Chýnovská jeskyně

Vypravili jsme se na výlet do Chýnovské jeskyně, která se nachází blízko Chýnova (na Táborsku) na jižním úpatí Pacovy hory. Je to přírodní rezervace a zároveň nejstarší zpřístupněná jeskyně na území ČR. Byla objevena roku 1863 skalníkem Vojtěchem Rytířem, když mu spadlo kladivo do pukliny ve skále při práci v kamenolomu. Pro veřejnost je přístupná od roku 1868. V současnosti je pro veřejnost přístupná pouze její část, ve zbytku je prováděn speleologický průzkum a velká část je zatopena vodou.

Mám jeskyně ráda a tak jsem se těšila, jaká bude. Překvapení bylo veliké. Chýnovská jeskyně je úplně jiná, než ostatní jeskyně, které jsem zatím navštívila. Nejsou tam krápníky. Hlavním „trhákem“ jsou zvláštně a pestře zbarvené chodby, jimiž prorůstají různé horniny vrstvené na sebe.

Jeskyně je vlastně spleť chodeb, klesajících nebo stoupajících, s odpočívadly. Chodbami se dostaneme až do hloubky větší než 40 metrů pod povrchem k maličkému Purkyňovu jezírku s pitnou vodou, jehož výtok na povrchu zásobuje okolní vsi.

Byla jsem velmi ráda, že jsem si vzala dobré boty. Schody v chodbách byly vytesány do kamene a mnohé z nich byly původní, chodili po nich už první návštěvníci jeskyně. V podstatě měl každý schod jiný tvar. Místy bylo vlhko a schody mokré. Nejvíce jsem se bála na mokrých schodech, kterými zároveň prorůstal mramor nebo křemen. Bála jsem se, že uklouznu. Kámen byl chozením úplně vyhlazený. Kupodivu, při troše opatrnosti, chodit po schodech nebylo problém. Dejte pozor na to, že v jeskyních je o dost chladněji než na povrchu.

Při průchodu chodbami jsme viděli zajímavé skalní útvary čerta, draka, kapli sv. Vojtěcha. Chodby mají různorodé názvy např. Vstupní, Schwarzenberská, Lepivá, Slavníkovců, Spojovací, Čertovy schody. Jak jsem si všimla, v jeskyni se líbilo nejen dospělým, ale i dětem.

V kapli sv. Vojtěcha je kříž, na stěnách jsou podpisy lidí, kteří v 19. století chodby budovali. A také se zde nachází socha čertíka, který přináší štěstí, či přírůstek do rodiny podle toho, kde ho pohladíte. Průvodkyně nebo průvodce vám jistě rádi poradí, na který kousek těla čertíka sáhnout, aby Vám bylo splněno to potřebné. Ovšem jinak je na stěny a skalní útvary sahat zakázáno.

Byla jsem zvědavá, jestli se nám podaří potkat netopýra. Je to jedno z nejvýznamnějších zimovišť netopýrů (speciálně netopýra řásnatého) v Evropě. Ovšem v létě se netopýři jistě baví zajímavějšími věcmi než pospávat v jeskyni a nechat se rušit návštěvníky, takže jsme neviděli ani jednoho.

Přestože očekávané krápníky se nekonaly, byla jsem z návštěvy nadšená  a nejenom já. Určitě bych se tam ráda podívala znova a všem návštěvu této jeskyně doporučuji.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10