Co dělat v Tatrách, když prší ?

Druhý den naší dovolené nezačíná dobře. Od pěti hodin ráno prší a je pořádně zataženo. Co budeme dělat? Dcera žhaví internet. Kolem osmé hodiny přestává pršet, zataženo je ale pořád. Posloucháme předpověď počasí. Hlásí zataženo, ale o dešti ani slovo.

Po snídani jsme se tedy rozhodly, že půjdeme do Starého Smokovce a dle aktuálního počasí se rozhodneme, co dál. Přicházíme do města a začíná pršet. Nejdříve jen lehce, ale potom přišel dost prudký slejvák. Schováme se v krámku se suvenýry a sportovním vybavením. Pan prodavač se s námi dal do řeči. Na náš dotaz, co si myslí o dnešním počasí, jsme dostaly celkem stručnou a jasnou odpověď: „Bude pršet celý den, nikam do hor nechoďte.“

Zůstaly jsme tedy ve Starém Smokovci. Po dešti jsme šly do zábavního parku založeného na optické iluzi. Rezervaci jsme sice neměly, ale zkusily jsme to. U pokladny byla docela sympatická slečna a navrhla nám, abychom přišly zhruba za půl hodiny. Zaplatily jsme, dostaly vstupenky a ještě zašly do blízkého obchůdku. Za zábavou jsme přišly zmoklé jako slepice, opět totiž pršelo. Nebyly jsme ale jediné. Nejdříve jsme si odložily batůžky a bundy do skříňky a dostaly náramky s čipem. Po vstupu do areálu, který se rozkládá na ploše asi 500 metrů čtverečních, jsme si musely zout boty. Všude jsou koberce nebo malované obrazce. V této galerii je dvacet čtyři expozic, které pocházejí z lidových pověstí, pohádek a reálií z obcí a zámků Slovenska. Z toho je patnáct trickartových obrazů a několik antigravitačních prvků. Také tu je krásné zrcadlové bludiště. Prý nejhezčí z celé střední Evropy. Já jsem byla jen na Petříně, takže nemám velké možnosti srovnání, ale bylo opravdu unikátní. Těžko se to popisuje. Trickart je umění, které vytváří vizuální iluze. Musíte zde někdy opravdu dost zapojit mozek a přemýšlet, co je opravdu a co jen klam. Návštěvu moc doporučuji. Plně jsme využily hodinu, kterou jsme na návštěvu areálu měly. Moc se nám zde líbilo.

Trochu nám vyhládlo, tak jsme zašly na palačinky. Dvě palačinky obložené ovocem, šlehačkou a se džbánkem hořké čokolády byly výborné. Opět přestalo pršet, tak jsme se prošly po Starém Smokovci. Byla jsem tady v roce 1989, tak mé kroky vedly i do míst, kde jsme tehdy byli ubytováni. Nyní je vše jiné. Hotýlek patří do objektu jiného hotelového areálu. Všimly jsme si, že se mraky rozestoupily a hory se začínají ukazovat ve své kráse. Zvažovaly jsme jízdu pozemní lanovkou na Hrebienok. Než jsme ale došly na stanici lanovky, tak se opět přihnaly mraky a začalo pršet. Hrebienok tedy vzdáváme a rozhodly jsme se pro návrat do našeho penzionu. Během cesty nás opět zastihla přeháňka. Když jsme se blížily k penzionu, tak vykouklo z podmraků sluníčko. No nenaštvalo by vás to? Došly jsme tedy do penzionu, odpočinuly si a povečeřely. Samozřejmě, že už nespadla ani kapka a svítilo sluníčko. Vyšly jsme si tedy ještě na krátkou procházku po okolí s myšlenkou, že snad zítra bude líp.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete