Eva Popelková je ředitelka jedné z pražských mateřských škol. Celý život se stará o cizí děti, a vlastní nemá. Podle svých slov je předurčena k tomu, aby se celý život o někoho starala. Jako Chůva v akci se osvědčila už v první sérii pořadu. Teď se chystá na druhou.
Máte za sebou první sérii pořadu Chůva v akci. Co vám tato zkušenost dala?
Poznala jsem, že veškeré problémy dětí pocházejí z jejich rodičů. Ten prvotní problém je vždy v rodičích nebo v samotném historickém vývoji rodiny. Nikdy ne v dětech.
Co pro vás bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo, abych psychicky neublížila dětem. Ony se dávaly všanc televizním divákům. Děti ve škole si na ně mohly ukazovat prstem. Bála jsem se, aby všechno to dobro nebylo na úkor dětí. Nakonec jsme to ale zvládli a pořad měl velký úspěch.
Řekla jste si někdy v průběhu natáčení pořadu Chůva v akci, že to vzdáte?
Ano. U třetí, čtvrté rodiny jsem si říkala, že raději skončím. Měla jsem pocit, že je toho na mě moc. Jsou to smutné příběhy, v nichž většinou není nic pozitivního. Člověk tak trochu vyhasíná. Členové štábu mě ale vytáhli nahoru. Oporu jsem měla také v příteli a kamarádkách.
Když vás oslovila dramaturgyně pořadu na druhou část pořadu Chůva v akci, váhala jste, než jste kývla?
Váhala, to v každém případě. Říkala jsem si, že už to stačilo. Nakonec jsem si ale řekla, že to není špatná myšlenka. Neměla jsem jedinou negativní odezvu.
S čím jste do druhé série pořadu Chůva v akci šla?
S tím, že se nic neděje. Že chci všem pomoci. A když udělám chybu, tak je to mnou, ne dětmi.
Byla jste téměř každý týden na televizní obrazovce, změnilo vám to život?
Vůbec ne, akorát mě poznávali lidé v menších městech. Třeba ve Znojmě nebo v Jihlavě si kolemjdoucí říkali o podpisy, což pro mě bylo velmi nezvyklé. Říkala jsem si, že jsem jak nějaká filmová hvězda (smích). Bylo to zvláštní a neznámé, ale milé.
Co negativní reakce, byly?
Od začátku mi všichni říkali, že v televizi působím jinak než ve skutečnosti. Že nejsem tak hezká (smích). Někdo také říkal, že naše příběhy jsou nahrané. Je ale těžké lidem vysvětlovat, že to tak není, že vše, co vidí, je realita. Někdy bohužel velmi smutná.
Co byste vzkázala všem matkám, které si nevědí rady se svou ratolestí?
Aby to nevzdávaly a měly trpělivost, protože se jim to vrátí. Pokud k nim budou laskavé a budou je milovat, vše bude v pořádku.
Čtěte také:
Chůva v akci – rozhovor s Miladou Burianovou
Chůva v akci – rozhovor s Ivanou Chramostovou
Hana Houbičková
Chytrá Žena.cz