Cesty do školky v zimě

Před nedávnem jsem popisovala naše cesty do školky v létě. Dnes bych chtěla vzpomenout na cesty v zimě. Je sice pravda, že zimy už nejsou to, co bývaly (alespoň podle pamětníků), ale i tak nás dokázaly potrápit.

Asi nejvíce nás ohrožoval sníh, který napadl v noci a ráno ho ještě cestáři nestihli uklidit. V rámci „urychlení“ jsem holky do školky vozila na saních. Když však napadlo kolem 30 cm sněhu, saně do něho zapadly a při pokusu je táhnout – hrnuly před sebou sníh tak, že po pár metrech před sebou tlačily hroudu na slušně velkého sněhuláka. Nezbylo než vystoupit, táhnout prázdné sáně, které se tolik nebořily, a holky šly pěšky. Sníh jim dosahoval nad kolena a brodit se jím pro ně bylo velmi obtížné. Neobešlo se to bez slziček. Naštěstí stačilo vydržet asi 700 m na hlavní cestu, kde už byla situace lepší.

Dalším oříškem bývala chladná rána, kdy teplota klesla pod -10 stupňů. To nepomáhalo ani navlečení více vrstev oblečení a obalení obou dětí dekou. Seděly zády k sobě, aby se vzájemně hřály. Nejchoulostivější byly ruce. A tak jsme vymyslely zlepšovák. Těsně před odjezdem do školky jsem naplnila dvě malé PET lahve horkou vodou. Každá chytila jednu láhev oběma rukama v rukavicích, přitiskla si ji k tělu a já jsem je opět omotala dekou. Ve školce jsme lahve postavily na zem pod schody – vedle saní – a odpoledne je (už vychladlé) odvezly domů a připravily pro další použití.

Jednou jsme ale spěchaly, popadly saně a lahve ve školce zapomněly. No, nic tak strašného se nestalo. Ráno jsem našla jiné dvě lahve, naplnila je horkou vodou a už jsme frčely. Odpoledne, když jsem dcerky oblékala, přišla do šatny paní školnice a dala se s námi do řeči. Rozhovor se stočil i na počasí a cesty do školky a najednou paní školnice povídá: „Tak nevím. Někdo nám tu pod schody nechává lahve s vodou. Včera tu byly dvě a dnes už tam stojí čtyři.“ Nevěděla jsem, co nato říci. „To jsme tam nechaly my,“ pípla jsem. „Proč vozíte do školky lahve s vodou?“ divila se paní školnice. Všechno jsem jí vysvětlila a slíbila, že už tam lahve nezapomeneme. Nevypadala moc přesvědčeně. Když to má někdo kousek nebo když se vozí autem, nepochopí.