Autor: Tom Michell
Nakladatelství: Noxi
Datum vydání: 3/2016
Formát: 125 x 200 mm
Vazba: tvrdá vazba
Počet stran: 208 stran
Cena: 279 Kč
Ve vydavatelství Noxi, vychází rozkošný příběh o nečekaném přátelství mezi mladým dobrodružným učitelem, který se rozhodne zachránit tučňáka. Tom Michell vzpomíná na roky svého mládí a na tučňáka, který mu změnil život.
Tom Michell, mladý učitel angličtiny, zažívá v poperónovské Argentině nečekané dobrodružství. Nebylo to ale odvážné poznávání latinskoamerických zemí, na které se tolik těšil. Jeho život změní směr, když během výletu v Uruguayi zachrání tučňáka špinavého od ropy a dehtu, ležícího na pobřeží plném mrtvých ptáků. Očistí ho a chce ho vrátit do moře, kam patří. Tučňák s tím však nesouhlasí. V tom okamžiku však začíná jejich společná cesta.
Když se vrátí do školy s tučňákem, všichni se o nich dozvědí a Juan Salvador se dostane do centra pozornosti - bude z něj maskot školního týmu, domácí důvěrník, spoluhostitel Tomové party a instruktor plavání. Navzdory těžkým časům perónistické vlády, hrozivé ekonomice a politickým bojům v Argentině, Juan Salvador všechny kolem sebe rozveseluje.
Michell dal tučňákovi jméno Juan Salvador, což znamená zachráněn - nakonec se však ukáže, že právě Juan Salvador zachrání Toma Michella.
Úchvatný příbeh, který dojal celý svět.
Jedinečný, silný životní příběh o nevídaném vztahu mezi mladým učitelem a tučňákem. Pro všechny, kteří kdy snili o tom rozumět řeči zvířat.
Jedinečný, silný životní příběh o nevídaném vztahu mezi mladým učitelem a tučňákem. Pro všechny, kteří kdy snili o tom rozumět řeči zvířat.
Ukázka z knihy Co mě naučil tučňák
Zatímco se tučňák snažil mávat křídly a zmítal se v tašce, pevně jsem mu přidržel hlavu pomocí novin a hrubé síly. Využil jsem několik pevných gumiček, které jsem našel při pátrání po čisticích prostředcích, a několikrát jsem mu obtočil zobák. Opatrně jsem se vyhýbal nozdrám a poslední smyčku jsem ukončil tím, že jsem mu gumičku přetáhl přes ostrou špičku zobáku. Tučňák hrabal nohama ve vzduchu a snažil se otočit, jenže zavěšený v tašce na mě nemohl dosáhnout. Těžce dýchal, na krku a hlavě mu viditelně tepal puls a nepřestával kopat a zápasit, jenže zbytečně, protože se neměl čeho zachytit. Oči, za normálních okolností o velikosti hrášku, teď měl vypoulené zlostí, bezmocí a nenávistí. Co si to dovoluješ! Tohle mi zaplatíš! Jen počkej! říkal jeho pohled. Ani se nechtělo věřit, že ještě před chvílí měl na kahánku. Nezbývalo než zaujmout chladně věcný přístup veterináře. Ten pták nepřežije, pokud ho pořádně neočistím. „Tak dobře, ty zatracenej ptáčku,“ prohlásil jsem. „Jdeme na to! Být musím krutý, laskav býti chtěje!“ dodal jsem slovy klasika. Prst mi bolestivě pulzoval a téměř veškerý soucit, který jsem k tučňákovi cítil, odtekl společně s mou krví. Přesvědčil jsem se, že má nohy bezpečně spoutané, a zavázal jsem mu ucha tašky kolem těla, aby nemohl třepetat křídly. S uspokojením, že jsem ho konečně zdolal, jsem ho vložil zpátky do bidetu a zahájil očistu. Nalil jsem mu na záda plnou dlaň prostředku na nádobí. Teď, když mě neohrožoval jeho nebezpečný zobák, jsem mu mohl vetřít saponát do krátkých silných per. Práci mi nijak neusnadňoval obvaz na poraněném ukazováku ani vrtící se opeřenec, avšak síťovka fungovala jako výborný zabezpečovací systém a šetrně mu zabraňovala v pohybu, aniž by mi přitom bránila v mytí. Najednou zůstal vyčerpaný tučňák nehybně ležet. Ta změna v přístupu a chování byla neuvěřitelně rychlá.Během chvilky se z vyděšeného, nepřátelského a rozzuřeného ptáka (který se celkem pochopitelně rozhodl se mi po mstít coby představiteli rasy, která tak krutě pozabíjela tisíce jeho nejbližších příbuzných) stal poslušný a spolupracující pomocník v procesu očisty. K té proměně došlo ve chvíli, kdy jsem splachoval první dávku saponátu. Zdálo se, jako by pták náhle pochopil, že se ho nesnažím zavraždit, ale jen zbavit toho nechutného olejnatého povlaku. Vypustil jsem bidet a znovu ho naplnil teplou vodou. Tučňák už neměl oči vypoulené jako tenisáky. Přestal třepat hlavou, už se nesnažil mávat křídly ani mě zasáhnout zobákem a drápy, jen klidně sledoval, jak teče voda.
Puls mu přestal zběsile tepat a už mě neprobodával vzdorným pohledem jako ukřivděný zajatec. Otáčel hlavou ze strany na stranu a tázavě si mě prohlížel střídavě jedním a druhým okem.
Tučňáci jsou lovci a dokážou hledět přímo před sebe binokulárním viděním, ale mají ptačí zvyk dívat se nejdřív jedním a pak druhým okem.
O co ti teda jde? Proč to děláš? Ty víš, jak smýt tenhle hnusný sajrajt? ptaly se jeho oči.
Při druhé dávce saponátu se už neodtahoval. Vycítil jsem, že se náš vztah mění, a rozhodl jsem se zariskovat a osvobodit ho ze síťovky, abych mu mohl snadněji vtírat zelený přípravek na mytí nádobí do zad a křídel. Vstřícně roztáhl křídla, abych nevynechal ani kousíček peří. Napěnil jsem saponát po celé ploše a pak jsem stíral výslednou mazlavou směs. Po každém spláchnutí se oklepal jako pes. Protože tak hezky spolupracoval, sundal jsem mu ze zobáku gumičku a rozvázal mu nohy, čímž se mytí podstatně zjednodušilo. Tučňák se mě už nesnažil klovnout ani uniknout, ale hlava mu neustále poskakovala, když zvědavě sledoval mé ruce, které ho mydlily saponátem. Vždy se podíval nejdřív jedním a pak druhým okem a pozorně sledoval, jaké děláme pokroky, a mezitím se mi díval do tváře, aby se ujistil, že věnuji náležitou pozornost té delikátní činnosti, kterou se právě zabývám.
Tuto knihu Co mě naučil tučňák koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Noxi.
ZUZI
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz