Dále Kambodžou

Po prohlídce Floating village Kompong Phluk – po našem „plovoucí vesnice“, opouštíme Siem Reap po řece Tonlé Sap, abychom se po řece Mekong dostali do hlavního města Phnompenhu. Nasedáme do malé lodičky  - pravda, trochu vratké, špinavé. Tahle loďka nás doveze k nějaké větší  lodi, tady je asi hodně mělko, uklidňuji ostatní. Usadíme se – cestuje s námi pár turistů a já se ptám jejich průvodce, jak ta plavba probíhá. Cca za 6 hodin budeme v Phnompenhu. Jejda, tak my pojedeme touhle kocábkou? Informuji své spolucestující, kterým se ztrácí úsměv z tváře.

Mekong – to je řeka řek. Je 10. nejdelší řekou na světě – cca 4350 km. Pramení na Tibetské plošině a ústí do Jihočínského moře. Připadá mi šíleně špinavá, ale je to asi tím, že je hodně blátivá. Uvelebíme se na jednoduchých sedačkách, vytahujeme špinavé plovoucí vesty, abychom si je dali aspoň za záda. Vzadu na malé loďce je kadibudka – neměla jsem odvahu ji vyzkoušet, ale někteří to prubli – no nemusím zkusit všechno. Chvilkami klimbáme, chvilkami se kocháme bujnou vegetací na břehu – je hodně vody, tak se pěstuje hlavně rýže. Někteří odvážlivci si  lehnou na střechu loďky a chytají fotografické úlovky. Po chvíli se vracejí se spálenými nosy – vedro je neúprosné.

Asi v polovině cesty uprostřed řeky  k nám přiráží další loď – lodivodi se chtějí asi pozdravit, tak si připravuji české AHOJ. Ale zazní povel v angličtině k přesunutí na druhou loď. Opouštíme tedy naši malou kocábku a skáčeme metrovou prohlubeň do druhé lodi – zavazadla lítají za námi. Tý jo – to je cestování.

Odpoledne konečně vidíme nějaké větší město a jsme tu. Začíná zase smlouvání s řidiči tuk-tuků a vyrážíme do hotelu. Hotel opět na velmi dobré úrovni s bazénem a chlazenými nápoji. Neodolám a jdu se objednat na masáž. Po té cestě lodí si to zasloužím.

S řidiči tuk-tuků se domluvíme na příští den, že nám udělají prohlídku městem a zavezou nás na všechny památky ve městě. Večer vyrážíme do khmerské restaurace, která je na břehu Mekongu – večer nám řeka připadá hodně romantická – při dobrém jídle a pití.

Druhý den se pouštíme do objevování  města z tuk-tuku. Hlavním lákadlem je Královský palác – třeba tam potkáme krále Norodoma Sihamoniho, který kdysi u nás v Česku studoval balet a dodnes si prý nechává posílat české noviny. Tak tady štěstí nemáme… jedeme dál.  Památník přátelství Kambodže a Vietnamu, Národní muzeum, chrám Wat Phnom – podívej se, ukazuje mi řidič na strom, který je obsypaný – mhouřím oči do sluníčka – bats.  Opravdu, strom je za bílého dne doslova obsypán netopýry. Pak ještě zahlédneme jednu opici, která něco doluje z igelitového pytlíku a tváří se na nás nevraživě – co kdybychom jí to vzali. Všude zase obětiny, zapálené vonné tyčinky, až nám je z té vůně někdy mdlo. Muzeum genocidy si raději necháme ujít – asi by na nás padla deprese a jdeme do jedné z četných hospůdek.

Den končíme v centrální tržnici a smlouváme a smlouváme…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10