Na jihu Moravy leží jedno z našich největších jezer – vodní dílo Nové Mlýny.
Donedávna jsem Nové Mlýny znala jen z okénka auta, když jsme přes ně přejížděli po jedné ze tří hrází, z Brna na jih a zpět. Vždycky jsem přitom měla nutkání aspoň na chvilku zastavit a pokochat se pohledem na obrovskou vodní hladinu. Asi před rokem jsme si udělali výlet do Dolních Věstonic a vyšlapali na Dívčí hrady. Po túře jsme se na chvilku podívali i k jezeru, a tehdy mě to napadlo: co takhle vzít si někdy s sebou kola a hezky si to celé velikánské jezero objet?
Došlo k tomu letos v létě. Nejdříve jsme doma důkladně prostudovali mapu a cyklistické trasy kolem jezera a zjistili jsme, že by ten okruh kolem Nových Mlýnů nemusel být až tak velký problém. Ani těch zhruba 40 km nás neodradilo, protože trasa by měla vést skoro pořád po rovině.
Takže jednoho srpnového rána jsme sedli na kola a dovezli se na nádraží. Tam jsme kola naložili do vlaku na trase Brno – Břeclav - Olomouc a za necelou hodinu jsme už vystupovali ve stanici Zaječí. Hned za nádražím v Zaječí začínala cyklistická stezka a ta nás dovedla až k východnímu břehu jezera. Pokračovali jsme pak ve směru hodinových ručiček dál kolem nádrže. Na východní straně jsme si připadali tak trochu jako před třiceti lety. Chaty, chatičky, přístřešky všeho druhu a někdy dost pofidérní kvality, stany, karavany, auta. Jedno vedle druhého. Rybář vedle rybáře. Neudržovaná, rozbitá cesta.
V jihovýchodním cípu přehrady nás cesta svedla na silnici a po té jsme přijeli do dvou velkých obcí na jižním břehu – do Pavlova a Dolních Věstonic. Pohled na Pavlov přes vinice a dál na Dívčí hrady nad vsí byl nádherný. Při příjezdu do Věstonic nás zase vítala řada vinných sklepů a samozřejmě taky nejslavnější věstonická rodačka, jistá Venuše, v nadživotní velikosti. Následovalo fotografování s Venuší a menší svačina. Protože jsme se báli, že bychom nestihli zpáteční vlak, jeli jsme hned dál a vynechali prohlídku místního muzea s expozicí „Věk lovců a mamutů“ s kopií Věstonické venuše. V jihozápadním cípu jezera jsme projeli obcí Brod nad Dyjí a po třetí, západní hrázi jsme dorazili do Pasohlávek. To už jsme se ocitli na severním břehu a byl čas na oběd. V místní hospůdce jsme ochutnali candáta s bylinkovou omáčkou (skvělé) a takto posilněni jsme jeli dál. Všimli jsme si, že Pasohlávky nabízejí vše, co k rekreaci u vody patří: penziony, restaurace, krásnou promenádu kolem jezera s lavičkami, upravené břehy ke koupání a pro náročnější rekreanty třeba jachtklub. Zhruba kilometr od Pasohlávek jsme minuli obrovský kempink a známý akvapark, zřejmě největší na Moravě. Zdálo se mi to vše až trochu megalomanské do tohoto svérázného kraje…
Pokračovali jsme pak lužním lesem směrem ke Strachotínu. Značení cyklocest mezi Pasohlávkami a Strachotínem bylo poněkud zmatečné, na křižovatkách jsme potkávali hloučky jiných cyklistů a odhadovali jsme společně, kudy jet dál. Za Strachotínem jsme se posadili na chvíli na hráz a odpočívali: před námi ležely kilometry vody a za nimi na opačném břehu jsme viděli „náš známý“ Pavlov. A pak už jsme se blížili k našemu cíli – k Šakvicím, odkud jsme se měli vrátit vlakem zase domů.
Nakonec jsme čekali ještě skoro dvě hodiny na příjezd vlaku. Celý okruh jsme totiž zvládli za necelých pět hodin čisté jízdy. Trochu mě pak mrzelo, že jsme tak spěchali z Dolních Věstonic a nešli do archeologického muzea. Tak snad příště…
Ještě pár informací k Novým Mlýnům:
Toto obří jezero vzniklo v 70.letech minulého století výstavbou tří přehrad na řece Dyji a zabírá plochu asi 33 km čtverečních. Ekologové se přou, jestli je vliv jezera na okolní krajinu kladný či záporný. Je pravda, že zatopením údolí zanikla obec Mušov, že voda zatopila mnoho hektarů lužních lesů a že se výrazně změnil ráz krajiny. Je ovšem taky faktem, že pomocí regulace objemu vody v jezeru se předchází dřívějším velkým záplavám v Podyjí a zamezilo se i vysušování půdy vlivem postupujících klimatických změn. Jezero je tak po počátečním odmítání vzato spíše na milost.
ChytráŽena.cz