Co prozradí naše bydlení a jak si s ním hrát?

Co se týče bydlení, jedná se o velmi aktuální téma. Každý si pořizuje byt či dům, hledá inspirace, jak ho krásně zařídit, jaké barvy použít, kam umístit květiny, . . . . …... Jedná se o nelehký úkol. A právě při zařizování bytu bychom neměli zapomínat na psychologické aspekty bydlení. Byt o majitelích dokáže říci mnoho. Jen si vzpomeňte, když jdete k někomu na návštěvu. Někde se cítíte báječně, vše na vás působí příjemně, ale jinde nevydržíte ani dvacet minut. Dispoziční uspořádání a zařízení bytu dokáže o jeho obyvatelích prozradit i to, o čem sami mlčí.

Dnešní trh nabízí řadu inspirací a nápadů. Je velmi dobré vzít některé z nich a ponořit se do této prožitkové pastvy. Potěšíme své oko prohlížením zajímavých obrázků, něco málo si při čtení chytrých souvislostí popřemýšlíme, v každém případě máme možnost si nádherně pohrát: představujeme si, co se dá vše udělat s nějakým prostorem, vymýšlet, žasnout, těšit se na to, co ve skutečném životě teprve může přijít, pustit z hlavy reálná omezení v podobě peněz . . . . . . ..

Rozum

Nejprve bychom měli jít po rozumové stránce zkoumání nějakého prostoru, například bytu ve kterém žijeme, nebo bydlení někoho známého. Jaké funkce daný prostor plní? Co se v něm odehrává, k jakému účelu slouží? Jistě zjistíme, že těch funkcí a účelů je mnoho, vše co se tam děje, se dá drobit až na jednotlivé pracovní úkony, operace a pohyby.

Pokus s dobrovolníky ukázal že pokud se skupině lidí, jímž je vykázán určitý společný prostor k bydlení, nepodaří rychle si ho rozdělit na osobní teritoria, vede to časem ke zhroucení celé skupiny, která pak není schopna ani spolupráce , ani klidného soužití. (Matoušek 1989)

Proto bychom si měli uvědomit, co se v místnostech během času děje, kdo tam tráví nejvíce času, jaké věci se tam běžně dělají, a podle toho realizovat své nápady. Špatné uspořádání prostoru pak vyvolává napětí a podněcuje konflikty.

Typickým příkladem je miniaturní koupelna v době „ ranní rodinné špičky“ , ale i koupelna prostorná, je-li v bytě jedna a navíc spojená s toaletou. I dlouhá úzká chodba skýtá v bytě řadu nemilých třecích ploch, zejména pro početnější rodinu, která vede čilý společenský život. Další místností, která poskytuje pole pro konflikty, a zejména ty mezigenerační, je kuchyně, kde se o prostor mají dělit dvě hospodyně. V zásadě jde o to, aby prostor vyhovoval dvěma odlišným potřebám: času na soukromí i času na sdílení s ostatními. Navíc víme, že nic není trvalé, počet členů v rodině se mění, situace během roku se mění, takže vše by mělo být proměnlivé.

Vzhledem k funkcím, účelům a velikosti prostoru dumáme nad fyzikálními vlastnostmi prostoru. Sem řadíme světlo denní a zejména večerní umělé, barevnost ( každá barva působí jinak, POZOR) teplota ( vytápění, vlhkost vzduchu), zvukotěsnost, ozvučení, použité materiály a samozřejmě živý prvek v prostoru. Existuje bezpočet kombinací.

Cit

Bezesporu bychom si měli všímat i těch charakteristik, které působí na naše city. Jak se nám prostředí líbí ( uspořádanost, figura kontra pozadí, zaplněný versus volný prostor). Jak působí jednotlivé barvy? Jak se v konkrétním prostředí cítíme? Jak nás ovlivňuje uspořádání, soukromí, proč na nás působí přitažlivě nebo odpudivě?

Zařízení bytu nám prozradí, která osoba dostává v rodině přednost před jinými. Například byt vdovy, která žije se svými dětmi, může být tak ovládnut dětským živlem- vidíme kresby na zdech, spousty hraček, tělocvičné nářadí, plakáty - že to v případném nápadníkovi matky nutně musí vyvolat pocit, že pro něj by se v bytě už místo nenašlo.
Jiným příkladem může být úzkostlivá matka, která vysadí dveře mezi dětským pokojem a ložnicí rodičů s odůvodněním, že dítě by se samo mohlo v noci bát. Otec může takové opatření nést nelibě, protože se právem může domnívat, že matka prolamuje hranice mezi generacemi a dává přednost dítěti před ním. Někdy je naše domácí prostředí oknem do naší duše.
Jak je vidět, v našem životě nastává řada situací, které mění naše životy i bydlení. Je škoda, když si člověk svého prostředí nehledí, neudělá si jej po svém a pro radost.

Můžeme si třeba doma začít hrát: vezmeme si předmět a někam jej postavit. Koukat, co to udělá, pak jej třeba dát jinam. Chvíli počkat a vyměnit jej za jiný, pověsit něco na zeď, jinou věc otočit, koupit novou květinu, svázat závěsy, najít hezký polštářek, atd.. prostě vytvářet figuru a pozadí a obměňovat podle svého gusta. A najednou objevíme něco čeho jsme si předtím nevšimli.

Petra Šindelářová
Chytrá Žena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout