Další dny s Blackem

Jak jsem  psala naposledy, Black byl hned první den u nás šťastný, ale já se začala proklínat.

Už v jeho 2 měsících byl úžasný, to je něco, co mu nemůžu vyčítat, ale já nebyla schopná k němu každé 2 hodiny vstávat, protože potřeboval ven. Byl zkrátka perfektně naučený, že doma se potřeba nevykonává, za což jsem byla na jednu stranu velice ráda, ale mohl sakra pochopit, k čemu slouží štěněčí podložka. Ne, náš pesan to prostě nechápal, ať jsem se mu to snažila vysvětlit sebevíc. Takže jakmile byl chvilku doma sám, musel potřebu vykonat. Ale vždy na podlahu. Podložky pro něho byly jen příjemné věcičky, které mohl roztrhat a roztahat všude možně.

Díky bohu jsem tohle období přežila a radovala se z našeho šikuly. Učení nových povelů mu nedělalo žádné problémy (byl to prostě správný německý ovčák). Povel stačilo párkrát zopakovat a maximálně po 4 zacvičeních již plně chápal, co po něm chceme. Takže krása a chytrost byla dokonalá kombinace.

Bohužel i náš miláček začal dospívat a z poslušného štěňátka se začal stávat puberťák na zabití. Začalo to nenápadně, poslušnost začala ochabovat a pan pes si dělal jen to, co sám uznal za vhodné. Následovalo kousání mých bot, hlavně těch koženkových. Když nebyla po tlamě koženka, spokojil se i s látkovými. Ale vždy to byly jen moje boty, přítelovy zůstávaly jako zázrakem nedotčené.

Postupně jsme se dopracovali k cupování polštářů ze sedačky, plyšáků, kteří byly zavření v ložnici (kam mimochodem nesmí) a likvidací matrace, kterou jsme mu dali jako pelech. Nakonec jsme skončili s otočenou klikou od dveří do ložnice, abychom Blackovi zabránili ve vstupu na naše území. K tomu nás donutilo roztrhání velikého plyšového medvěda, po kterém jsme uklízeli ještě týden.

Nakonec mohu jen říci, že se neskutečně těšíme na dobu, kdy se náš pes opět zklidní a puberta jako zázrakem zmizí.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10