Mám kamarádku Zuzanu. Zuzana to neměla v životě lehké. Po vysoké škole otěhotněla se svým přítelem. Když mu řekla, že čekají miminko, těšil se a plánoval společnou budoucnost. Když ale Zuzka po čase zjistila, že miminko nebude jedno, budou to dvojčata, přítelovo nadšení opadlo a Zuzanu opustil. Měla vlastně na vybranou, mohla si děti nechat vzít a zůstat s jejich otcem, nebo být s nimi sama. Zuzana se rozhodla pro druhou možnost. Porodila dvě krásné holčičky. S dětmi jí od začátku pomáhala maminka. Právě proto mohla Zuzana ihned po mateřské nastoupit do práce. Pracovala jako sekretářka ve stavební společnosti. V tu dobu si našla nového přítele, Romana.

Roman Zuzanu přijal i s jejími dětmi. Nebydleli sice spolu, navštěvovali se ale denně a rozuměli si.

Letos nastoupily holčičky do první třídy a Zuzana oslavila s Romanem tři roky jejich známosti.

Zuzaně se ve firmě dařilo. Sice se nemohla vyrovnat příjmu Romana, který pracoval v IT firmě a měl, navzdory tomu, že dosáhl jen středoškolského vzdělání, vyšší příjmy, než Zuzana, mohla mu ale jako vysokoškolsky vzdělaná sekretářka alespoň „dýchat na záda“. Živila sice i holčičky, přesto si mohla dovolit pěkně se oblékat a dopřát sobě i holčičkám různé výlety a sportovní i kulturní vyžití. V nedávné době přestala firma, ve které pracovala, vydělávat, a v době, kdy Zuzaně zemřela maminka, položila se i firma na lopatky. Zuzana zůstala bez práce, bez maminky a navrch měla dvě malé holčičky. S Romanem vždy měli nepsané pravidlo, často navštěvovali luxusní restaurace a dopřávali si kvalitní a hlavně drahé večeře. Ty sice platil Roman, Zuzana ale na oplátku zvala Romana po večeři na dezert. A nebyly to obyčejné cukrárny, které navštěvovali. Zuzku kavárna s kvalitní kávou přišla na několik stovek, které nyní nemohla a nechtěla obětovat. A tak se často dostávali do sporů.

„Co kdybych navařila doma? Ušetříš za restauraci a já pak upeču zákusky doma, třeba celý plech,“ navrhla Zuzka jednou Romanovi. Ten se urazil. Nechtěl přijít o zvyk, který považoval za jistý druh obřadu. 

„Zbylo by i na holčičky,“ podotkla Zuzana ještě. „Tak jim koupíš zákusek v cukrárně domů,“ řekl Roman. Nechápal, zkrátka nemohl pochopit, že Zuzana už nemá na to, na co měla dříve. On přece platil to hlavní, večeře?

A tak Zuzana skousla restauraci a v cukrárně se vymluvila, že ji bolí zub, aby alespoň trochu ušetřila. A začala nakupovat v second handu. Když jí Roman poprvé obdivoval nové šaty, které jí opravdu slušely, a ona se pochlubila, že stály jen třicet korun, ušklíbl se a poznamenal: „Fuj, cítím ten smrad obnošeného zboží!“

Pak se sice Zuzaně, když se ohradila, že šaty jsou samozřejmě důkladně vyprané, omluvil, navždy ale v Zuzaně tato poznámka zanechala temný stín. Zuzana cítila, že svému příteli už dávno nedýchá na záda, ale zůstala daleko za ním.

Když pak konečně našla nové zaměstnání v kantýně, kde kdysi pracovala její maminka, Roman se velmi rozzlobil. „Ty, holka s vysokou, a prodáváš ve špinavé kantýně?“

Ano, Zuzka, holka s vysokou, začala pracovat v kantýně. V kantýně, kde se stravují běžní lidé, pracující. V kantýně, která je pro ty lidi mnohem důležitější, než luxusní restaurace a předražené zákusky v kavárnách. A kupodivu ji to bavilo. Odpadl stres, který měla jako sekretářka velké firmy, a konečně se mohla věnovat obyčejným lidem. Lidem udřeným, pracujícím, kteří mají na rukách mozoly od práce, ale srdce na správném místě. Dělníkům a dělnicím, kteří jí poděkovali za úsměv a byli rádi, když si po šichtě snědli párek s hořčicí „na stojáka“.  

Zuzana zůstala zaměstnána v kantýně, kde ji mají všichni rádi, ale její přítel ji opustil. Proč by se on, slušně vydělávající, zahazoval s nějakou „kantýnskou“? A tak Zuzana přišla o falešného přítele, ale našla novou práci, která dává smysl. Dnes má nového přítele a je spokojená. Protože jak ona, tak její současný partner dobře vědí, že chudoba cti netratí.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10