Vždy, když jedu za rodiči a přestupuji z vlaku na autobus, „zkracuji“ si cestu přes velké nákupní centrum (jak se dnes říká shopping-park). V zimě je tam teplo, a když prší, jdu alespoň část cesty v suchu. Někdy se ale nechám zlákat a nakouknu do některého z obchodů.

Tuto sobotu (bylo před Valentýnem) jsem potřebovala koupit nějaké sladkosti a tak jsem zašla do potravin v suterénu nákupního centra. Už při cestě tam jsem si všimla dvou slečen hned vedle eskalátorů, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Nakoupila jsem a vracela se opět ke schodům, když tu ke mně přistoupila jedna z těch slečen s napřaženou rukou a širokým úsměvem a začala se mne ptát, zda znám tuto značku a ukazovala mi nějaký leták.

Řekla jsem, že ne a chtěla jsem pokračovat v chůzi. Ona mi však mírně zastoupila cestu a začala vykládat, že to je nová značka francouzské kosmetiky, která bude od března k dostání i tady v nákupním centru. Dala mi přivonět k parfému a ptala se, zda se mi vůně líbí. Voněla hezky, což jsem jí taky řekla. Slečna pokývala hlavou a začala vysvětlovat, že tato vůně stojí normálně 1 500 Kč, ale dnes - v rámci akce - mi dá kupon a od 1. 3. dostanu slevu 500 Kč. 

Pak se ale rozzářila jako sluníčko a sdělila mi, že mám štěstí, protože dnes mají pro deset šťastlivců toto balení zdarma (já jsem byla údajně osmá) a dala mi do ruky malou krabičku. Byla jsem velmi překvapená. Zeptala jsem se, zda je to opravdu zadarmo a slečna mě horlivě ujišťovala, že ano. Poděkovala jsem a chtěla jsem odejít, ale to nebyl konec. Slečna vytáhla jinou flaštičku, dala mi přivonět a ptala se, jestli voní lépe než ta první. Odpověděla jsem, ona si to někam poznamenala a pak následoval dotaz, kdo je vyobrazen na tisícikoruně. Nesouvislost tohoto dotazu s předešlými otázkami mě natolik vykolejila, že jsem odpověděla špatně. Ale vůbec to prý nevadilo. Slečna mi podala další krabičku, abych měla vůni i pro svého partnera. To mi už připadalo velmi podivné, ale byla jsem ujištěna, že je to reklamní akce. Ukazovala mi další letáky a ještě se ptala, zda mám někoho, komu vůni dám.

Neustále se usmívala a pak řekla, že vlastně ta pánská vůně je zadarmo a za tu dámskou zaplatím 1 000 Kč.

Řekla jsem, že tolik peněz nemám. S úsměvem odpověděla, že to vůbec nevadí, že mohu klidně zaplatit kartou. Ještě štěstí, že jsem u sebe kartu neměla. Dokázala mne totiž tak „zblbnout“, že bych to možná zaplatila. Slečna se velmi divila, že odmítám tak výhodnou nabídku. Vrátila jsem jí dárky a odcházela. Přemýšlela jsem přitom, kolik lidí této příjemné slečně dokáže odmítnout nákup věci, kterou nepotřebuje, nebo ji alespoň neplánovalo koupit. Když slečna byla tak příjemná a ztratila se mnou tolik času…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10