Co pejsci nesmějí

Když jsme si donesli domů Ferdu, malé štěňátko labradora, byl k zulíbání. Dodnes je to náš miláček a to mu táhne na 11. rok. Milý, věrný, poslušný, prokazující lásku na každém kroku. Má jen jedinou špatnou vlastnost a to je jeho láska k jídlu. Musím dávat dobrý pozor, aby nepřibral a nevypadal, jak někteří jiní labradoři.

Veterinář mi ho zatím chválí, že je akorát, i když se mi občas zdá, že by toho mohl spořádat méně. Jenže nedejte mu, když na vás dělá smutné psí oči, jako že umírá hlady... Když mu bylo asi půl roku, zjistil, že i na zahradě je spousta věcí, které se dají spořádat. Miluje třešně, višně, švestky, rajčata a jiné plody zahrady.

Taktéž přišel na to, že na podzim nám pod okny dozrává hroznové víno. Protože na hodně věcí si chodí sám, tak si stoupl na zadní, vzal jeden hrozen do tlamy a strhl ho dolů. Tam si ho opatrně ochutnával a nějak vám zjistil, že je to strašně dobrá věc. Od té doby rok co rok, jakmile se blíží doba sklizně, už stojí pod vínem a čeká, jestli mu utrhnu, nebo zda se musí namáhat sám. Každý den spořádá minimálně půl kila hroznů.

Poslední dobou slýchávám neustále od veterinářů, čtu v tisku i na netu, které potraviny jsou pro psa smrtelně jedovaté. Mezi jiným varují i před hrozny, že jsou pro pejsky vrcholně nebezpečné.

A teď mi to vysvětlete, Ferdinand je zdravý jako řípa a na rozdíl od svých vrstevníků se stále chová jako puberťák, plný života a síly. Nebýt toho, že se občas tváří, že ho ta kočka už nezajímá a že zajíc utíká moc rychle na to, aby ho honil, ani bych mu nikdy neřekla jeho věk. Doufám, že i díky hroznům zde s námi pobude ještě hodně, hodně dlouho...