V prvních měsících jde hlavně o vhodnou manipulaci s miminkem a stimulaci aktivních bodů. Už to, jakým způsobem rodič dítě uchopuje, chová a manipuluje s ním, lze považovat za základ dalšího pohybového vývoje. Pro přenášení miminka si v prvních týdnech a měsících vystačíte s nejběžnější polohou vleže v náručí, jakmile však ratolest již trochu drží hlavičku, začněte častěji používat pozici „na tygříka“, tedy bříškem na předloktí rodiče, při níž dítko motivujeme, aby samo zvedalo hlavičku, ale současně má možnost si ji položit.
Začít cvičit můžete už na přebalovacím pultu
S miminky můžeme začít cvičit už na přebalovacím pultu, například správným polohováním při přetáčení, zvedání do sedu, při lehu na bříšku atp. Pozvolna usilujeme o podporu a rozvíjení pohybů, které odpovídají jejich psychomotorickému vývoji – otáčení, plazení, lezení, sed a začátky chůze. Ať již pak s dětmi cvičíme na koberci nebo na dřevěné podlaze, vždy je nutná vhodná podložka, která má neklouzavý povrch a je trochu měkčí – můžeme využít třeba tu na jógu. Naopak nedoporučují se deky, protože se krčí a při cvičení spíš překážejí.
Základní „cvik“, při kterém miminka zpevňují zádové a šíjové svaly, je leh na bříšku. Mezi odborníky se v poslední době vedou diskuse o tom, kdy ho zařazovat a v jakém rozsahu. I přes různé názory převládá doporučení polohování na bříško při pohybovém vývoji zcela nevynechávat. I když bývá tato poloha u dětí méně oblíbená, je dobré s ní začít již v prvních týdnech po narození a miminko na leh na bříšku postupně zvykat. Motivovat ho můžeme chrastítky nebo jinými hračkami, které může pozorovat. V prvních třech měsících stačí položit dítko na bříško vždy na krátký čas maximálně na jednu až tři minuty, a to opakovaně víckrát za den.
Na co si dát pozor při cvičení s nejmenšími dětmi?
Důležité je nic neuspěchat ani nepřeskočit. Psychomotorický vývoj je soubor dovedností v oblasti hrubé a jemné motoriky, řeči, psychického vývoje a sociálních dovedností. Jednotlivé vývojové fáze na sebe přesně navazují a bylo by chybou je uspěchat nebo přeskakovat třeba z důvodu, že jiné dítě je ve stejném věku o něco dál. Každý jedinec má své vlastní tempo – pokud se vyvíjí postupně a žádné základní dovednosti mu vzhledem k věku nechybí, pak není třeba se ničeho obávat.
Je také třeba dát si pozor na únavu dítěte, která může vést k přetažení a následně k nechtěným úrazům. Kromě toho nesmí být dítko na cvičení ani hladové, ani nakrmené těsně před ním – obojí je špatně, protože hladové nebude dobře naladěné a pravděpodobně bude cvičení bojkotovat nebo ho propláče. Naopak pohybová aktivita těsně po jídle může způsobit bolest bříška či blinkání.
A jak děťátko obléct?
Rozhodně do pohodlného oblečení, které ho nebude nikde škrtit ani nebude příliš upnuté. U batolat s plenou volíme nejraději body, které ji drží pěkně na místě. Na nohy dětem oblečeme raději tepláčky než kraťasy kvůli možnému odírání kolínek při plazení a lezení. U holčiček nedoporučujeme moc upnuté a pevné legíny – i u nich se lépe osvědčily tepláky, které umožňují volnější pohyb.
Zdroj, foto: Monkey’s Gym