Nastává letní období a s ním doba tolik očekávaných prázdnin a dovolených. Řada z nás vyrazí z Čech do teplejších krajů za sluncem a mořem a s ním spojenými zážitky, mezi které patří i ochutnávání místních typických pokrmů. Mezi časté dovolenkové destinace Čechů patří Egypt, Turecko či Tunis, někdo vyrazí „jen“ po Evropě, další se podívá až do Asie. U dospělých nehrozí při rozumném zkoušení nových a nezvyklých pokrmů téměř žádný problém, u dětí je tomu ale jinak.

Existují méně obvyklé ingredience, které dětskému organizmu příliš neprospívají, jiná jídla mezinárodní kuchyně mají naopak vhodnější složení než běžná česká kuchyně. Pojďme se nyní podívat, které cizokrajné speciality můžeme nabídnout i našim ratolestem a za jakých okolností. Doporučíme Vám také, jak při konzumaci pokrmů v cizích krajích postupovat, abyste se vyhnuli případným zdravotním potížím.

Co známe v Evropě

Italská kuchyně neznamená zdaleka jen pizzu a těstoviny, ale také pokrmy z ryb a masa nebo znamenitá rizota. Při přípravě jídla se používá široká škála bylinek, častá je bazalka, šalvěj, máta, majoránka, oregáno a další. Nejoblíbenějším masem je telecí, většinou grilované, pečené či dušené. Častou součástí jídelníčku jsou kuřata, na jejichž zpracování existuje řada receptů, např. s použitím vína, rajčat, paprik atd.

Velké oblibě se těší i ryby a plody moře. Těstoviny jsou v mnoha podobách obvyklé hlavně v jižní Itálii, kde si je lidé často připravují doma. V severní Itálii je častým pokrmem rýže, která se, stejně jako těstoviny, podává jako hlavní chod dušená ve víně a vývaru, s hráškem, masem apod. Pizza se připravuje s různými náplněmi a v různých velikostech, základ tvoří většinou rajčatové sugo, na které se přidávají další přísady, včetně zeleniny a sýra. Sýr je velmi důležitý, dodává pokrmům konzistenci a chuť – z italských jmenujme např. mozarellu, gorgonzolu nebo parmezán.

Ze zeleniny preferují Italové chřest, fenykl, artyčoky, lilky, rajčata a další. Zeleninu je možné jíst syrovou, dušenou či zapečenou jako přílohu. Češi si italskou kuchyni oblíbili a kromě dovolené jsou častými návštěvníky „italských“ restaurací i doma, kde si oblíbili zejména pizzu nebo těstoviny na mnoho způsobů. Řada rodilých Italů by však při návštěvě nejedné „české pizzerie“ nevěřila svým očím. Mnoho kuchařů u nás má totiž tendenci přizpůsobovat recepty českým chutím, omáčky dělat zbytečně „těžké“ přidáváním smetany a italskou šunku prosciutto nahrazovat šunkovým salámem.

„V italské kuchyni platí, že v jednoduchosti je síla a krása“, zdůrazňuje Kašpárek. „Chcete-li ochutnat opravdové speciality, pokuste se najít restauraci, která má sice méně obsáhlé menu, zato však nešetří na kvalitě ingrediencí a recepty nejsou zbytečně komplikované“, dodává.

Na rozdíl od nás, nepřidávají Italové do těstovin omáčky příliš velké množství, ale jen tolik, aby se těstoviny lehce obalily a spojily. Navíc, pokud chcete, aby italská kuchyně zůstala skutečně lehkou, zkuste raději recepty s použitím rajčat, bazalkového pesta, čerstvé mozzarelly a jiných typicky italských ingrediencí. Dobrou volbou pro děti mohou být boloňské špagety, do kterých máme možnost „propašovat“ velké množství zeleniny, aniž by si toho potomek všiml a předejít tak případným námitkám.

