Dárek za všechny peníze

„Ten musím mít!“ zvolala jsem, když jsem byla na návštěvě u rodičů.

Vařím ráda a tento hrnec sliboval nejen rychlé a snadné, ale také zdravé vaření. A ekonomické, protože vařil, pekl a smažil téměř bez tuku.

Od této chvíle mi neutekla žádná informace o tomto géniovi v oblasti kuchyňských pomocníků.

Počkám do narozenin, a pak si ho sama koupím, slibovala jsem si. Jenže narozeniny jsem měla již v říjnu, zhruba měsíc poté, co jsem se do hrnce zamilovala, a hrnec jsem dostala od rodičů jako dárek. Nadšeně jsem se tulila k novému miláčkovi a listovala kuchařkou, která byla v balení přiložena.

Když jsem hrnec umyla a prostudovala také návod k obsluze, nakoupila jsem potřebné suroviny a hodlala jsem jako premiéru udělat čínu. Vše, co bylo třeba, bylo nakrájeno, nasekáno, promícháno a uloženo v hrnci. Zapnula jsem hrnec do zásuvky. Světýlka zablikala, z elektrické zásuvky vyletělo několik jiskřiček a v celém bytě byla naprostá tma. Nešla lednička, televize a nesvítilo světlo. Hrnec mi nejen vyhodil pojistky, musely být následně vyměněny také jističe.

Než jsem ale sehnala šikovného elektrikáře, z mrazáku vytékala voda a vytvořila v kuchyni louži. Část potravin z mrazáku byla znehodnocena a musela se vyhodit. Navíc jsem musela zaplatit elektrikáře a čínu jsem nakonec udělala, jako vždy, v běžném tlakovém hrnci.

Konečně byla má elektřina v domácnosti připravena zvládnout chod mého nového domácího pomocníka a konal se pokus číslo dvě. Tentokrát naše rodinka dostala chuť na rajskou omáčku. V kuchařce u chytrého hrnce byl recept, jak ji udělat obzvlášť dobrou a zdravou.

Dala jsem se do práce. Po chvilce vaření kuchyň zalila libá vůně, až se sliny sbíhaly. Zbývalo posledních pět minut, když tu najednou v hrnci zarachotilo a já si všimla, jak se víko hrnce zlověstně vyfouklo. Stačila jsem jen vykřiknout: „K zemi!“. Ve stejném okamžiku, kdy jsem lezla pod stůl, víko vyletělo do vzduchu a za ním vytryskla červená hmota jako gejzír. Uprostřed kuchyně nám vybuchla rajská sopka jako v hororu. V mžiku nám rajská omáčka tekla z kuchyňské linky, z polic, z lustru a rozlévala se po až do té chvíle sněhově bílých zdech kuchyně. Rajská omáčka nám zatekla také do malé televize v rohu místnosti a, jak jsme zjistili později, poslala ji do věčných lovišť. Jediný, kdo zůstal uchráněn, byl náš pes, který s kňučením utekl do obýváku.

Televizi jsme museli vyhodit. Pes, když se vzpamatoval, vletěl do kuchyně a poslední kaluž rajské omáčky, která ještě nebyla uklizena, roznosil po celém bytě. Byl tak rád, že se nikomu nic nestalo, že vesele skotačil po peřinách v ložnici a vytvořil na nich tlapkami zvláštní červený, ale nechtěný, vzorek. Vše, co se dalo vyprat a vyčistit, se muselo ihned uklidit, vyčistit, umýt a otřít. Ale zdi kuchyně nešly ani umýt, ani jinak zbavit ošklivých červených skvrn. Musela jsem objednat malíře. Škoda, která se mohla přičíst na vrub hrnce, se opět navýšila. Dříve milovaný a chtěný hrnec jsem začala nenávidět. A to nám, prosím, ještě ani jednou neuvařil!

Když se náš byt opět proměnil v útulné místo k žití, hrnec jsem ukryla do zadní části kuchyňské linky, tam, kde mám věci, které téměř nepoužívám. A zapomněla jsem na něj.

Blížily se Vánoce a já dělala vánoční úklid. Byla jsem tehdy sama doma, a tak jsem chtěla efektivně den využít. Vzhledem k tomu, že jsme měli poměrně čerstvě vymalováno, se úklid dělal dobře. Přišla řada na kuchyňskou linku. Všechny věci z ní jsem vyklidila, linku řádně vymyla a chystala se vše opět do ní uložit. Jak už to bývá, to, co v lince bylo předtím, do ní nyní nešlo zpět umístit. Jako by se linka scvrkla, nebo věcí přibylo. Dumala jsem, co bych mohla vyhodit, nebo jinam umístit, když můj zrak padl na zpropadený hrnec. Bála jsem se od výbuchu rajské omáčky hrnec dále používat. A tak doma jen zabíral místo. Rozhodla jsem se, že ho vyhodím.

Vyšla jsem před byt s hrncem v ruce, dveře bytu jsem zabouchla a najednou jsem si uvědomila,   že s sebou nemám klíče. Nemohla jsem si vzpomenout, kde zůstaly. Zavolala jsem od sousedů rodičům, kteří mají náhradní klíče od mého bytu. Můj telefon zůstal totiž doma na stole a já byla jen v domácím oblečení. Taťka přijel a přivezl klíč. Bohužel, jak se ukázalo, můj klíč zůstal v zámku z druhé strany. Byt se nám proto nepodařilo otevřít a musela jsem ho nechat, samozřejmě za poplatek, a ne malý, odborně otevřít. Účet za hrnec se opět zvýšil a já proklínala onu chvíli, kdy jsem poprvé uviděla televizní reklamu na ďáblův hrnec. Vrátila jsem se opět k nerezovým sadám hrnců a klasickému tlakovému hrnci. Z chytrého hrnce se stal dárek doslova za všechny peníze. 

Přišly Vánoce a my si v rodině i v práci předávali dárky. V práci se vždy skládáme a kupujeme si navzájem dražší dárky, které udělají skutečnou radost. Tentokrát mě to, co jsem si vybalila pod vánočním stromečkem od svých kolegů, vehnalo slzy do očí. Z úhledně zabaleného balíčku jsem vytáhla… chytrý elektrický hrnec z reklamy.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10