Čivava - milý společník a pes do kapsy

Čivava je psí plemeno, které také můžeme hledat pod názvem Chihuahua (anglicky) a nebo se též můžeme setkat se zkratkou CHI (všeobecně zažité označení tohoto plemene v České republice).

Trocha historie

Přesný původ tohoto plemene není dodnes zcela znám. V podstatě existuje hned několik různých teorií, z nichž je asi nejrozšířenější tvrzení, že Čivava je "pes indiánů". Má být potomky psů zvaných techichi, které chovali Indiáni z náboženských účelů ( hříchy pána měly přejít na psa a člověk odcházel na onen svět neposkvrněný) a proto je měli za posvátná stvoření. Jiná teorie tvrdí, že toto plemeno  vzniklo v Číně křížením čínských psů a jejich příchod do Mexika a Ameriky je zdůvodňován tvrzením, že tito mini psíci dělali společnost čínským obchodníkům, kteří připlouvali k pacifickému pobřeží Mexika za prací a obchodem.

První oficiální záznam o plemeni Chichuahua jako takovém pochází z roku 1884. V té době totiž začali být tito psíci v Mexiku prodáváni  zahraničním turistům. Oficiální standard plemene Chihuahua byl uznán FCI až v roce 1942. U nás se toto plemeno poprvé objevilo v 70. letech 20. století a dnes je zde již velmi rozšířené a také oblíbené.

Vzhled

Čivava je obecně nejmenším psím plemenem na celém světě. Obvykle dosahuje výšky 15 až 23 centimetrů a váhy od 0,5 do 3 kilogramů.
Čivava může mít dva typy srsti - může být krátkosrstá a nebo dlouhosrstá. Barva srsti může být různá - jednobarevná (černá, krémová, bílá, hnědá apod.), ale i kombinace více barev i se skvrnami. Oči jsou velké a mohou mít různé barvy. Výjimkou není ani varianta, kdy má každé oko jinou barvu.
Celá hlava má charakteristický "jablkový" tvar, uši jsou vztyčené, široké, u špičky se však zužují. Tělo má obdélníkový tvar, nohy jsou navzdory drobnosti psa silnější, často výrazně svalnaté. Ocas je středně dlouhý, u špičky zúžený a Čivavy ho nosí vztyčený (v případě strachu nebo již ve stáří ho stahují mezi nohy či svěšují).

Čivava se též vyznačuje výraznou fontanelou, což je specifické místo, kde nalezneme kus měkké tkáně mezi lebečními kostmi. Je to v podstatě stejný jev, s jakým se setkáváme nejen téměř u všech štěňat, ale i u dětí. Během dospívání se však tento tkáňový ostrůvek stahuje, avšak u dospělé Čivavy ho můžeme stále jednoduše nahmatat.

Povaha a charakter

O Čivavě by se dalo říci, že je to malý pes s velkým srdcem. Je to vynikající společník a kamarád, který je vhodný jak k dětem (jen pozor, aby nesloužil malým dětem jako hračka), tak jako kamarád starším osamělým lidem. Většina lidí má mylně vžito, že Čivava je "ten malý pes, co se pořád třese". Mohu Vám říci, že jsem ještě nikdy neviděla Čivavu, která by se jen tak z dlouhé chvíle a své přirozenosti třásla. Navzdory své výšce je to velmi nebojácný a houževnatý psík. Často se pouští do šarvátek s mnohonásobně většími psy.
Čivavy jsou velmi dobrosrdečné, citlivé (mnohdy je vytrestá zvýšený hlas páníčka více, než nějaké to výchovné poplácání), ale při nesprávné výchově dokáží být i neukázněné až agresivní.

Nároky na chování

Čivava je velmi nenáročný pes. Díky své velikosti denně spořádá jednu až dvě malé misky krmiva a nepotřebuje žádné velké prostory. Je dokonce vhodná do bytu a při správné výchově se snadno naučí místo venčení chodit na kočkolit či na misku s novinami, takže je ideální pro ty, kteří například ze zdravotních důvodů nemohou denně zajišťovat venkovní procházky a venčení. Když však vezmete Čivavu na kratší procházku, bude Vám vděčná a mohu Vám zaručit, že s Vámi nebude smýkat ze strany na stranu a nesundá Vás o nejbližší sloup veřejného osvětlení.

Nebezpečí a úskalí

Vzhledem k jejich miniaturnímu vzrůstu hrozí Čivavám mnoho nebezpečí a potýkají se s nejrůznějšími problémy. Zdravá mladá Čivava bez problémů vyskočí na postel či gauč, ale starší Čivavě může působit značné problémy pohyb po schodech. Ten jim navíc může značně ztěžovat dysplazie kloubů, ke kterým je toto plemeno náchylnější.

Bude to znít směšně, ale je třeba dávat velký pozor, abyste při chůzi Čivavu nezašlápli a vysloveně se raději dívejte pod nohy, když si nejste jistí, kde zrovna psík je. Kromě přišlápnutí nožiček či ocasu tak můžete Čivavám ušetřit mnohem bolestivější zranění (například úder do hlavičky, kde se nachází již zmiňovaná fontanela, může mít fatální následky).

Úskalím též bývají velcí psi. Většina Čivav je vrozeným "provokatérem" a bez okolků provokuje mnohem většího psa, který ji může snadno napadnout. Většina psů, kteří nesnáší kočky, si také Čivavu na dálku plete právě s kočkou a mnohdy bez jakýchkoliv příčin ji honí a napadá.

Z dalších nemocí kromě dysplazie kyčelního kloubu se zde setkáváme i se zúžením hrtanu, což může mít za následek horší polykání potravy, nebo typické chraptění.