Co se děje v ostravských divadlech – Cenci

Zneužívání dcery otcem, otcovražda, konečný verdikt církve... Tak by se ve zkratce – opravdu velké zkratce – dal shrnout děj této tragédie. Tragédie, jejimž autorem je Percy Bysshe Shelley. Tragédie, jejíž základ je ve skutečném osudu jedné italské renesanční rodiny. Tragédie, k jejímuž napsání prý autora inspiroval portrét Beatrice Cenci.

Režisérka Anna Petrželková hru zpracovala osobitým způsobem. Na jedné straně jsou zde prvky renesance – v kostýmech či v roli církve, na druhé straně se na jevišti objevují i prvky pocházející ze současnosti – výkladní stříně, módní značky, moderní hudba, igelitová taška jako vražedný nástroj... Z velké části však ztvárnění odpovídá předloze. Herci, kteří jsou oděni do opravdu úžasných kostýmů a jejichž vzezření ještě podtrhují paruky, pronášejí původní Shelleyho text, který by místy, nebýt hereckých výkonů a celkového vzezření scény, mohl i unavovat. Přece jen, jedná se o dílo, které bylo napsáno před téměř dvěma sty léty, navíc autorem romantikem, takže některé pasáže mohou být pro diváka, řekněme, náročnější. Pro ukázku úvod z druhého dějství:

Od čeho je vlas můj zcuchán?

Podlaha se propadá! Zdi krouží kol!

Třpyt slunce na zemi je černý! Vzduch

se změnil ve výpar, jak z márnic. Ó.

Ale možná právě v tomto básnickém a místy archaickém jazyce je kouzlo celého dramatu. Hra působí o to vznešeněji, o to tragičtěji. A v čem vlastně celá tragédie spočívá? Na jevišti se před diváky odehrává příběh rodiny Cenci (čteno Čenči). V čele stojí otec Francesco Cenci, ztvárněn hercem Janem Fišarem. K této postavě si divák brzy vytvoří negativní vztah. Jak taky jinak, když tento muž má očividnou radost ze smrti svých dvou synů, když zneužil svou dceru Beatrice, když svou manželku zavírá do sklepení? Ano, divák brzy pochopí zbytek rodiny, která otce nenávidí. A nenávidí jej do té míry, že se rozhodne k vraždě. Tento čin nakonec vykoná Beatrice. Zatímco v Drdově povídce Vyšší princip: "Vražda na tyranu není zločinem", zde je tomu jinak a dívka je za svůj čin církví odsouzena.

Co se týká hereckých výkonů, tak bych ráda vyzdvihla Andreu Mohylovou, která ztvárnila právě Beatrice. Jedná se o hlavní ženskou postavu a herečka se s jejím ztvárněním vypořádala více než dobře. Zajímavá je také postava Bernarda, bratra Beatrice, který je sice postavou vedlejší a více méně nevýraznou, ovšem Petr Sýkora ji dokázal ztvárnit tak, že zůstane divákovi dlouho v paměti.

Kostýmy, kulisy, osobité ztvárnění rolí, nápadité vtipné momenty... to jsou, podle mě, hlavní důvody k tomu, proč se vypravit do ostravského divadla na hru Cenci.

Kdy představení můžete vidět:

DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA

22. února 10. března 10. dubna 26. dubna 20. května

Zdroj fotografií: NDM.cz

Habaďúra - čtenářka

ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete