Dám ti slunce

Název knihy: Dám ti slunce
Autor: Jandy Nelsonová
Nakladatelství: COOBOO
Datum vydání: 2/2016
Formát: 130 x 200 mm
Počet stran: 360 stran
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Cena: 239 Kč

Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu.

Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedivá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.

Dvojčata spolu skoro nemluví a ani jeden nedokáže říct proč vlastně. A jejich příběhy jsou bez toho druhého jen z poloviny kompletní. Podaří se jim najít k sobě zase cestu, poskládat svůj svět a získat tak šanci na šťastný život?

Brilantní příběh první lásky, rodiny, ztráty a zrady pro fanoušky Johna Greena, Davida Levithana a Rainbow Rowellové.

Ukázka z knihy

Dám ti slunce

Noah
13 let

Všechno to začalo takhle.
Řítím se v panice mezi stromy, až se zem třese a vzduch div nerozžhaví, a v patách mám hlavní místní psychopaty Zephyra a Frye.
„Seš mrtvej, ty posero!“ řve Fry. Pak mě Zephyr dohoní, zkroutí mi za záda jednu ruku, druhou ruku, Fry mi vytrhne skicák. Vrhnu se po něm, ale jsem bezruký, bezmocný. Pokouším se ze sevření vykroutit.
Nejde to. Snažím se je mrknutím proměnit v můry. Nic. Pořád jsou to oni: asi tři metry vysocí idioti z desátého ročníku, kteří jen tak pro zábavu házejí z útesů živé třináctileté kluky, jako jsem já.
Zephyr mě drží zezadu pod krkem a na zádech cítím jeho vzdouvající se hruď. Koupeme se v potu. Fry začne listovat skicákem. „Tak cos to kreslil, Bublino?“ Představuju si, jak ho přejíždí náklaďák. Ukáže jednu stránku. „Hele, Zephe, koukni na ty nahý chlapy.“
Krev v těle mi přestane obíhat.
„To nejsou chlapi, to je David,“ vypravím ze sebe a modlím se, abych nemluvil, jako když píská křeček, a aby Fry nenalistoval ty dnešní kresby, co jsem udělal, když jsem je špehoval.
Jsou na nich oni dva, jak vylézají z  vody, nemají na  10 sobě neopren, vlastně na sobě nemají vůbec nic, lesknou se a – ehm – drží se za ruce. Dalo by se tomu říkat umělecká licence. Takže si budou myslet… prostě mě zabijou ještě dřív, než mě chtějí zabít, tak to dopadne. Svět začne dělat kotrmelce. Spustím kulometnou palbu slov: „David, chápeš? Michelangelo? Slyšels o  něm někdy?“ Nebudu fňukat jako vždycky.
Chovej se jako tvrďák a budeš tvrďák, jak mi pořád a pořád a pořád opakuje táta – jako bych byl nějaký rozbitý deštník.


Tuto knihu Dám ti slunce koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros Media.