Také Řecko je oblíbenou turistickou destinací a co se týče gastronomie, stojí určitě za zmínku. Důležitou součást řecké kuchyně tvoří zeleninové saláty, maso a olivový olej. Známý je ovčí sýr feta. Tučný řecký jogurt se používá kromě jiného jako základ tzatziky (okurkový salát s česnekem a jogurtem, koprem a mátou), dalším známým salátem je choriatiky (u nás řecký), což je směs okurek, paprik, cibule, oliv, rajčat s již zmíněným sýrem feta a zálivkou  z olivového oleje a vinného octa.

Setkat se můžete také s révovými listy plněnými rýží, milovníci masa si určitě dopřejí souvlaki (špíz z různých druhů masa). Známou specialitou je moussaka (vrstvy mletého masa, lilku a brambor, zalité bešamelem a zapečené).  Řecká a středomořská strava obecně považována za jednu z nejzdravějších. Prim zde hraje velmi kvalitní olivový olej, ryby a mořské plody a také spousta zeleniny a ovčího sýra feta.

„Právě hojné používání olivového oleje a ryb je spojováno s nízkým výskytem nemocí srdce a cév u obyvatel této oblasti. Obsahují totiž nenasycené mastné kyseliny, které našemu srdečně cévnímu systému prospívají a jsou důležité i pro růst a vývoj dětí. Některé z nich jsou navíc tzv. esenciální, tedy takové, které naše tělo nezbytně potřebuje, ale nedovede si je vyrobit. Musíme mu je proto dodávat ze stravy“, říká nutriční terapeutka Jitka Rusková a doplňuje:

„esenciální mastné kyseliny najdeme v rostlinných olejích a výrobcích z nich, například margarínech, dále ořeších, semenech a rybách. A protože je potřebujeme každý den (nejen v létě o dovolené), měli bychom si zvyk konzumace ryb, olivového oleje či kvalitních margarínů přenést do svého každodenního života.“

Z mas dominuje v řecké kuchyni jehněčí, které nemusí českým dětem na poprvé chutnat, stejně jako některé pro nás méně obvyklé druhy koření. I zde však platí, že trpělivost přináší růže. V řecké kuchyni bychom si však měli dát pozor na velmi sladké moučníky, kterým děti odolají jen těžko. Raději je požádejme, aby se s námi rozdělily, nebo jim jako variantu nabídněme lehkou ovocnou zmrzlinu či ovoce.

Když se řekne Francie, většina lidí si přestaví gastronomické pochoutky. Základ této kuchyně tvoří nejrůznější druhy sýrů, hojné využití zeleniny, dokonale sestavená jídla z ryb, drůbeže a zvěřiny. Mezi nejznámější speciality patří foie gras (husí játra), hlemýždi na másle s česnekem, coq au vin (kohout na víně) nebo kaštanová nádivka a mnoho dalších.

Neodmyslitelnou součástí francouzské kuchyně jsou také bagety, které se servírují téměř ke každému jídlu. My sice nejsme zvyklí zajídat hlavní jídlo pečivem, bagetu však můžeme podávat třeba k salátu nebo může bohatě naplněná správně vybranými ingrediencemi posloužit dětem jako zdravá a chutná školní svačina. Jirka Rusková doporučuje namazat bagetu margarínem a proložit plátkovým sýrem, kvalitní šunkou a např. rajčetem nebo kouskem jiné zeleniny.

Slovo na závěr

Vyzkoušet některé druhy receptů z různých mezinárodních kuchyní není určitě na škodu. Světová kuchyně přináší nové chutě a požitky. Často je zdravější než tradiční česká kuchyně (používá se  v ní mnoho druhů ovoce, zeleniny, ryb, mořských živočichů a rostlinných tuků). To nám samozřejmě rozšiřuje obzory, poznáváme nové ingredience, které můžeme při troše fantazie a odvahy různě kombinovat. Děti bychom neměli do nových chutí nutit násilím, zároveň jim však není dobré vždy vyhovět, pokud stále trvají na oblíbeném řízku nebo smažených rybích prstech. Obohacujme proto jejich jídelníček nezvyklými novinkami – nebudou vybíravé!

Zdroj: Výživadětí.cz

Vendi V.
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout