnou cestu k legiím na Sibiři, kde mu bylo uděleno vysoké vyznamenání - Řád Sv. Vladimíra. V roku 1919 Štefánik dojednal postupný odsun legií z Ruska. V neděli 4. května 1919 se v Galarate rozloučil Štefánik s nejvyššími představiteli Itálie. Při návratu do vlasti, kde se měl ujmout funkce ministra války v Československé vládě, se jeho letadlo u Ivanke při Dunaji zřítilo. Milan Rastislav Štefánik zahynul spolu s dvěma italskými letci a mechanikem. Tragická smrt a pohřeb M. R. Štefanika 11. května na Brezovej a Košariskách se staly celonárodní událostí. Pět let po jeho smrti byl položený základní kámen památníku navrženého architektem Dušanom Jurkovičom.

Mohylu dokončili v září 1928. Skládá se ze dvou teras,  stupňovitě nad sebou vyrůstajících ze svahů a z náhrobní stavby. Půdorys celé stavby je obdélník s orientací od západu na východ. V hlavě je hrob generála Štefánika, v jeho nohách hrob královského italského mechanika - střelce Aggiusti Gabrieleho, po pravém boku je hrob poručíka Mancinelli Scottiho (který byl později převezen do vlasti), po levém boku seržanta Merlini Umberta. Spodní terasa má délku 93 m a šířku 62 m. V kratších terasách na východním a západním boku jsou umístěna schodiště, vedoucí na rovinu a uprostřed je vyšší druhá terasa s obvodem 45 a 32 m. V každém rohu se pnou do výšky 12m mohutné kamenné obelisky. Mohyla je zhotovena z kvádrů z drahocenného trvalého kamene travertinu, které sem byly dovezeny ze Spišských Vlachov. Štefánikova mohyla na Bradle je místo, které nadchne nejen obdivovatele monumentů, ale i milovníky přírody. Je z ní nádherný výhled na okolní krajinu, na dolinu s dědinou Košariská a město Brezová pod Bradlom, na kopce Myjavskej pahorkatiny, Bielych a Malých Karpát, vidět jsou rovněž  siluety Čachtického hradu a hradu Branč. Stojí na rozhraní Záhoria a Považia a kousek pod Mohylou se nachází lyžařská sjezdovka s vlekem a chata.

Počasí nám přálo a my jsme si výlet užili plnými doušky. Cestou na chaty jsme zašli ještě do města Senica, kde jsme si dali výbornou zmrzlinu, na kterou nás pozval kamarád z vděčnosti za to, že se o tetu Zdenku po čas jejího pobytu na chatě staráme a děláme jí společnost, aby nebyla celé dny sama.