Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
Psal se 7. listopad 1962. Den oslav VŘSR a zároveň den mého předpokládaného porodu. Celé těhotenství jsem absolvovala bez problémů, proto jsem se neobávala ani porodu, i když jsem vlastně nevěděla, co mě čeká. Ráno jsem vstala jako obvykle. Měla jsem naplánované prádlo. Manžel mi večer nanosil vodu na máchání do vany a připravil do koupelny necky. Ano, necky! Pračku ani vodu jsme tehdy neměli. Ráno mi babička, u které jsme bydleli, nanosila teplou vodu do necek a já začala prát – na valše. Babička mi chtěla s prádlem pomoci, ale já, beran, / i když jsem ve znamení panny/ odmítla. Během praní mě několikrát přepadly takové zvláštní bolesti v břiše a já to řešila tím, že jsem párkrát oběhla stůl v kuchyni a zase bylo dobře. Pak jsem si namočila poslední páry ponožek a šla uvařit těstoviny k obědu. To už se ale bolesti hlásily častěji a já si nechtěla přiznat, že už se to blíží.
Manžel přišel z práce a hned chtěl volat
sanitku. V tu chvíli jsem se začala hrozně bát a odjezd se snažila co
nejvíce oddálit. Nakonec jsem v 6 hodin večer 
kapitulovala a jela do
porodnice. Když jsme projížděli kolem koupaliště v okresním městě, na
obloze zářil veliký ohňostroj a manžel se smál, že je to na počest našeho miminka,
které se má narodit. Já jsem si hrozně moc přála, aby se děťátko narodilo až
8.listopadu, ale nepovedlo se. Holčička se narodila 1 a půl
hodiny před půlnocí. Byla krásná. Můj pocit se nedá ani vypovědět. Tehdy
otcové u porodu nemohli být. Dcerku mi jen ukázali, hned ji odnesli a já
čekala do rána, až si ji budu moci osahat a pořádně prohlédnout.
Když jsem ráno držela v náručí ten malý, krásný zázrak, byla jsem šťastna. Marcelka, jak jsme ji později pojmenovali, měla spoustu tmavých, vlnitých vlásků, modrá očka a tvářičky doslova jako broskvičky. Právě tato broskvová barva se mi v porovnání s ostatními miminky zdála divná. Svěřila jsem se dětské lékařce, ale ona říkala, že se na ni chodí dívat ostatní lékaři a sestřičky, jak je krásná. Jestli prý ji nemám s nějakým mužem tmavší pleti, což se mě velice dotklo. Moje štěstí ale začínalo dostávat trhliny. Kdykoliv mi malou přinesli ke kojení, spala. Musela jsem odstříkávat mléko a sestry ji krmily z dětské láhve. Třetí den už mi ji ani nepřinesly, protože stále spinkala a já, když jsem viděla, jak se ostatní maminky mazlí se svými ratolestmi, jsem každé kojení probrečela.
Pátý den při vizitě mi paní doktorka sdělila, že má Marcelka silnou novorozeneckou žloutenku a musí ji převézt na dětskou kliniku na výměnu krve. Má předtucha, že něco není v pořádku, se splnila. Byla jsem hrozně nešťastná. Jen jsem se zeptala, jaká je šance na přežití. Prý 60 %. To byla bomba! Jak je možné, že neakceptovali, co jsem jim říkala?! Pak přišla jedna maminka s tím, abych se šla podívat oknem na ošetřovnu, že tam sestra odnesla moji holčičku. Viděla jsem, jak jí nabírají krev z hlavičky, pak ji celou zabalily do obvazů – koukala jí jen očka, nosánek a pusinka, vložily ji do inkubátoru a sanitou ji lékařka vezla na dětskou kliniku. Byla jsem zoufalá. Velkou oporou mi byl manžel, který hned, jak jsem mu zavolala, za mnou přijel.
Další den mi lékařka přišla říci, že výměna krve dopadla dobře a jestli mám zájem, odveze mě sanita za mojí dceruškou... Byla jsem opět šťastná a co teprve, když jsem se s ní shledala. Vypadala dobře, jen nožičky kolem kotníků měla celé rozpíchané, ale to jsem věděla, že se brzo zahojí. Ubytovaná jsem byla ještě se třemi maminkami v pokoji vedle dětského pokoje. Celý den jsme se o miminka staraly, žehlily pro ně pleny, košilky, přebalovaly je, krmily, koupaly. Jen jsem stále nekojila. Paní doktorka říkala, že je malá zesláblá a nemá sílu ode mne pít. Mléko, které jsem odstříkávala, nakrmilo nejen moje děťátko, ale i jiné dětičky. Teprve po dvou měsících jsem začala kojit a kojila jsem osm měsíců.
Konečně jsem se uklidnila a začala se zajímat, proč byla nutná výměna krve. Já mám krevní skupinu O Rh+, manžel B Rh+ a Marcelka měla B Rh-. Po výměně ( B Rh+) pan primář mi řekl, že jsem dítěti macechou i když se neví proč. S mojí maminkou jsme později vyplňovaly různé dotazníky. Maminka musela poskytnout sliny a krev na výzkum, ale tehdy se nic nezjistilo.
Po šesti letech se nám mělo narodit druhé děcko. V den předpokládaného porodu jsem si jela lehnout do porodnice, aby okamžitě po narození děcku krev vyměnili. Narodil se kluk jako buk. Krev mu vyměnili, mě za ním na dětskou kliniku také dovezli a za týden od porodu jsme byli oba zdrávi doma. Třetí děcko už jsme mít nemohli, narodilo prý by se s nějakou vadou, nebo mrtvé. Do dnešního dne nevím, proč se toto v naší rodině stalo. Dnes už obě naše děti mají zase děti a naštěstí se situace s krví u nikoho dalšího neprojevila.
Macizaj – čtenářka
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
