Je krásné pozorovat, jak se rozzářená dětská očka těší do postýlky na pohádku. Někomu to přijde jako zastaralý zvyk, modernější je pustit jim Večerníček nebo DVD, ale…

Pedagogové a psychologové si stěžují, že děti málo čtou. A pak mají malou slovní zásobu, těžko se vyjadřují a psychologové se přidávají, že takové „olámané“ vyjadřování okořeněné sprostými slovy, které jsou zrovna „in“, nevede k dobrým vztahům.

Jenže čtení dětem v postýlkách vyžaduje čas a trpělivost a tu mnozí rodiče už dnes nemají. Jsou v práci dlouho do večera, večer jsou rádi, když děti zapadnou do postelí víceméně sami a mají konečně čas na domácnost, na další práci, v lepších případech sami na sebe? Ale vypěstovat vztah ke knížkám se i dnes mnohým rodičům daří, pravda, více asi těm, kteří sami knížky milují….

Melodická slovíčka nejen uspávají

Vztah ke knížkám je opravdu formován již od útlého dětství  a začíná to obrázkovými leporely. Pokud dítě o ně příliš zájmu nejeví, ještě není nic ztraceno. Dívat se na obrázky není tak zábavné jako poslouchat a později si i sám číst. Rozvíjí se tak slovní zásoba dětí, paměť, protože záhy s úderem druhého či třetího roku zjistíte, že stačí básničku přečíst třeba pětkrát a dítě ji z větší části umí! Nehledě na to, že rytmika řeči tak krááásně uspává….

Kdy začít?

Přesný věk nelze určit, záleží na individuálních vlastnostech dítěte. Můžete to čas od času zkusit, dítě se jednou určitě „chytne“. Někoho zajímá čtení v roce, někoho ve dvou a jiný přijde na chuť předčítání ve třech letech. Zprvu jsou vhodné kratičké básničky a rýmovačky, melodie hlasu zaujme, můžeme čtení i přehnaně dramatizovat a udělat z pár básniček rituál před spaním. Věk pro delší pohádky je dán hranicí kolem tří let.

Diskuze únavná, leč podnětná

Kolem druhého a třetího roku už dítě zná význam většiny slov, aktivně poslouchá a jednoho dne nastane zlom. Dítě s vámi bude chtít o obrázcích a básničkách diskutovat. Začne období „proč?“ a „kam jde?“ a  podobných otázek, které se vlastně ani nemusí přímo týkat pointy příběhu. Takže fantazie a mozek rodičů se roztáčí na plné obrátky, protože vysvětlit smysluplně dítěti princip pece či kamen na přikládání, když máme doma plynový sporák a ústřední topení, to žádá hodně námahy. A taky trpělivosti, jedna odpověď na otázku opravdu stačit nebude…

Pohádky řeší výchovné problémy?

Ano, správná pohádka může mít i pozitivní efekt. Švestky z básničky sedící na hrnečku mohou povzbudit k používání nočníku, Budulínek může naučit jíst dítě odmítaný hrášek a zároveň poučit o tom, že se nevyplácí neposlouchat rodiče, pohádky o zoubcích zase pomohou rodičům při výchově k čištění zoubků. Hrdina z knížky umí inspirovat.

Výběr správné knížky

Jak již bylo řečeno, první jsou obrázky, pak rýmovačky,výborné, leč na trhu málo zastoupené jsou příběhy prokládané básničkami a pak klasické pohádky a příběhy, ty dítěti vydrží až do chvíle, kdy se z něj stane malý čtenář. Je vhodné vybírat nejen podle obsahu, ale v potaz brát i ilustrace.  Měly by být zábavné, příjemně nakreslené a pokud v dítěti budou vzbuzovat další otázky, protože na nich uvidí i jiné s příběhem nesouvisející věci, bude to pro něj báječný výlet do světa fantazie. Proč je tam za lesem ten malý králíček?  Proč támhle kouká ptáček?

Vztah ke knížce jako takové

Od útlého dětství je vhodné v dítěti pěstovat ke knížkám vztah. Nemyslím, aby na nich lpěly nějak nezdravě, ale zásada, že knížka se netrhá a ukládá na své místo, byť by měla celý den být u postýlky, by měla platit. Dítěti můžete dát na výběr i z více knížek, ale děti mají rády stereotyp a často je jedna knížka zabaví nadlouho a vy budete dokola číst stále to samé, až do omrzení…Ten důvěrně známý svět na stránkách knížky budou děti milovat.



Autorka: Renata Petříčková
www.svetdetskefantazie.cz