Cestovní deníky

To jsou ony, moje cestovní deníky. Psal se rok 1987, bylo mi 12, když jsem začala psát svůj první deník. Začala jsem na pionýrském táboře, zaznamenávala jsem zajímavosti každého dne, kreslila obrázky. Ale vlastně to nebyly úplně první zápisky. V roce 1986 jsme s našimi byli v Bulharsku. Byla to dovolená plná zážitků. Už to, že jsme cestovali nejprve ze severní Moravy do Brna autobusem, tam přesedli na vlak a tím jeli do Varny, jeli jsme 3 dny!

Bylo to něco naprosto úžasného, obzvlášť ty dlouhé temné jízdy mnoha tunely. V Bulharsku jsme sice obdivovali nádherné hotely, my sami jsme ale bydleli ve stanech v podnikovém kempu. A tam jsem začala psát své první zápisky. Měla jsem jen malý, dokonce mnou vyrobený deníček, kam jsem si pozorně zapisovala všechny zápisky. Bohužel můj deníček se ztratil, snad zůstal ve stanu pro další turnus, ale domů jsem ho nepřivezla. Pak jsem u kamarádky viděla velký, tlustý sešit v tvrdých deskách. Psala si cestovní deník. Když jeli s rodiči na výlet, udělala si zápisek, nalepila vstupenky, pohledy...

Ten nápad se mi ohromně líbil, a tak jsem právě v následujícím roce začala psát svůj první cestovní deník. Psala jsem zápisky z dovolených, které jsme absolvovali s rodiči. Vyprosila jsem si vždy pohled z místa, kde jsme byli, mamka mi schovávala vstupenky, parkovací lístky. Sbírala a lepila jsem do deníčku i ubrousky z restaurací. Někdy jsem psala i zážitky z prázdnin – jako že jsme byli s kamarády v kině, že jsme byli na kolotočích, později jsem si zapsala i lyžařský výcvik na základce i na gymplu, nevynechala jsem ani taneční, a tak se z toho prvního cestovního deníku stal takový deník mých zajímavých zážitků. Je to na fotce ten nejmenší.

Později se mi zdálo, že malý deník bude zase hned plný, a tak jsem začala kupovat větší sešity. Dnes už mám čtyři popsané, polepené deníky. Víte, ona je to taková krásná zábava, která sice zabere spoustu času, ale úžasně se v nich listuje. Když jsme se občas doma u oběda hádali, ve kterém roce jsme tam a tam byli, zašla jsem do knihovničky, vytáhla deník a co je psáno, to je dáno. A když jsem začala cestovat bez rodičů, jezdívali jsme s kamarádkou na poznávací zájezdy. Samozřejmě, že jsem do autobusu netahala celý deník, ale malý zápisník, do kterého jsem poctivě zapisovala, co jsem viděla, kde jsme byli. A pak jsem doma všechno poctivě přepsala a doplnila. Kamarádka při vytahování sešitu z batohu měla vždycky komentáře jako: „Guliverovy zápisky, den první...“ Nasmály jsme se u toho, ale když se čas od času sejdeme a vzpomínáme na zájezdy, vytáhneme fotky a můj deník.

Pokračuji v psaní i nyní, když jezdíme na dovolené s dětmi. A stále kupuji pohledy, lepím je do deníků, lepím vstupenky, parkovací lístky, pivní tácky, ubrousky... Jen ty zápisky už nejsou tak precizní jako kdysi. Já si psala poznámky z každého zámku, kus historie, komu zámek patřil, co se tam stalo nejdůležitějšího. Stejně tak jsem si do deníku u každé cizí země, kterou jsme navštívili, napsala něco o zeměpise a historii té země. Dnes jsem ráda, když zpětně přepíšu zápisky do deníku. Ale i tak to stojí za to. Nikdy bych je nevyhodila. Je v nich kus mého dětství, mého dospívání, mých radostí s našimi dětmi... Listování mými deníky mě naplňuje příjemnými vzpomínkami, některé zážitky znovu ožijí v mé paměti jako by to bylo včera.

Blíží se léto a s ním období dovolených a rodinných výletů, třeba Vám bude můj článek dobrou inspirací. Přeji Vám krásné léto!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10