Wellness dovolená

Koupila jsem pro mne a mého manžela welness pobyt v Novém Boru. „Pojď se podívat, tohle vypadá jako skvělá nabídka,“ volám na manžela a lákám ho i počítači. „Hmm, to vypadá dobře a je to poměrně levný,“ zajímá se manžel. Přečetla jsem mu všechno, co hotel nabízí a co budeme mít v ceně a pro mého muže nejpřitažlivější bylo to, že se jedná o plnou penzi. Pro mne bylo důležité, že budeme mít perličkové koupele, masáže a bahenní zábaly.

V neděli jsme sbalili tašku a vyrazili. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, co víc bychom chtěli. Ani jsme nepočítali s tím, že tak brzy hotel najdeme. Město sklářů Nový Bor byl ihned poznat. V recepci bylo skleněných doplňků různých tvarů a barev. Když jsme se tak nějak ubytovali, šli jsme se projít do města, že si zajdeme někam do restaurace. Cestou jsme se rozhlíželi, jestli neuvidíme nějakou vhodnou restauraci a jako naschvál, objevil se před námi pán, který zrovna vystupoval z auta. „Dobrý den, prosím vás, nevíte, neznáte nějakou restauraci, kde bychom se mohli najíst?“ obrátil se na toho pána manžel. „To víte, že vím, a doporučím vám skvělou restauraci, kde nejen dobře vaří, ale za sklem můžete pozorovat práci sklenářů, jak foukají sklo. Je tam dílna a taky muzeum, kdybyste se chtěli podívat."

wellness dovolená Poděkovali jsme a vyrazili hledat restauraci. Míjíme stánek se zmrzlinou. „Nechceš kopeček, já si dám,“ ptám se manžela a už hledám v peněžence drobné mince. „Ne, nechci.“ „Dobrý den, dala bych si velkou za dvacku,“ usmívám se na paní, která točí zmrzlinu. „Dnes je krásně, jdete na vycházku?“ zeptá se mě paní prodavačka. „Jo, jsme tady u vás na dovolené, tak si to tu chceme užít,“ usmívám se. „Jo, to máte dobrý, to já se hned tak nedostanu na dovču. Už jsem stará vykopávka, potřebovala bych ji,“ ušklíbne se. „Jejda, kolik vám je roků, že už jste stará vykopávka,“ zkoumavě si prohlížím tuto hezkou paní. „No už dost, 47 let,“ postěžuje si, ale přidává úsměv. „Paní, to jste ještě hodně mladá, mně je 60 let, ale vy máte život před sebou,“ rozesmála jsem nejen sebe, ale i paní prodavačku.

Přišli jsme do restaurace. Zaujala nás sklářská dílna, která byla za sklem, jako ve výloze. Celou dobu jsem usrkávala kofolu a pozorovala skláře, jak foukají sklo, různé tvary. Bylo to velmi zajímavé. Nejenže jsme si pochutnali na dobrém obědě, ale dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí o skle a jeho výrobě. Večer nás čekala solná jeskyně, kde jsme si mohli odpočinout a dýchat filtrovaný čistý vzduch.

Druhý den jsme se rozhodli, že pojedeme na výlet. „Tak kam pojedeme?“ ptá se manžel a studuje mapu. Nakonec vybral Kamenický Šenov. Míjíme ceduli Kamenický Šenov a jsme překvapeni, že je to jen vesnice. Když dojedeme na konec vesnice, vítá nás cedule, že se loučí obec Prácheň, jsme z toho zmateni, ale jedeme dál. Náš zrak upoutala krásná skála. „To je čedič, ne?“ ptám se manžela. „Jo, pojedeme k ní blíž.“ Zaparkujeme auto, a šplháme do mírného kopečka. Jsem nadšena krásou, kterou vytvořila příroda. „Panská skála,“ čte manžel nápis na dřevěné tabuli, kde byly napsány všechny zajímavosti o této skále nazývané Varhany. Pod skálou bylo krásné jezírko s čistou vodou, po které plavala osamocena divoká kačena. „Jejda, dívej, těch žabiček …jak tam plavou,“ a hned beru foťák, abych si je vyfotila. Chvíli jsme se kochali přírodou a krásou skalních varhan, kolem skotačily děti, které tam byly na školním výletě.

Večer na hotelu jsme se vymáchali ve vířivce, která vlastně byla nejlepší pro mého manžela, to ho hodně baví. Namasírovali jsme si tryskající vodou záda, a ta hodina ve vodě byla pro nás super. Další den jsme vyrazili do vesnice Sloup, kde se na pískovcové skále tyčí hrad stejného názvu… Sloup. Bohužel byl zavřený, vstup je pouze v sobotu. Pokračovali jsme v cestě dál do Zákup, kde je zámek. Opět jsme měli smůlu. K večeru nás čekala rašelinová koupel, ve které jsme si odpočinuli. Bahenní zábal byla jen tečka za welness odpočinkem.

Další výlet, který nám doporučila paní fyzioterapeutka, bylo město Děčín. Nejhorší pro nás bylo dostat se do zoologické zahrady. „Já se z toho zblázním, samé ukazatele, ale zoo nikde,“ začíná se manžel vztekat a přenáší to na mě. Asi po půlhodině jsme přijeli do nějaké uličky. „Tady zastavím a jdu se zeptat, jak se vymotáme,“ bouchne dveřmi od auta a vejde do malého obchůdku. Vidím, jak vyjde s prodavačkou, která ho směruje někam, mává rukama, jednou doprava, pak doleva. „No a je to, máme to za rohem,“ radostně sdělí manžel. Takže úplnou náhodou jsme se dostali někam, kde do zoo bylo opravdu jen kousek. Zaparkovali jsme a u vstupu jsme se i zaradovali, protože jako důchodce jsme platili jen 40 Kč za osobu. Také jsme se byli podívat na vyhlídku. Krásná restaurace a ještě krásnější vyhlídka. Měli jsme město jak na dlani. Nádherný výhled na zámek, plující loď, prostě na celé město.

Večer jsme opět šli do sklářské restaurace. Cestou jsem se zastavila u „vykopávky“ na zmrzlinu a poklábosila jsem s paní prodavačkou. Skláři nás zaujali zase svými výrobky. Manžel si vlezl k nim do dílny a vyptával se na různé věci. Na hotelu po večeři jsme zjistili, že máme určitě nějaké to kilo nahoře. Není se čemu divit. Manžel si ráno dával snad 4 chody z výběru na švédském stole. Oběd nebyl nijak dietní a večeře? Ta byla i s dezertem.

Musíme konstatovat, že jsme si naši dovolenou moc užili. Nejen welnessu, ale i přírodních zajímavostí. Sluníčko nám po celý pobyt hezky hřálo, jídlo nám chutnalo, dobře se nám spalo, co si můžeme více přát? Ještě nás čeká v létě krátká dovolená a to pojedeme i s přáteli, se kterými jsme se právě na welness pobytu seznámili, a opět si to letos zopakujeme. Pokud bude počasí nám přát, tak si to opět užijeme a odpočineme.

Lydie950 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete