Dáreček

Můj mužíček má svátek. Chtěla bych mu dát krásný dárek, ale co by to tak bylo, aby měl radost. Kdopak ví? Každý den, jak přijde z práce, je smutný a prý ho nikdo nemá rád. Věřte, je to stará obehraná písnička. Inu, co nadělám, poskakovat stále okolo mužíčka nemíním a poslouchat tento nesmysl už též ne! Však ho slýchávám již dva roky!! Pravý důvod je, že teskní. Pročítám všechny inzeráty, letáky či e-maily, co dojdou a stále hledám ten dárek nej nej nej. Věřte, je to pořádná fuška. Nic nemohu najít.

Proto jsem si písla na Facebook, hledám ... a představte si, za malou chviličku jsem dostala odkaz na super dáreček. Takový malý, chundelatý smutný dáreček. Přesně ten jsem si přála. To je přece on, DÁREK nad dárek. Okamžitě jsem se spojila a požádala o informace, inu zajásala jsem si, ovšem bylo jako vždy jisté ALE. Pravda, pokud naleznete, co hledáte, vždy se nějaké ale najde. Moje mělo 10 dní čekání, pak malá výhra. Bude můj! To Vám byly nervy, jak špagáty napnutý, stále jsem se chodila dívat, zda se něco nezměnilo a každičký den s malou dušičkou přečkala čekací utrpení. Představte si, ten drobeček tam stále byl!! Nikdo ho nehledal. Chuděrka maličký.

Svátek jsme krásně oslavili, jen hlavní dáreček nebyl. Jasně, přišla známá hláška. Ovšem už nereaguji, usedám k PC a dáreček je odhalen. Lidičky, ještě nikdy jsem neviděla svoji „špejličku“ s pusinkou ve tvaru O. Očka mu září, dech nemaje, slzičky si cestu po tváři brázdí. To myslíš vážně? První slova, co dokázal říct. Myslím, copak nechceš toto stvoření? Je tak krásný a splňuje všechny požadavky, co jsi chtěl! Je střední, tedy bude zatím mimi, páníčka nemaje. Máš pravdu, ale víš, budou starosti, pak nenaříkej. Já vím, budou, ale i radost a štěstí, co víc si přát.
Mužíček vše přes noc vstřebal a na dáreček se moc těší, ani dospat nemohl, ač klubíčko mělo být „volné“ až za dva dny, jedeme se podívat. Synek nás odváží. Moc radosti nemá, máme přece doma jeho dva obr chlupíky na návštěvě. No, když se jdeme podívat, nic nehrozí. Jak se mýlil. Musíme počkat, až bude otevřeno, ač je otvírací doba, přece jen na chvilku je zavřeno. Probíhá právě velké krmení. Tož sedíme na paloučku před domkem a čekáme, je vidět, že stejný cíl má i několik jiných lidiček. Pomalu se dozvídám cíl jejich touhy. Jo, přátelé, máte smůlu, jsem číslo 1, nic neprozradím, jen si vemte někoho jiného. Ještě, že jsem si hned zavolala a drobečka zamluvila. Tak tak. Paní se divila, že už volám, sotva byla výzva zveřejněna, ale  osud je osud. Náš Jogíček z nebíčka nám poslal tohoto tvorečka. Věděl, že mu zde bude dobře. Konečně se dostáváme k cíli, je otevřeno. Zde všichni říkají svá přání, jsem klidná, však vím, drobeček je Můj, tedy za dva dny. A víte, že celá skupinka chtěla mého mazlíka? Nikdo neprojevil jiný přání!! Jak smutné, když se dozvídají pravdu, odjíždí. Jako kdyby nebyl i jiný tvor k pomazlení.

Jdeme se podívat, v kleci je něco bojácného, ale i neřízená střela. Jistě už chápete, že ta střela, jak se dostala ven, byla ještě nezřízenější, hned tu a zas tam, všude jí bylo plno. Tu olízla, tam kousla, zde skočila a stále v jednom kole. Ano, ano, to byl náš tvoreček, drobeček. Když uvážíme, že Jogíček byl důstojný pán, vše s rozvahou a klidem, toto bylo zcela neovladatelné. Telátko naše. Mužíček se projevil jako malý kluk a hned, že ho chce domů! Ano, paní věděla, že už stejně nikdo nemá šanci a majitel se neozve jako i v jiných mnohých případech. Tak se stalo, že hned ten den nás jelo o jednoho domů víc. Co naplat, že doma máme dva obr chlupíky synka, prostě jeho tam už nenechá! A kluci, inu musí si zvyknout na našeho mazlíka. Tak usoudil mužíček, celý natěšený z dárku a jedeme domů. No já to tak růžově nevidím, přece jen jak dopadne setkání všech členů naší tlupy. Poznáme za hodinu. Bylo rozhodnuto, že seznámení se uskuteční raději venku v parku. Pak se děj vůle boží. Sedíme u rybníka a čekám s obavou, jak vše dopadne, to víte, mám strach, co kdyby...

Tu vidím, jak se synek i se svou černou smečkou pomalu přibližuje a doufám ve zdar úspěchu. Víte, oba chlupíci jsou trochu divocí, hlavně ten jeden je dost podobné letory jako náš mazlík, neřízená střela. Setkání proběhlo nad očekávání dobře, každý je očichán, olízán, přijat. Já jdu domů, připravit něco dobrého, zbytek rodinky je venku. Mužíček je hrdým majitelem nového tvorečka. Pyšně si vykračuje všem na obdiv, očka mu září jak lampiony. Jen si v duchu povzdechnu, neb jsem se právě stala „praporkem“. Tak, tak.  
A víte, co teď doma slyším při otevření dveří od mužíčka? Inu, copak jsi zase provedl, nuž ukáááááž....